O nebi bez hvězd

O nevyužívání možností

„Já se třeba rozhod v noci, že někam poletím. A sed jsem na první letadlo a letěl ani nevím kam, někam na Maledivy. Na palubě jen já a pár bláznů.“ Tak líčí svá dobrodružství bohém a emigrant Jiří Gringo Kotík v dokumentu Bye Bye Shanghai. Tenhle mor možností zahubí planetu. Mít jen trochu kuráže, každý můžeme hned teď přeletět svět. A zanechat za sebou jedovou stopu a nakrmit obří korporace. Umění je nevyužívat všech možností a pak o tom mlčet.

O lahvinkách tady a tam

Letadla opuštějí Ruzyň, mizí v noční obloze. Tady nad Barrandovem se dávají ještě s parádou, bílá břicha velryb unikajících oceánem. Jonášové si už poroučejí lahvinky alkoholů, aby snadněji upadli do spánku. A my, rybičky v panelácích? Za lahvinky nemusíme platit přemrštěné sumy.

O době vzdáleně budoucí

Budou za tisíc let politici řešit, znova nebo ještě stále, protikuřácký zákon? A budou v neděli večer v televizi vysílat sestřih největších blbostí, jichž se v týdnu dopustili? Bude prapotomek Zdeňka Škromacha navrhovat pivní výjimku pro cyklisty a v létě s deštníčkem na hlavě dávat prohlášení ze svého nafukovacího bazénku? A bude ještě voda, kterou by si ho napustil? A je v éře spektáklu někdo, kdo by si takovou otázku vážně připustil?

O nebi bez hvězd

Rozsvítili jsme města, reklamami a mnohostí cest. Taky u počítačů a televizí vysedáváme. Pýcha moderního člověka jeho trest: už žádné hvězdy. Co hořelo z temného sametu nebe tisícovkou plamenů, vyhořelo v cloně umělých svítidel. A jednou už nebudou ani pamětníci hvězd