Kanibalové, snoubenci, spotřebitelé

Mašličky

Na zadní straně svých tučňoučkých stehen má mašličky. Ale nerozvášeš je, jsou zapuštěné pod kůží. Pojistka před nenechavými muži. Štráduje si to k Andělu a až večer možná někomu dovolí. A on ty mašličky přece jen povolí.

O zhýralém smíchu a protilehlých věcech

Z ulice jde zhýralý smích. Drhne o brizolit domů, vniká okny otevřenými do tropické noci až k uším spořádaných lidí. Jsou pohoršeni, nad sobotní půlnocí měli jiné plány: pít a pak v nahém zápase nasliněných těl se nazývat nejvulgárnějšími jmény; jen ne zhýrale se smát. Ta drzost neznámých individuí!

Pod holou oblohou

Ohně táborníků pomalu berou svou, to tady na sídlišti už dávno vyhasly lampičky i obrazovky. Ženy středního věku zapily rohypnoly a rázem propadly na dno nejtemnější noci. Mužům stačil pivní kvintet, ještě ráno jim bude zvesela hrát. A táborníci? Čerstvý vzduch a holá obloha v nich budí touhu, ti ještě nepůjdou spát… 

Kanibalové, snoubenci, spotřebitelé

Lidl, neděle po poledni. Páry ztučnělé štěstím procházejí kolem regálů. Jedni do nákupního vozíku ukládají hory masa. A pak ho vezou prodejnou jako právě narozené dítě. Pyšní rodiče a jejich defilé zrodu. Zastaví se u dalšího chladícícho boxu, žena promluví: Tak ještě filé. Jeho to nezajímá, sahá jí pod tričko, rozverně, jako milovník z rokokového obrazu. Ona si tričko zas stáhne a jedou dál, k mléčným výrobkům. Malý snubní rituál ji čeká nanovo, jak by taky ne. Zaplatí, nasednou do rodinného kombíku a za pár minut jsou doma. Tam pak vytáhnou hroudu masa, podívají se na něj s láskou a nadějí a snad i vírou a on, šťastný otec, ji vezme do rukou a několikrát pozvedne. Přidá polibek na tu změť tkáně, šlach a krve. A pak si oba sundají trička. Večer bude kližka.