Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePak už spolu budem furt
Autor
racek
Pak už spolu budem furt (O posledních věcech člověka)
Bell se koukala z okna. Klaply dveře. Tonda byl vybrat poštu.
- V pátek to vezmu mámě, hodil dopisy do aktovky. Zamnul si ruce: - A co ty, že už nejsi svlečená, svlíkat, svlíkat. Rozvázal si kravatu a hodil jí na křeslo.
Jen tak kecal. Machroval. Znali se dlouho.
- Tak holka, holka, to už říkal mazlivě, - možná je tohle poslední rande, než nám bude…
- To neříkej, poslední rande před padesátkou si představovala jinak, než rychlej sex mezi vyzvedáváním pošty. Ale všecko má svý kouzlo.
- Už tak jsme na tom líp jak minulej rok. Tonda si vedl statistiku.
- Ale mnohem hůř jak před deseti lety. I Bell si vedla vlastní počty.
- No hlavně že budeme mít na co vzpomínat.
- A budeme to dělat, dokud to půjde!, řekla Bell vítězoslavně.
- A pak se o tom budeme aspoň bavit!, dodal Tonda.
xxx
Seznámili se na inzerát pár let po revoluci. Každý chtěl ještě něco trochu jinýho, než měl doma.
- Na postel to nevidím, řekl při druhý schůzce a po třetí skleničce. - Ale lepší by bylo si tykat.
A tak si u Levné jídelny na Těšnově potykali a první roky známosti proseděli po hospodách a prochodili parkem na Invalidovně. Povídali si, o dětech, o práci, o čemkoliv.
Po třech letech řekl: - Uvažoval jsem o manželství s tebou. A neumím si to představit. Káravě, bezdůvodně káravě to řekl. Bell se naštvala. Proč o tom začíná, když to po něm nikdo nechce?!
Zapsala si to do deníku, díky tomu to věděla i po tolika letech.
Stejně jako že po několika dalších volně navázal:
- My se se ženou nikdy nehádali tak, abychom se chtěli rozvádět.
Neřekla na to nic. Proč taky? Kdyby, vzala by si ho.
xxx
TO hlavní se stalo jednou v červnu. Seděli v lese nad tratí, vedle bydlel jako malý. - Sme sem chodili s babičkou na houby. Rostla jich tu spousta. Tohle všecko, ukázal na nový baráky za kolejema, - tady ještě nebylo. Bydlel tu hejkal, říkala babička.
Pak se to stalo. Když vstávala, zjistila, že rukou nechtě rozdrtila nějakou houbu.
Cestou domů se Bell stavila v hospodě na panáka. Chtěla přepít tu vůni, tu hroznou vůni hub.
xxx
Potřebovali se. Každý rok víc.
Xxx
Znali všechny opuštěný místa v Praze, kde se to dalo dělat mezi šestou a sedmou večer. V hodině, na kterou se dá leccos svést, v hodině, o kterou je možný jednou za čas přijít pozděj za rodinou relativně bezpečně.
Časem ale těch míst ubývalo, developerům se hodilo kdeco.
Seznámili se ve středověku, době před mobilama, několik let měla akorát jeho pevný číslo do zaměstnání. Číslo nebylo nijak tajný, ale nemělo smysl na něj volat, na povídání to nebylo. Když si konečně pořídil mobil, měla o něco lepší pocit. Posléze dostal služební mail, a to už byla známost „pod penzí“.
Xxx
Jednou hluboko v noci pípla Bell sms. „Tolik tě miluju, Tonda.“. Vytřeštila oči jako na zjevení. Tak dlouho to viselo ve vzduchu. In vino veritas, pomyslela si pak – a měla pravdu. Jel z firemního večírku ve stylu hippies. Za dva dny byly Vánoce.
xxx
Po deseti letech začali slavit výročí seznámení.
- Zase o rok víc. Kdo by tomu věřil…
- Jsme blázni, řekl on.
xxx
- Ale krásný.
- Pamatuješ na ten hurikán…a na tu bouřku…a jak jsme to jednou nedělali, jak bylo to hrozný náledí, aby s náma to auto neujelo…a na to místo u silnice, tam byla ale tma!
A život šel dál a dál. Měla jiný chlapy, každej o něm věděl. Samotný jí nebylo jasný, jak to fungovalo, ale fungovalo. Upřímnost. - Mám ještě jednoho kamaráda, řekla vždycky.
xxx
Nejdivnějšímísto na randění bylo v motolským lese vedle krematoria. – Tady hejkalové nejsou, uklidňoval jí.
xxx
Koupil chalupu, byla tam. Když šla v noci na záchod,uslyšela to.
-Bydlí tady, řekla ráno.
- Kdo?
- Hejkal.
- Jestli jo, tak jenom někdy. Jenom když tu seš.
- Tak to od něj budete mít už napořád klid. Klapla dveřma a šla na autobus.
Xxx
-Co hejkal? , ptala se pak vždycky, když se viděli.
