Podzimní déšt'

píšeš moc pěkně, už se těším, nevázané :-)) verše bývají moc fajn, když se zadaří :-))

Já mám zase o dešti básniček až moc,takže se až bojím je zveřejňovat.

Mám jednu takovou modernistickou ve volném verši - Zrnění. - Možná to dám v listopadu na panel,abych trochu přerušila tu šňúru veršů vázaných.

já o dešti mám básní málo, spíš jen jako doplněk, aby se víc leskly :-))

Díky ,Markel. - Já zase o dešti ráda píšu.

o dešti mám ráda *

Lnice,

moc děkuji za tip.

White,

ani nevíš,jak jsem ráda,že tahle básnička dala podnět k diskusi.Nechci se absolutně hádat o rytmickém problému,který může být jen otázkou jiné rytmické preference. - Prostě : kdybychom hráli na buben v bluesové kapele ,každý z nás by bubnoval trochu jinak. - Tak trochu jsem ale doufala,že se k tomuto problému ještě vrátíš a tak jsem si včera v noci ještě porovnávala dvě Hlaváčkovy básně : Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji a Podmořské pralesy. V první básni jsou předrážky řazeny vždy na počátek verše,ve druhém případě je často na počátku používáno tříslabičné slovo. Obojí je jamb,každý má ale jiné vyznění po rytmické stránce a vyvolává zvukově jinou náladu.

Safe,

problém,který zde řešíme s Whitem poukazuje na velké úskalí pokusů o oživení sonetu. Sonet se psal většinou jambem, a aby zněl jamb čistě, je nutné používat jednoslabičná slova na počátku veršů. - I kdyby člověk chtěl,aby jazyk zněl civilně a prostě,už tento rytmický požadavek jeho jazyk chtě nechtě přiblíží devatenáctému století.

White, já tě přece nechci chytit, je to jen přátelský rozhovor. To víš, český jamb má jistá úskalí a je pár způsobů, jak je překonat. Některé, zvláště v konfrontaci s těmi "lepšími" působí nezvykle. Jinak ti mohu říci, že ani já na učebnice teorie verše moc nedám. Ne proto, že by neměly pravdu, ale je podána tak nejasně, že chudák adept z toho pro praxi moc nepochopí. Já, když něco píšu, píšu z vlastní zkušenosti. Nezapřahuji vůz před koně. Ty knihy přece obsahují jen to, co básníci použili v praxi. Když mi kdysi Dajakbol nebo Miroslawek argumentovali ukázkami z teorie, našel jsem v nich jen to, co jsem dávno použil. Jen ta omáčka kolem byla jiná a složitější.

safiáne, porovnej si z tohoto úhlu čtení a vnímání 2. strofu - najednou se tam (ve 4. verši) objevuje dvojice slabika/dvouslabika a najednou je to lehké a rytmické... v 1. strofe ve 4. verši slabika a trojslabika a nefunguje - osobně u mne. Ale to by bylo na delší úvahy - za sebe jsem napsal náhradní možnost, protože tohle mne ruší. Sám jsem byl objektem těchto diskusí a když jsem uznal čtenářovu výtku (byť čtení je vysoce sub jektivní akltivita) tak jsem upravil... nebo se alespoň jako autor ozval...

na básnické termíny mě nechytíš... píšu a vnímám pocitově... ale rytmus mám v krvi

Umbratico, klasicismus u nás neměl nikdy na růžích ustáno. Zmiňuje to už v 60. letech minulého století u příležitosti vydání Palivcových Sit Václav Černý charakterizující českou literaruru jako až příliš samorostlou.Myslím, že je to jen otázka odhodlání. Vznikne-li skupina pěstující vázaný verš a dosáhne nějakého ohlasu, pak je posměch kohokoli bezvýznamný. Cesta je zdánlivě jednoduchá. Stačí jen posunout realie a způsob vyjádření do současnosti (člověk se nemění, i když se mi různí ideologové zaštiťující se vědou snaží namluvit opak) - takže se věc netýká toho, co někteří nazývají obsahem. Jenže, reálie natolik změní úhel pohledu, že i "obsah" se může zdát "nový". Co zůstane, bude jen vázanost veršů. Vyjasnit si program a případně i nějaké ty postupy, jak nato, by nebylo od věci.

