Ponorná řeka

qíčala: ano, proud se neustále mění, převrací, bublá a kolotá. V případě řek ponorných i náhle mizí.

Ta ponorná řeka bude Punkva. Ale kopyta stád u ní neduní, takže asi ne.

Kromě mě by báseň udělala jistě radost i Spirituálům, Pepíčkovi Zímovi a The Brothers Four.

A protože autor stojí o hlubší kritiku, tak:

Básni není co vytknout. Je dokonalá.

Navíc finále je impozantní. 

Ve spojitosti s jinými tvými díly (deseti, dvanácti, které jsem četl) mi to příjde (až na výjimky) jednopolohové. Jako když herec hraje různé role pořád stejně.

mně se ty meandry nějak dostaly pod kůži; asi momentální nálada (a taky nemám "kopyta stád" s ničím asociačně spojená :))

jsem tady pět minut teprve a rozklikávám zlatý výběr... hm...

Miroslaw: „svědomím“ by asi byla klička navíc. jsem rád za předložku :)

Zbora: zvláštní, že to vnímáš takto odtrženě. Na mě zobrazení působí bezmála realisticky a racionálně, s tím, že vyvolává něco dalšího. že to není halabala haraburdí. – kdybych chtěl hledat chybu, tak snad v gestu jako celku, v tom smyslu, že momentka z takových ingrediencí už nepřekvapí, ale jako dramatický obraz to funguje. – „pod kopyty stád“ je na hraně ironie.

Já sluchátka na ulici zásadně nenosím ,Miroslawku.

Já jsem ten pán s bílou holí.

Whisper: díky za důvěru :)

Nedávno jsem byl s kamarádem Pištou Hufnáglem v nějaké té únikové místnosti, jak to teď všichni hrajou. Jednak jsem tomu nerozumněl a druhak mě to nudilo. Nebo možná naopak. S Mírou to mám podobně. U tohohle textu jsem se docela snažil, než něco napíšu, protože jsem tušil, že do něj velký mág něco zaklel, ale nejsem prostě zdatný ani vytrvalý luštitel rébusů a navíc od poezie prostě očekávám trochu něco jiného, i když samozřejmě vím, že každý to má jinak. 

Dal jsem si kvůli tobě tu práci a prošel komentáře pod všemi tvými díly za posledních 7 let. Figuruju v nich dvakrát. Jednou reaguju na komentář šílence Urvisu a podruhé ti píšu něco o báječném názvu a slabém zbytku. Pokud z mé strany tedy opravdu cítíš nějaké intenzivnější předpojaté probleskování, bude závada zřejmě jinde, než na mém vysílači.

Experiment Julese Ferneta považuju vpodstatě jen za drobnou epizodu v tvém předchozím i pozdějším tažení za „spravedlivým“ hněvem nad písmáckou úrovní všeho, vyjádřený tvým blahosklonně ironizujícím postojem „...a teď vám s přehledem ukážu, jací jste tady všichni blbci!"

Mimochodem nevím, jak to vnímáš s odstupem oněch sedmi let ty, ale postup, kdy nejprve pod alternickem začínajícího vstřícného a milého autora Julese Ferneta přátelsky žadoníš o kritiku básní a když se tehdejší redaktoři v dobré víře snaží napsat něco pozitivního a vypíchnout klady, podpořit nového autora, vynoříš se jako Miroslawek, všem se hluboce vysměješ a pompézně demonstruješ, jak chytře jsi nás doběhl, osobně považuju za nevypovídající, ješitný a vpodstatě hloupý.

S tvou otázkou, nakolik mě můžeš brát vážně se bohužel musím přiznat, že s vědomím těchto tvých báječných libůstek jsem začal být víceméně ovlivněný i v přístupu k samotným tvým textům a už se prostě při rozklikávání každého dalšího z nich nemůžu dočkat, co na nás ten lišák Míra zase připravil. Nikdy jsem navíc nebyl vášnivým milovníkem ornamentů, takže se většinou snažím se ti pod díly v příspěvcích moc nepromenádovat.