- Nic jsem neslyšel.
Xxx
Jednou se bavili o posledních věcech člověka.
- My nemáme v Praze rodinnej hrob, řekl. Jeho dědeček byl stavitelem ve Vlašimi.
- Ve Vlašimi je taky pěkně, odpověděla.
- Tam už se stejně nevejdu.
- Tak já tě vezmu k nám, navrhla v žertu. Plácli si na to.
Xxx
Sem s tebou šťastná, řekla mu teď.
- Prosímtě, co se mnou..?
- Když tě vidím, jsem šťastná, řekla s důrazem na slovo KDYŽ. – Ale víš, co bych chtěla? Aspoň jednou? Být s tebou celou noc. Jednou to šlo, ale ty ses bál.
- Kočko, řekl, - kočko…Budem, řekl, - budem.
Podívala se na něj a pak oknem na šedivý mraky.
- Nepozději na hřbitově. Pak už spolu budem furt.
16 názorů
Něco takového se na Písmáku už dlouho neobjevilo. Stručně, úsečně, drsně o nezvyklé(?) (snad zakázané) lásce. Takovou zvláštně chmurnou náladu to má i když to hned od začátku zřetelně nesměřuje k onomu v "podnázvu" deklarovanému konci. Nadchlo. Nějaké překlepy (...Nejdivnějšímísto...) Přeju hodně dalších čtenářů. Tip.
Já jsem ještě ze starý školy. To je právě to, o čem jsem psala v diskusi ke jmenování nových redaktorů. O úrovni a znalostech. A pro mne to začíná znalostí rodného jazyka. Tedy ta úroveň. To pro moji generaci není "nějaká ta hůl", nezlob se, já co na srdci...
No, ale je to dost zbytečný, protože komentáře ani nejdou opravit déle než 15 minut a to jen smazáním a opětovným vložením...ale pokud to mělo za cíl si rýpnout, pak ok, ona nějaká hůl se vždycky najde a pokud se jedná jen o něco tak triviálního, jako je občasný gramatický přešlap, tak ještě aleluja!
...soráč za ot.
.
Dík, ale komentáře neopravuj, jsou to komentáře... a pokud je už tedy cheš opravovat, opravuj je všem.:D...no je fakt, že u 90% lidí tady to nebude problém, protože se obyčejne nevzmůžou na víc než tři, čtyři slova a smajlíčky s hvězdičkama, takže těch chyb moc neudělají.
careful: trochu hybrid to je, ale líbí se mi jistá přirozenost příběhu. Jo a jakž takž se píše s Ž.
...abych něco pochválila...když jsem to nakonec teda už jakš takš přelouskala do konce...tak nějakou tu osudovost...když už jsou to tupé postavy v tupém příběhu (ano, já vím že reální lidé jsou i větší kreténi)
..možná bych z toho příště fakt udělala scénář, nebo někam na začátek píchla poznámku o tom, že je to takový poloscénářový hybrid...případně črta, protože tohle za plnohodnotnou povídku nepovažuju ani úpravou...když už bych přimhouřila oko nad tím, že jsou to vlastně jen dialogy a co v dialogu není, by se do něj dalo zakomponovat stylem...pamatuješ, když....tehdy jsi poznamenal...atd.
...no, mě by zajímalo, co tím chtěla autorka říct...že iti hnusní a staří taky šukaj... a šiřitelé pohlavních chorob mají taky pseudovztahy? to snad lepší vůbec nevědět... jinak, že to ve filmech neukazujou, bys na to chtěl koukat? Já většinou nechco koukat ani na to, co ukazujou:D
..dost mi to obsahem připomnělo jednu autorku z PP, ta psala obsahově stejný hrůzy...
stylem je tozas jak nákupní seznam... spíš scénář než povídka... a když už začíná přímá řeč odflákle pomlčkou, tak by tam aspoň nemuselo pak být zas něco jiného a i ty křížky mohly být aspoň stejné, když už to autorka nemohla vtěsnat do jedné scény...
A to, že se to výborně čte, je asi tím, jak je to celé takové primitivní...tedy pro vás přirozené...autor se nenamáhal ani s uvozovkama... ty křížky a tečky a pomlčky jsou asi morzeovka...
Nj, příběh malých českých lidiček, co se jeden z nich jmenuje jako pes... to se tady musí líbit... soráč, já to nedočtu, páč sexu je všude tolik, že už se vůbec nedivím, že je pořád víc asexuálů...
fakty prijemny pocteni, urcite o lasce, ale i sexu dvou padesatiletych milencu :moc vkusne podany - a tohle umi malokdo...zvlast ve filmu neni videt sex starsich,dejme tomu vic nez tricetiletych vubec, proste zatmivacka...:))...krasne vybrany mista na "TO":)) i linka s hejkalem moc dobre povidku spojuje...: a co...? "Ve Vlasimi je taky pekne..."...**
jj, pak už bude spolu furt... pěkný psaní, jakoby mimochodem, byli nebyli :)