Potopa - jarmareční převyprávění biblického příběhu - říkačka

 

Hej Noe, postav kánoe,

nacpi do nich ženu, děti,

flóru, faunu, všechno smetí.

Já za pár dní totiž svrchu

pustím svou nebeskou sprchu.

 

Co je to za hovadinu?

Musím myslet na rodinu!

Je mi smutno, ano je mi,

co bych dělal s kánoemi?

Jsi Bůh plný zázraků,

ještě, že jsi nenavrhl

stavbu malých kajaků!

 

Tos mě teda nasral zmetku,

už z tebe mám vážně depku!

Nechci si hrát na monarchu,

tož si klidně postav Archu!

 

A teď Noe vylez z hnoje

a začni hned stavět.

Já ti zatím nadeženu

nějakou tu havěť.

 

Během pár dní stloukl jachtu,

žena mu ušila plachtu,

lanoví upletli z juty,

pak si vlezli do kajuty.

 

Zvířátka nepřišla zkrátka -

- za chvíli se všechna zubí

z paluby i podpalubí.

 

A jak přišla velká voda,

Noe dělal lodivoda,

máma stydla u kormidla,

děti bděly ve strojovně,

aby Archa plula rovně.

 

Když Bůh ztrestal lidskou vinu

a spláchnul tu zemskou špínu,

sebral Noe někde dole

v podpalubí holubici

a vyslal jí na pozici.

 

Na pozici, na kukačku,

zjisti, co se děje ptáčku.

Leť omrknout situaci.

A za chvíli pták se vrací -

- Všechno chcíplo, nic nežije,

je mi líto, pořád chčije!

 

V Turecku u Araratu,

tam, co míval strejda chatu,

konečně došlo k obratu,

kdy pták přines v zobáku,

 nějakej kus suchý trávy.

Ó to bylo boží slávy!

 

Sotva voda opadla,

 tak vypnuli čerpadla,

vypustili všechnu zvěř.

Já to s Noem celý prožil,

k boží slávě verše složil,

tak to bylo, tomu věř!!!

---