Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVšechno je jinak
Autor
Gora
Jinovatka zmrazila nízký porost, který v odpoledním slunci do bílozelena olemoval silnici v polích. Cíl pracovní cesty, venkovská fara s kostelíkem na horizontu, se přibližoval. Beránci shlíželi v naducaném rozmaru z modré oblohy k nám, smrtelníkům, a vytvářeli, na vyšší úrovni, společnost osamělé kostelní věži.
Kousek před vesnicí jsme míjeli auto, zaparkované na krajnici. Nikde nikdo, jen to vozidlo a poblíž dva lidé středních let. Elegantní dáma v lodičkách téměř utíká od dopravního prostředku a stírá slzy. On postává, snad bezradně, a hledí za ní. Hádka manželů či milenců, napadá mne, náhodně projíždějící kolem. Soucítím s ní, ač nevím, co si udělali. Ženy by neměly tak bezútěšně plakat. Bídák...
Vesnice s kdysi malebnou farou, hřbitovní zeď napůl rozpadlá vklíněnými kořeny náletových stromů, převážně německá jména zesnulých. A za tou zídkou mizí zapadající slunce. Den je krátký, nebeský pastýř začíná počítat své stádo beránků.
Na zpáteční cestě to podkluzuje. Zase jedeme silnicí mezi řepkovými poli, která prokmitají za okýnky v nastalém soumraku jako kousky křišťálu. To odstavené auto je stále ještě na svém místě, a ti dva lidé pořád na kraji silnice. Jdou těsně vedle sebe, ona má svěšenou hlavu, on ji drží kolem ramen. Usmíření?
Míjíme je a já se zvědavě ohlížím. Všechno je jinak, než se mi zdálo. Ve dlaních ženy vidím červené světélko. Nese zapálenou hřbitovní svíčku. Společně vytvářejí sousoší Beznaděje. Jejich kroky směřují k jednomu cíli. Za příkopem svítí do podvečera nový křížek ze syrového dřeva.
43 názorů
Těch míst podél cest je hodně. Třeba v našem městě (20000 obyvatel) je jich několik. Ale ještě se mi nestalo, abych někoho viděla, jak tam dává svíčku, i když tam jsou.
Hugo Ramon
06. 01. 2017Fajné :-)
BG: pokud já umím pozorovat, ty umíš ztratit uznalé slovo, a já jen děkuju:-)
Jsi skvělá pozorovatelka a vypravěčka. A tahle miniatura je to nejlepší co jsem dosud od tebe četla. b:-)
Lakrove, díky, ono bylo už tím prvním letmým pohledem možné hádat, že se nejedná o nějakou banalitu:-(
Už už se mi chce říct, jakou to má milou náladu s dobrým koncem, když ten ten je vtom náhle vystřídán tušenou tragédií. Hezky si hraješ s náladami čtenáře. Název mou domněnku bohužel potvrzuje. Tip.
Dzravím.
Hezké jemné čtení. Jednoduché a přitom citlivě vybraná výstižná slova, ze kterých vyzařuje pokora a smíření s osudem.
Karpatský knihomoľ
15. 12. 2016Gora, teda záver nečakaný. Som rád, že som si to prečítal. /*
vesuvanko: díky, moc jsem o této mini přemýšlela, jak ji podat, tak snad...:-)
Evženie Brambůrková
14. 12. 2016Podala jsi to tak citlivě. /T
No - v téhle miniatuře jsi překonala i sama sebe...a já vím, že umíš - i jak umíš (:-D
Přes záda mi přeběhla husa a nechala mi na nich svoji kůži... Sakra dobrá mini - šup! a poklona je na světě.... *
Kočkodane, je od tebe neobyčejně milé, že čteš mé texty dvakrát:-) a děkuju
blackie, díky...váhala jsem, hodně, zda o tom mohu psát, už proto, že jedna oběť silniční nehody byla před deseti roky v rodině...ale právě proto, abychom si vážili obyčejných dní:-) Děkuju.
blacksabbath
14. 12. 2016poslední odstavec...............slza pochopení........................*/***
Ó jé! - jen to ze mě na konci vypadlo. Moc dobře napsaný jeden náhodný postřeh.