White, klidně bys. mohl napadnout polovinu veršů. Čím to tedy, že báseň tak pěkně plyne? Je to prostě proto, že slova, která bychom obvykle hodnotili jako významná, a tedy s nepominutelným přízvukem, můžeme díky rytmizaci hodnotit jako nepřízvučná. Takže ve spojení "stedený déšť" bude déšť nepřízvučný. Toto znásilnění rytmu metrem se tu objevuje častěji a vždy funguje.

to tříslabičné "studený" tam prostě rytmicky nesedí - a už přestanu rýpat. Bseň se mi jinak líbí, otipoval jsem už dřív...

já se v tomto případě nebavím o oprávněnosti použití - "ten" jako repetitivně zesílující prvek - potu ok. Já se bavím o jeho rytmické oprávněnosti - zde prostě záleží na tom jaké slovou/sousloví jde po něm - na svém nátopru v tomto případě nic nezměním

Rytmicky to "ten" na začátku 4. verše 1. sloky prostě není v pořádku - dám hlavu na špalek...

přitom ve 3. verši hbned nad ním je ok - tohle jsou citlivé záležitosti a někdy možná velmi subjektivní. Přečti s chladnou hlavou celou první sloku!!! Dík.

Pavoučku - s tím počtem čtenářů a tipařů jsi to špatně vyhodnotila. Ono je to naopak. (a neurazíš se: druhý verš překlep - pozimní = podzimní?) Jinak je to  (déšť našeptávač básní) za   */***

Lyryku,

moc děkuji za výběr - můj první za sonet.

JARUB.

děkuji za chválu,Vrátila jsem se k vázanému verěi na dlohou dobu a tak se těším,že se staneš mou čtenářkou.

Knihomole,

volné verše nepomlouvám,i když jsem se jich na čas vzdala. To ,co píše Cvetajevová je sice často pravda,ale jindy zase ne,

Whitesnake,

"ten" se opakuje ve dvou verších po sobě,což je osvědčený dekadentní postup.

Goro,

jsem sama zvědavá,kdo se připojí.

Safiáne,

taky si myslím,že je sonet schopný modernizace.Z autorů,které uvádíš jakožto tvůrce sonetů znám podrobněji jen Žáčka,který má sice dost velký čtenářský ohlas,ale "úsměvnost" není zrovna kvalita,ke které bych směřovala. - Není to z mé hlavy - pouze jsem četla,že ve "starých" zemích evropy,kde je poezie průběžně vázaná na university,se uchovává tradice klasicismu nepřetržitě,zatímco u nás byla zcela přervána,nebot' my Češi jsme přímo mistři v destrukci prznění a zešměšňování(viz např Kamil Princ nebo Ondřej Hanus).Ráda bych se stala neoklasicistkou,jen nevím,jak na to. - Co by se mělo podle tebe stát námětem pro sonety z tohoto úhlu pohledu ?

Goro,Lnice,Čudlo,Evženie,Oldjerrry,

moc děkuji za zájem a tip i pod vázaným veršem.

Já bych raději oslavil, doplňování  zásoby spodních vod, ale ta báseň  je  nadhydrologická. *

Krásné. Mám ráda déšť./T

Líbí /*

Předložený sonet je pěkný, ale je výstřelem vedle. Není třeba nostalgicky připomínat krásu starých veršů. Je třeba napsat nové, současné a - stejně krásné. Jinak je třeba ocenit hudebnost veršů, dobré rozmístění veršových přízvuků ve vztahu k rýmům. Práce s metrem a dobré rýmování jsou samozřejmostí. Jen malá výtka. Podobné hudebnosti (s odkazem na dekadenci a na Hlaváčka) už autorka dosáhla dříve. Dosažené hodnoty je třeba udržet a posunout se do současnosti.

"Co bylo dřive ve formách, je možná obsah vesmíru" veršuje Vladimír Holan v básni Spící (sbírka Bez názvu 1939 - 42, vyšla 1963). To platí i o sonetu. Jeho charakteristická stavba, která je výpovědí sama o sobě, umožnila v průběhu času nebývale širokou tematickou škálu (námětem může být stejně dobře myšlenka, obrazová, slovní nebo hudební hříčka, prakticky cokoliv ze světa, který nás obklopuje). Navíc je struktura sonetu natoliik pružná, že umožňuje zachytit jakoukoliv změnu reálity. Proto překvapí nechuť, kterou sonet vyvolával a stále ještě vyvolává u té části literární veřejnosti, která se považovala a považuje za avantgardu. Možná to souvisí s rozvojem volného verše (ale známe i sonety psané tímto veršem).  Charakteristický je postoj, který zaujal kritik prestižního literárního časopisu v přátelském rozhovoru s jedním básníkem své (starší) generace: "Nejvíc mi na tobě vadí, že píšeš sonety." Jen pro pořádek dodávám, že to byl kritik metody líbí nelíbí, uplatňující více osobní vkus, společenské vztahy (ještě že ne vypočítavě) a politické názory, než znalosti. Takový postoj je přímo výzvou: Cosi přezrálo. Je čas začít sonety psát. Někteří s tím ani nepřestali. Např. Žáček, Marhoul, Dědeček, v poslední době Lomec. Sonet je prostě sonet.