I přesto se k některým Tvým textům z dřívějška občas rád vracím a jejich čtení mi dělá prostě takovou tu normální lidskou radost. Když se sám toulám s batohem po krajině, občas se přistihnu, jak mi bezděčně vytane na mysli některé čtyřverší z tvé básně Z nepřítomnosti. Vůbec se v té chvíli nepozastavuju, abych analyzoval, jestli to je kýč nebo útvar s nedozírnou literární hloubkou.

Děkuji všem za komentáře a pokusím se reagovat pouze na některé z vašich postřehů.

guy: vlastně jsem nad žádným předpisem nepřemýšlel ;)

starej_Rendl: nechci polemizovat s tvým osobním dojmem - jak na tebe text působí či spíše nepůsobí... možná bych jen k úplnosti potřeboval dovysvětlit ono sluvko "zas", protože mi to od tebe přijde jako první taková poznámka. S čím polemizovat naopak budu, je ona údajná snaha vylít formu, to ze samotného principu struktury mého textu není možné. Naopak - kdyby existovalo něco jako forma a obsah, pak se v tomto případě forma podřizuje a slouží výpovědi... a rozhodně není předem rozmyšlena a dána.

Josephina: Pepíček Zíma mi tedy hlavou nerezonoval, i když jsem zjistil, že tu píseň z dětství znám. Měl jsem ve sluchátkách něco jiného (a sice Le vent, le cri). Pod kopyty stád si podobně jako Janina pamatuji jako název westernu, který jsem ovšem snad ani neviděl, žádná zamýšlená souvislost tam tedy není.

Umbratica: texty zřejmě souvisejí těmi sluchátky ;)

Zbora: už by ses za těch skoro sedm let mohl přes nezbednost zlého Julese přenést, od té doby to probleskuje tvými komentáři jak červená nit a já pak nevím, nakolik je mám brát vážně.

whispermoonlite: a což kdybych ještě napsal svědomím dohromady, to bych to teprve zamotal. Každopádně jsem rád, že jsi se té své konzistentní interpretace nakonec dobral a rozhodně oceňuji vůli k opakovanému čtení, to mě vždy potěší nejvíc.

ale jo, poté, co jsem se prokousal tou trojí negací (nelze nedýchat s vědomím že neodplynou) tak se mi přeci jen i konec složil. vyšel mi z toho kontrapunkt obrazového proudu a řvoucích úst, což zapůsobilo.*

Zbora: zkus to ještě jednou, šedé. Třeba se ti to taky složí. ;)

„Pod kopyty stád“ si pamatuju z dětství jako název filmu, na kterej jsem byla ještě moc malá, ale mluvilo se o něm, že ho promítají v letním kině, a já se divila, co je to za nápad, stát zrovna pod kopyty... úplně jsem viděla ty pomlácené hlavy... myslím, že to bylo jedno z mých prvních setkání s „kouzly“ češtiny :-)

Myslím, že to nakupení "lyrického haraburdí" je záměrné... a že ta řvoucí ústa v závěru ji odmítají...

Název mi evokoval jeden z velkých hitů kapely Už jsem doma. Tvůj text se mi ale nelíbí. Přijde mi, jakobys vyhrabal a otřepal všechno lyrické haraburdí z různých textů a spatlal z něj báseň. To by asi nebyl takový problém, dělá to leckdo a výsledek je kolikrát zajímavý. Problém je v tom, že na mě osobně Tvůj text (a vlastně všechny Tvoje texty z posledních let) působí dost strojeně - jen jako ornament. A nespraví to ani rytmus.

Je to dost podivné,ale tahle tvoje básnička jakoby nějak souvisela

s mým příspěvkem "Osamělý dav". To jsou věci !

Musím ti dát tip,ač bych to sama od sebe nečekala.

tu písničku Tam kde zem duní ... vyřváváme u táboráku každou chvíli! (nu, ta to zabila - nebo je to legra?)

oslňující*

Pěkné ... Tipipit

/*

Vybavila se mi polozamzrzlá řeka Ohře z dětství. Kouzelné   /T.