Tah dítětem

IKEA. Ecce homo

V Ikei tě nejprve nakrmí. Takto prý jedí v dalekém Švédsku. Inu, působí to docela univerzálně; ale je fakt, že žijeme v globalizované situaci. Pak tě uvedou do světa domácnosti. Chceš-li zapustit kořeny, měl bys zbudovat hnízdo (proč ne doupě? proč je ptačí metafora vhodnější?). K tomu potřebuješ všechny ty věci okolo, ale zejména – postel. Na té splníš úkol, je to vlastně velmi společenská záležitost. Na místě je tedy výběr správné matrace a hebkého povlečení, neboť násilí pohlavního aktu je třeba narovnat romantikou peřin. Pak je na řadě koupelna a taky kuchyň, ty přímo souvisejí s péčí o sebe. U obývacího pokoje nutno přihlédnout k požadavku reprezentativnosti: tam mají ostatní lidé nabýt dojmu, že jsi nejen plně socializovaný, nýbrž že jsi ke všemu i výjimečný. No a pak je tu taky oddělení toalet. To aby ani takto výjimečný, ba přímo dějinotvorný zákazník neztratil ze zřetele, že je jenom člověk. 

Tah dítětem

U sousedů křičí holčička. Jako každou noc. Něco jí ve spánku zkříží cestu a je nadělení. Už to tak jde druhý rok, ti lidé musí mít pevnou vůli a neobyčejný cit. Mohli se budit touhou a hasit ji a sami křičet. A pak blaženě usínat a ráno snídat i něco jiného než mléko. Ale postavili si hlavu a rozhodli se pro složitý „tah dítětem“. A nikdy nikdo neví, jak ta partie skončí. 

Starověké noci

Právě za takových nocí, z nichž zeje měsíc jako tepna ze zranění, zabolí dětství. Je to krátký okamžik a přichází nečekaně. Co všechno by se světem bylo jinak, kdyby tenkrát na úsvitu světa skutečně padl Izák? Existoval by bez pojmu slitovnost sentiment? A byly by pak noci, jako je tato?