Sonetová dílna je skvělý nápad, jen nevím, kolik básníků bude schopno v ní tvořit...málokdo se , aspoň podle mých povšimnutí, sonetům věnuje. Báseň se ti povedla, piš - vyslovuj - poslouchej a žasni, ano, já žasnu:-)

Milé, zpěvné, místy hypnotické, horoucí... vadí mi 4. verš první strofy, rytmicky slabikově v pořádku, slovosledem nikoli... hapruje tam to vstupní "ten" - porovnej s hladkostí vztahu 1. a 4. verše v následujících strofách...

v té  první by ve čtvrtém verši mohlo být (jen jako ilustrace)... studený déšť - ten, který nepotěší. To "ten" mě tam osobně hapruje...

Umbratica, mám rád voľné verše, majú veľa výhod, ale viazané, to je iný level. Teším sa z tých tvojich. Pre zaujímavosť, citát Mariny Cvetajevovej:

"Nerýmované verše, okrem vzácnych výnimiek, mi pripadajú ako koncept, ako to, čo sa iba má napísať - len ako zámer, nič viac. Ak má vec trvať, treba, aby sa stala piesňou..."

Miluji vázané verše, Skácela, krásu každičkého zrnka prachu, jsem naivka s vlastním názorem a zatracený romantik, někdy snílek, někdy depresář, každá moje slza (i ta druhá) je pravá a velká.....

Vážím si veškeré tvorby ostatních, ale do transu mě uvede jen některá. Líbí se mi tvé křehké verše.

Také jsem nikdy nebyla a nebudu frikulín (free, cool a in) a jsem na to hrdá.

Nerada nadstavuji druhou tvář a taky nechci být moc brutální. Tak musím používat štít. 

odhoď štít, zkracuje prej život :))))

Agáto díky,

já už free moc nejsem a po posledních zkušenostech raději preventivně neustále zvedám štít.

líbí se mi seznam ztrát, hustě popsaný celý sešit - hezká metaforka... už méně se mi líbí prolog... je zbytečně bojovnej... k čemu se zlobit a počítat tipy atakdále... piš podle svého a važ si komentářů, jsou pro nás pisálky motorem :))  tedy pro mě určitě :)))  ale já jsem frýýýýýýý :))))))

Nekomentoval jsem - ale sledoval jsem. Líbilo se mi to.

 Za sonetovou dílnu budu rád...

Muamarku,

moc děkuji za básničku.Vypadá to se mnou tak,že se přichýlím asi více k vázanému verši a zanechám haiku. - Nevím,jestli sis všiml,že jsem v posledních měsících vytvořila s okoloidúcim jakousi haikařskou dílnu.Ted',když odešel(sypu si popel na hlavu,že možná i kvůli mně),třeba se vytvoří nějaká dílna - dejme tomu - sonetová.

Je to inspirující - a pro mě poetická pochoutka. Klidně jich piš více, čtenáři se najdou...

 List otočil, však dopsána je kniha

Mraky již jaksi srostly s platanem

Teď do očí mu vichr chodník zdvihá

a pouze mlha se ho zastane

 List otočil, však na dalším nic není

zežloutlá stránka s flekem podzimu

jenž pokročil až někam ke stavení

a nedbá pranic, co že hrozí mu

 Stojí tam smutný, svěšená ramena

z nosu mu teče

a čas nevnímá

Těží z minima

když prosí v kleče

a z mnišské kutny chabý hlas zasténá...

Moc děkuji za to tvé souhvězdí,blackie !

Aleši,

když se podívám z okna,musím samu sebe pochválit,že jsem napsala tak aktuální básníčku . - A díky.

Muamarku,

jsem ráda,že tě tady mám,protože jedině ten,kdo sám sonety píše je umí patřičně ocenit. 

nemám slov....jen ách.....a hvězdičky.....*/**********

Moc děkuji Diano,

a jsem ráda,že jsem dokázala zaujmout právě tebe.

Díky moc, Um... Ty slovy maluješ a mezerami nanášíš valéry...

déšť potěšil. i ten skutečný, i ten napsaný.

Poslouchám - a žasnu. Dávám si tě do oblíbených ***