naváženo, nakrájeno

*

 Při čtení, jako bych byla přítomna, hezké.

tepeto, jarub, díky a jsem ráda, že se líbí :)

Moc pěkná!

veľmi...**

všem moc děkuju za zastavení :)

Zboro, to mě moc mrzí, jsi u mně poprvé, tak snad se ještě někdy zastavíš a bude to lepší :)

jolano, tohle je můj styl, spíš si hraju se slovy a zkouším, co to dá ... ono to možná vypadá na konci chtěné a myslím, že i když to myslíš jinak :) , tak to opravdu chtěný je... když člověk dělá běžný věci, někdy si myslí, že je i ještě trochu dítě a pak si říká, co vlastně chci, po čem toužím? Po slově, po kontaktu... je to kapku depresivní, jenže já to cítím jako krok ke čtenáři. že sice ten život je super, ale někdy mi schází to "jakékoli"

to k obsahu. Souhlasím s tebou, že báseň by mohla být líp vystavěná, dokonce jsem trošku sama sebou zklamaná, že jsem tak (pro mě) silnou myšlenku nerozvinula... jenže mám další problém v psaní. Jsem moc ukecaná a tím, že se snažím očistit báseň od přílišných adjektiv a pocitů, mi někdy nevyjde záměr... což se nejspíš stalo :) je to řehole, to moje hledání. Tak snad jednou mi to vyjde.

jsem moc ráda, že jsi se zastavila a napsala komentář, vážím si... moc!

tahle mě moc nezasáhla.. Je v ní sice hravost a lehkost, jako by ti to jen tak mimochodem vypadlo z ruky.. taková sympatická hra s banalitou.. "ještě jsem Máša a mívám mísu   to se mám".. I závěr "jakkoli-jakkoli" se mi líbí (kdyby to bylo obojí adjektivum, už by to bylo moc nevýrazné.. takhle mám aspoň možnost přeložit si "jakkoli" i jako "přestože" .. uzel je dobrý, je v tom stístěnost i nekonečná smyčka.. )

ale moc mě nepřesvědčuje, jak je to složené, přijde mi to takové chtěné -- aby mi vážení mouky a obracení tílek přišlo relevantní pro "dialogy tam a zpět / a čekám / že mi budeš slovem" -- je to, jako bys to chtěla ukončit něčím "hlubším" a tak z konkrétní "milé všednosti" honem skočíš do obecnosti a vztahu, protože vážíme i slova a obracíme se i v řeči a životě.. A vypadá to pak, jako by to celé vlastně bylo podřízeno jen tomuto závěru.. Přičemž to "že mi budeš slovem", o které se vlastně opíráš, mi přijde jako prefabrikát.. Není to tak silné a původní, aby tím mohla končit báseň.. snad rozumím, že ty "konkrétní drobnosti" tam mají hodnotu vedoucí k něčemu "obecně lidskému", ale přijde mi to podáno tak, že vlastně ve čtení se toho moc nerozvíjí..

Text mě dokonale minul. Snažil jsem se, četl ho snad desetkrát a zůstalo mi po něm jen prázdno. Zkusím to příště u jiného...

Když se budu zaobírat tím, jak to, co vnímám já,  cítí někdo jiný, nebude to moje.

Nech si uzly, tkaničky, sušenky nebo prašivky.....jsou jen tvé. :-))) /T

*

/*

teda pardon : zauzleným.-)

mně se naopak to uzlem moc líbí, kdyby tam bylo uzlovatým, ztratí to tu zajímavost...* nechala bych takto.-) moc hezké.-)

Jistě se dočkáš očekávaného slova .S uzlem si nelam hlavu.***

Jsme pachy i vůně, hořké i sladké, hladké i občas na uzel - každý den jinak a trochu stejně:o) Pěkné zastavení s tebou __

Akátku, moc líbí - jen ten rumík tam chybí. Jináč nikoli podzim, to jaro jest a bude :-)))

KK, jsem potěšena :)

jasně že uzel má smysl - mě jde o formální záležitost, že po slovem" by mělo být přídavné jméno (dvakrát) a ne přídavné jméno a podfstatné jméno, ale to už je skutečně jen můj pocit...

slovo uzlem - zamotaný až běda .. slovo se mění v uzel, to má smysl

a hořké slovo taky ... zkusím se ještě zamyslet později, teď ne, teď mi to šrotuje...  potřebuju odstup :) díky, jsem ráda, že ti to vrtá hlavou...

...nešikovné....nebo naopak veskrze originální. Z nouze ctnost? :-)

Furt mi to nedá, ten závěr. Tam se vše odvíjí od slova (sic!) "slovem"... protože to nabádá dopovědět - jakým slovemno přece jakkoli hořkým, jakkoli nějakým

ono "slovem" a jakkoli by mělo udávat ráz závěru... a když je tam podstatné jméno "uzel" (zde uzlem), nemůži si pomoct je nešikovné

to jsem si ani nevšiml - dal bych tam jakkoli - byť oba termíny jsou mluvnicky ok, více se dnes používá bez "v". Měj se hezky

jj, ono se to totiž hůř taky čte... ale já už jedu asi po desátý, mě to tam sedí :)  a rozumím ti  hned jak jsem napsala to o vyhození, začala jsem o něm pochybovat :)  ach, my básníci! uvidíme, nechám zatím tak :)

víc mě teď zajímá jakkoliv-jakkoli  :)  my starší používáme pořád ještě na konci -v, ale mám pocit, že jsou oba termíny dobře ... ale nejsem si jista, jestli by tam víc nesedělo  jakkoli  ... dilema je věc

Agie pětuško, já bych byl pro, abys to tam nechala jak to je, uvidíme, co na to jiní čtenáři - uvidíš, že budou v návaznosti na mlj koment psát třeba - a mě to tam vyloženě sedí, nebo - nic bych neměnil apod.

Kdybys to úplně vyhodilo, pro mne osobně by se ztratilo kouzlo repetice

Jakkoli... nějakým

Jakkoli... nějakým/něčím

tento prvek tam (alespoň pro mne) vytvářím napětí a závěr se rozsvítí.

Víš o co mi šlo v té výtce

je tam totiž přídavné jméno a pak podstatné jméno a mně to prostě napasuje. Ale prosím, zatím nechej originál :-)

a co kdybych ten uzel úplně vyhodila?  Jsem si s tím koncem hrála tak dlouho, až se utrhlo ucho :))   i bez uzlu je výřečnej dost :)

díky ti, moc ráda vidím na monitoru lidi, co mě rádi čtou  

Vždycky mě bavíš... a přitom tak nějak nevím, jak mám uchopit "vážnou kritiku" - takže se nebudu nikterak nutit. Je to vtipné, je to prožité, je to chytré, je to i jakxi s osudem smířené a proto nějak mile i zahořkle optimistické. Je to prostě poeticky dobré.

Jen maklá výhrada - gten úplný závěr s uzlem se mi nelíbí - v návaznosti na předchozí verš ( slovem... jakkoli hořkým), který je vynikající.

hned mě napadlo

jakkoli hořkým

(jakkoli)

zauzleným

po formální stránce mě to nutí a láká část ve shodě s tím adketivem "hořkým" a pro mio tam následné substantivum silně vadí .- ale to už jsouj subjektivní chutě. Mám tě jako básnířku hodně rád, tvá tvorba je mi navýsost sympatická .- je navíc plná na první pohled neviditelných hříček, fórků a odkazů.

Výběr s klidným svědomím. Nepouvažuješ ještě o tom konci, prosím????