Sněhová pole

bříza: děkuji moc za návštěvu i názor, vážím si toho

dark: díky moc za jiný úhel pohledu, ano, někdy se v patosu a svých naivních emocích doslova topím, vystihl jsi to přesně....jsem prostě taková, mám ráda věci opravdové a to moje city jsou, ať to vypadá jakkoliv kýčovitě...

Safián: velice si vážím, že jsi mi věnoval tolik svého prostoru v tvých úvahách nad tím mým adventním přemýšlením; a upozornit na gramatický nesoulad je naopak povinnost; děkuji za to, mluvím často hovorově, ale češtinu miluji a pořád se vytahuji, že jako tu gramatiku ovládám, takže červenám, stydím, opravím :o)))

Báseň je založena na odhalování zřejmého, což je tradiční, čtenářsky velmi úspěšný a čas od času i kritiky vysoce ceněný způsob básnění. Připusťme na chvíli, že forma a obsah nejsou jedno. Jak tedy forma přispívá k působivosti básně? Především rytmicky. Všechny verše jsou ztotožněny s větami, mají tedy podobnou intonační křivku. Ta si poradí i se slovy, která bychom mohli považovat za nadbytečná. Ani vypuštění částí, které (alespoň mně) připadají zbytečné nebo neohrabané (např.verš "vychladla jsem" nebo začátek verše "zasadím" by intonační stabilitu nenarušila. Dále působí rozmístění slov s větným přízvukem ( nemusí být hlavní) v citlivé poloze verše. Bez významu tu není ani to, že je báseň zalozena na místy vynalézavém (jindy ovšem i banálním) popisu, dobře přiléhajícím k veršové strukteře. Forma je tedy tak pevná, že se v jejím rámci  nedostaky na působivosti básně  neprojeví.

I když se na servrech považuje upozorňování na pravopisné chyby považuje za nespolečenské, nemohu, vzhledem k celkově spisovnému rázu textu přehlédnout nesoulad  rodu v 1. verši.

napr. verš "slzy nekonečného deště mého smutku" je preťažený a patetický - tým pátosom to úplne kričí. proste: máme smútok, čím ho prehĺbime, ako najlepšie by sme sa v ňom vymáchali? celý text mi pripomína poetickú rozprávku k začiatku adventu. tými snehovými vločkami, zviezdami a podobne. mne sa to zdá príliš prezdobené, sladké. dážď, kráter, stružka, rampouchy, srdce, povodne, tráva, sneh, vločky, nebo, hviezdy - toto mi ostalo ako osnova básne. 

Děkuji vám moc!!

Zbora: Klidně můžeš i k formě.....já volně totiž vůbec nepíšu, jdou mi z ruky jen vázané, takže připomínky ocením. Nejsem ani tak sebestředná ani tak vztahovačná, abych neocenila dobře míněné komentáře.. ;o))) a dík :o)

Text se mi velice líbil svojí vroucností, bezprostředností a jistou něhou - obzvlášť v druhé strofě. Taknějak mu věřím. Zřejmě je z něj cítit to, co má být. 

K formě by bylo možné poznamenat ledasco negativního, ale asi by to byla škoda, protože tahle básnička je jedna z těch krásně naivně prostých (to myslím v dobrém). Takové se tady neobjevují zas tak často, i když by se to třeba mohlo zdát.*

Konejšivá pole bílá:-)

KDYŽ SI UMÍM PŘEDSTAVIT A JE MI U TOHO DOBŘE, MUSÍM *

Agi díkes moc!!  Ukecaná jsem, je to moje věčné zatracení. Ale oponuji, to já nemám na tebe, upřímně...;o))

jako vichřice :)  já jsem ukecaná, ale na tebe nemám :)).. dneska jako chrlič největší!    hřejivě tmavě sametové nebe?