Co se v mládí naučíš 2

Abychom stále jen nekritizovali, zkusíme si v úvodu druhé části alespoň na jednom příkladu ukázat, jak by přibližně mohla vypadat náprava zmiňovaných paskvilů. Vezmeme si třeba onu profláknutou lišku.

BĚŽÍ LIŠKA K VESNICI

Běží liška k vesnici,
chce ulovit slepici.
 
Je pravda, že rým vesnice-slepice není zrovna dobrým příkladem kvalitního rýmu, ale jeden drobný úlet si v těchto umělecky nenáročných říkankách můžeme dovolit. Logika je zde zcela zachována, vyhneme se lidnatému městu i nesmyslnému pytli koření.
 
Ježek, ten ji nehoní,
raděj spí pod jabloní.
 
Tady je to také jasné, ježek dobře ví, že běžecky nemůže lišce konkurovat, takže proč by měl zbytečně mrhat svou energií, kterou může využít ke zcela jiným účelům.
 
Neběž za ní zajíčku,
ukousne ti hlavičku.
 
Opět jasná ukázka toho, co by se mohlo stát, pokud by zajícovi ruplo v kouli.
 
Liška se jim neschová,
je už prostě taková.
 
Příroda to prostě takto vymyslela, takže závěr musí zcela logicky ukázat, že liška vůbec nemá potřebu schovávat se před nějakým uprděným ježkem či zajícem.
 
Nyní se můžeme znovu podívat na několik případů, které rozhodně nelze doporučit jako zdárné produkty formující logický rozvoj dětí a začínajících básníků.
 
ŠLA NANYNKA DO ZELÍ

Šla Nanynka do zelí,
do zelí, do zelí,
natrhala lupení, lupeníčka,

Tak úvod by celkem ještě šel. Rodina zámožného sedláka chystá husu k nedělnímu obědu, která se určitě bez chutné přílohy neobejde. Aby se dcera stále jen neválela doma v peřinách a nekynula jako ona zmíněná husa, vyšle ji otec zapojit ruku ke zdárnému dílu.

přišel na ni Pepíček,
rozšlapal jí košíček,

Zde je třeba již varovně zvednout prst. Propagace jakéhokoliv druhu násilí by určitě neměla být obsahem roztomilých písniček či říkadel. Navíc tu není znám důvod či jediná polehčující okolnost pro Pepíčkovo jednání. Z obsahu celé písně se můžeme jen domnívat, že tato dvojice bude zřejmě v dorostovém adolescentním věku 15-20 let. Takže Pepíček mohl být po tahu. Nebo mu Nanynka prostě nedala. To jsou ovšem jen pouhé dohady, které samozřejmě nemohou být omluvou pro Pepkovo jednání.

ty ty ty, ty ty ty,
ty to budeš platiti.

Nanynka je asi opravdu velice naivní. Pokud je Pepa pod vlivem či pokud pochází z nižší společenské vrstvy, těžko jí něco zaplatí. Alespoň víme, odkud se nám vzalo negativní přirovnání  - nána.

Já to platit nebudu,
nebudu, nebudu,
radši se dám na vojnu, na vojničku,

Co jsem říkal. Pod vlivem zřejmě není, bude mu ale nejspíš scházet několik koleček. Na vojnu se dobrovolně může dát opravdu jenom pako, navíc ještě kvůli nějaké proutěné nádobě za pár kaček.
 
na vojnu se nedávej,
truc rodičům nedělej,

Další blbost. Proč by tím měl dělat rodičům truc. Pokud opravdu pochází z chudé početné rodiny, rodičům se naopak uleví, když bude o jeden hladový krk a dutou hlavu méně.

udělám, udělám,
na vojnu se přece dám.

Komu není rady, tomu není pomoci. Zde bych si tipnul, že autorem této vskutku textově nepovedené písničky je samotný Pepíček.
 
 
HOLKA MODROOKÁ

Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam.
V potoce se voda točí, podemele tvoje oči,
holka modrooká, nesedávej tam!
 
Je určitě dobře, pokud se do obsahu této nenáročné tvorby dostane nějaká rada, ponaučení či varování před nebezpečím, které může v běžném životě číhat takřka na každém kroku. Toto dílko ovšem mezi povedené určitě nepatří. Ze začátku jde na to autor celkem dobře, ale následně nám jasně dokáže, že musel v mládí několikrát vypadnout z peřinky na beton. Takže nejprve se podíváme, co nám Wikipedie řekne o potoku. Potok je přirozený vodní tok. Mívá menší délku, rozlohu povodí a průtok než říčka nebo řeka. Obvykle teče stále a plynule, ale může se stát, že v letních měsících vysychá. Místo, kde potok vyvěrá na povrch, se nazývá pramen.
U nás tedy potok máme také, od dětství ho vnímám jako plynule tekoucí vodu a neznám jediné místo, kde by se v něm voda točila. Nevyvracím, že by se takové nikde nenašlo, příroda je hravá a určitě někde možná nějaké vytvořila. Zde mi ovšem vadí, že točící se voda v potoce je braná jako samozřejmost. A co se týká podemletých očí? To jako, že se nám protáčejí společně s potokem? No kdyby to tak bylo, tak po pár protočeních odpadnou jak třešeň od stopky.
 
 
 
V potoce je velká voda, vezme-li tě, bude škoda,
holka modrooká, nesedávej tam!
 
Toto je pravda. I malý potok se při povodních může změnit na velikou řeku. Pak je zde ale hrubě podceňována inteligence modrookých děvčat, protože jedině Milka by si během povodní šla sednout k rozvodněnému potoku. A já se domnívám, že ani Milka ne.
 
V potoce je hastrmánek, zatahá tě za copánek,
holka modrooká, nesedávej tam!
 
Závěr je již zřejmě dotvořen se stopami posledního vypadnutí autora z peřinky. Kam by se nám asi tak hastrman v potoce schoval? Nejen, že by neulovil jedinou dušičku, ale do dvou dnů by ho lidé umlátili holema.
 
Na závěr jsem objevil další obludný paskvil nevídaných rozměrů. Nechávám ho na vychutnání jako celek, který si rozebereme najednou.
 

BYL JEDEN PES

Byl jeden pes, do pece vlez.
Ukradl tam topinku, běžel s ní po rynku.
Potkala ho vrána, byla jeho máma.
Potkal ho zajíček, byl jeho tatíček.
Potkala ho kozička, byla jeho babička.
Potkal ho vrabeček, byl jeho dědeček.
Potkal ho oslíček, byl to jeho bratříček.
Potkala ho husička, byla jeho sestřička.
Potkal ho bejček, byl jeho strejček.
Potkala ho kočička, byla jeho tetička.
Potkal ho kos, ukousl mu nos.
Potkal ho Filip, zas mu ho přilíp.
 
Ještě můžeme přimhouřit podemleté oči nad ukradenou topinkou z pece. Ale při pohledu na psův rodokmen nezbývá než vzít si prášek na tlak, nejlépe pak celou tubu. Pokud se podíváme, co se nám to zde páří za zvířata, nelze ani na desetinu vteřiny vzít za fakt, že by výsledkem této úchylné sadozoomasopárty mohl být pes. Ještě že tuto říkanku nečetli Mičurinovi, protože to si pak vůbec nedovedu představit, co by nám dnes po světě běhalo za potvory. Vyvrcholením je samozřejmě kos se zobákem plným ostrých zubů a geniální lidový léčitel Filip se svým vteřinovým lepidlem.