a co s ní?

:)  můj druhý vnuk je miluje... občas půjčuju některé méně luxustní... a šepotka mi ušila hadrové..ty jsou u nás hodně ceněné -  cestovatel Hubert, Kája... provází nás životem, povídáme jim pohádky... já ten dětskej svět tak milujuuuu!

Háčkuju...teď slunečník(na tu svatbu nevěstě). Mohla jsem vzít silnější přízi, jenže to by nebylo tak pracný a krásný :-)) Čas mám do června, tak to stihnu i slunečníček pro Verunku.

Já panenky nesbírám i když  jsem jich teď pár koupila - za levno, abych si měla s čím hrát s Verunkou(to je výmluva pro dědu) a hlavně tu chodičku, co měla ségra. Smála se mi, že to netušila. Já dostala jen medvěda .

Teď jsou tak krásný panenky. Před 25lety jsme koupili jednu dceři (po revoluci) v Německu. Byla na tu dobu pro nás drahá, ale prostě jsem musela :-) Tak tu ona Verunce půjčí, ale nedá :-))

s těmi panenkami... asi před osmi lety jsem se zbláznila (takový období hledání atak) no a začala sbírat panenky ... měla jsem jich asi šedesát nakonec -  nějaký stigma z dětství.. mělajsem pannu s umělými vlasy a s takovou špičkou nad čelem..kterou jsem ukousla ... a moje kamarádka měla Isabelu, vlasatou blonďatou panenku... musela jsem jí tenkrát děsně závidět, když po letech tahle úchylka... tak jsem je nakonec rozdala a ty nejvzácnější se mnou spí v pokoji... majlant jsem v nich utopila.. no magor :)))  ale je fakt, že si z dětství neseme tolik věcí, že ani nemyslet :)  jj

svatbu mám za sebou a druhá se nechystá, tak jsem ráda... teď mě mladí nechávají žít.. jsem nějak po tom létě utahaná, tak ani moc nehlídám vnuky... odpočívám a píšu :)

Já ji darovala ségře ke kulatinám, takovou knihu velikou, drahou, prázdnou....že jako aby tu po nás něco zbylo :-) a zrovna si ji nechala poslat i pro sebe, protože ty kulatiny mám po ní za dva roky(což už bude v zimě) a řekla jsem manželovi, že už mi nic nemusí kupovat :-) měl radost....jsem ušetřila za poštovný, takhle :-) No a teď mám strach, abych dřív neumřela, než to vše popíšu :-))) 

No a pak jsem v jedné aukci vyhrála panenku, kterou jsem v dětství záviděla ségře....tak jsem manželovi řekla, že už mi nic nemusí kupovat zase k těm kulatinám... stejnejm a on byl zase rád :-) Měla bych si to zapsat. Jenže zahrada, Verunka a svatba na obzoru...nestíhááám :-)

jj, včera jsem zvedla v ložnici konečně parapety... ty pavučiny mi tam snad někdo namnožil... tak gruntuju.. a ta okna...  se to nepo...

jen hezky přepisuj .. no vidíš, kronika... fotky, povídání.. to vůbec není špatný... se zamyslím asi :) díky

jj...myslela jsem, že už nebudu psát...že se na to vykašlu a začnu uklízet. Jenže život jde dál a každej prožitej den se stává vzpomínkou.

V zimě je začnu přepisovat ručně do kroniky. Třeba si to jednou přečtou ...alespoň někteří mí potomci, které bude zajímat, jaká byla babička Marcela ;-)

ááááá, už mi to došlo.... jsem opožděná kapku :)))

je krásná, nostalgické vzpomínky jsou prostě boží, ať si říká kdo chce, co chce... jsme to my a kousky v nás, které si musíme pořád připomínat, abychom je mohli zase předávat dál ... a hezky se dojímali taky :))

.

Ano, něžné... připomnělo mi to i moje dětství, akorát jsem nevyběhl ven jen tak v zástěrce...   /**

Ani nevíš, jak moc je mi to blízké. /*

toto dielo pohne srdcom. ach, tie nase maminky... *

vůně sena, líbilo *

Dojala mě... *

Sekáči jdou.../Pilarová/...zvláštní svět našeho dětství.../T.

já měl radši posekáno, furt jsem kopal do mičudy :) ale chápu...pěkně jsi to...*

Krásně vzpomínáš :-) *