Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

HANS CHRISTIAN ANDERSEN A ITÁLIE

05. 02. 2017

1903

Autor

vesuvanka

Díla Hanse Christiana Andersena jsem četla poprvé v jedenácti letech, a to ve dvou svazcích jeho Pohádek a povídek, ilustrovaných Cyrilem Boudou. Knížky mě zaujaly natolik, že se k nim dodnes vracím - Andersen je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů.Těžko se dá popsat vše, čím si mě jeho díla už tenkrát získala. Byly to úplně jiné pohádky než ty, které jsem dosud znala. Přede mnou se otevíral nový svět zajímavých postav a postaviček z řad lidí, pohádkových bytostí, ale i rostlin, živočichů a dokonce i neživých předmětů, jimž autor vdechnul duši a nechal je promlouvat lidskou řečí. Příběhy procítěné, laskavé, ale někdy i hodně smutné. Mnohé povídky mě zaujaly velmi pěknými a poetickými popisy míst, kde se odehrával jejich děj. Bylo to nejen Dánsko a pobřeží Baltu, ale i země na jihu Evropy, zejména Itálie, kterou Andersen procestoval. Někde je to jen letmý dotek určitého místa, jinde sugestivní obraz.

Ve "Šňůře perel" píše Andersen o nejkrásnějších městech v Evropě, které už tehdy spojovala železnice, a kromě Kodaňe, Londýna, Paříže a Vídně zmiňuje i Neapol.

Stříbrný groš ve stejnojmenném příběhu cestuje po různých zemích včetně Francie a Itálie. Cyrila Boudu inspiroval k ilustračnímu obrázku, na němž je v pozadí Vesuv.

V povídce "Hrdlo láhve" najdeme zmínku o proslulém vesuvském vínu Lacrimae Christie.

Příběh "Bronzový kanec" se celý odehrává ve Florencii. V noci zde ožívá socha bronzového kance a vozí malého chudého chlapce - budoucího malíře po galerii. Socha bronzového kance je umístěna v chodbě galerie v Palazzo degli Uffizi.

Upoutal mě zde i popis krajiny i detailu města:

"Byl pozdní večer, hory pokrýval sníh. Svítil však měsíc, a měsíčná záře v Itálii osvětluje zemi tak, že je tam světlo jako za šerého zimního dne u nás na severu. Ještě větší, protože vzduch člověka osvěžuje, zatím co na sveru nás tlačí chladná šedá mlha....

"Na náměstí Piazza della Trinita stojí štíhlý sloup, a na jeho vrcholku stojí bohyně spravedlnosti se zavázanýma očima a s vahami v ruce..."

O Itálii se můžeme dočíst i v obsáhlejším příběhu "Přezuvky Štěstěny":

„... Chtěl bych tak spatřit překrásné Švýcarsko, cestovat po Itálii....

A tak byl na druhé straně, daleko v Itálii, mezi Florencií a Římem. Za večerního světla vypadalo Trasimenské jezero jako planoucí zlato mezi temně modrými horami, které je obklopovaly. Tady, kde kdysi Hannibal porazil Flaminia, držely se nyní keříky révy mírumilovně za zelené prsty...“

Obraz nejspíše italského města, nabízí povídka "Stín":

"...Jako všichni rozumní lidé, musil se zdržovat přes den v domě. Okenice i dveře zůstávaly po celý den zavřené, vypadalo to, jako by celý dům spal anebo jako by nebyl nikdo doma. Úzká ulice s vysokými domy, v níž bydlil, byla postavena tak, že tam slunce svítilo od rána do večera... Město ožilo teprve navečer, když slunce zapadlo.“

Vypovídající je příběh "Krásná", v němž sochař Alfred vypravuje o svých cestách po Itálii:

"....o barevné nádheře Itálie, o modravých horách, modrém Středomoří a blankytném Jihu, o kráse, kterou na Severu předčí jen modré oči severských žen..... Však bylo potěšení poslouchat, co pan Alfred vyprávěl. Mluvil o Neapoli, o pochůzkách po Vesuvu a ukázal k tomu barevné obrázky několika sopečných výbuchů... A vytáhl kresbu tužkou..."

Z tohoto vyprávění mi bylo jasné, že to nebyl Alfred, ale sám Hans Christian Andersen, který tu líčí svoje zážitky a dojmy. Ke "Krásné" jsem se vracela častěji a začala pátrat. Trvalo to delší dobu, ale a to co jsem zjistila, bylo pro mě překvapením.

Andersen o svých cestách psal a zápisky doplňoval svými kresbami, na některé se spolu podíváme.

Zastavení v Janově zachytil Andersen následující kresbou dne 29.září1833:

http://www.hcandersen-homepage.dk/eventyret-6/genova.jpg