Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKontakt
Autor
K3
V přeplněném autobuse bylo dusno až k zalknutí. Cestující, namačkaní těsně vedle sebe, koukali jeden na druhého a vůbec netušili, co si kdo o kom myslí. Každý si přál být z toho kotle venku. Zbavit se sevření vzduchu a lidí.
Byli mezi nimi i dívka a chlapec. Neznali se. Chlapec si při pohledu na ni uvědomil, že se mu líbí její tvář, vlasy, oči, štíhlá postava...
„Kdo ví,“ řekl si, „jestli bych se líbil já jí?“
Všimla si jeho pohledů a pomyslela si: „Je fešák. Vysoký jako já, možná se mu líbím. Černé oči a upřímný pohled. Hodil by se ke mně.“
Jejich oči se setkaly a v tom okamžiku chlapec zalovil v náprsní kapse, vyňal z ní malé sluchátko a vstrčil si ho do ucha. Byl vidět jenom tenký drátek vedoucí z kapsy.
Dívka zpozorovala chlapcovo počínání, učinila totéž a ze sluchátka uslyšela hlas:
„Ahoj, jsem Felix. Budu upřímný, líbíš se mi. Nekouřím a nepiju, nenávidím zbabělost, protekci a nudu. Nemám auto, zato fantazii a romantickou povahu...“
„Já jsem Liběna,“ odpověděla dívka chlapci. „I ty se mi líbíš. Ani já nejsem nejbohatší a auto není všechno. Mám ráda umění, přírodu, jsem moderní a romantická jako ty.“
Usmáli se na sebe a sluchátka uložili na svá místa.
Když autobus konečně zastavil a lidi vystupovali, vystoupil i chlapec a chvíli po něm dívka. Pozdravil ji a vzal za ruku. Něco jí důvěrně říkal a ona mu odpovídala. Často se při tom po sobě ohlíželi a tiše mezi sebou hovořili. Jak se vzdalovali, postupně se zmenšovali, až se rozplynuli v obzoru.
Jejich veselý hovor na tom místě však jakoby zůstal viset ve vzduchu. Rozplýval se jen velmi pozvolna, posilován melodiemi černých kosů, ukrytých v kulatém javoru, naladěných na stejnou vlnu.
20 názorů
Jo tak. Já mám málo času na čtení, a tak si selektivně vybírám. Tohle mě zaujalo.
kvaj: dík že ses vrátil. Tenkrát, když jsem to psal nic takového neexistovalo. Jen jsem si představoval jak by to bylo jednoducé. Určitě to znáš, zahlídneš nějakou tvář, že ti poskočí srdce a přitom víš, že ji víckrát neuvidíš a těžko se s tím smiřuješ...
Mikropovídka dobrá. Jak je z ní ale patrné, ani čtečka myšlenek nezabrání tomu, aby lidé sami o sobě lhali a líčili se v těch nejlepších barvách. Tip
Roztomilé, oddechové (nebo nádechové?), následováníhodné. Takhle kdyby se dala v budoucnu využívat překotně se vyvíjející technika. Třeba to není jen utopie z oblasti sci-fi miniatur. Tip.
Jardo, dík opravím. Když jsem to tenkrát psal tak to mělo být něco jako úsměv. A taky jak by to bylo jednoduché...:)
A stejně to i potom bude krásná romantika.
(Chlapec si při pohledu na ní uvědomil... - na ni)
Čtečka myšlenek už v literatuře a kolem mne proběhla před nějakými 25 lety, ale rozhodně to není moc dobrý komunikátor při navazování známosti. Vždy je potenciální nebezpečí, že se protějšek seznámí s jemu netušenou podobiznou svého vlastního vnějšího pohlavního oregána. Slovo je lepší, dá se zabarvit citem aniž by prozradilo, oč ve skutečnosti jde. Samo, že to nemusí být při každém kontaktu, ale.... **
Když slyším něco jako "chytrý telefon," tak mi naskakuje husí kůže. Pořád si myslím, že jsou chytří ti, co je vyrobili.
S předchozími komentái je mi tajemné sluchátko nějak bližší:-)
Doplnila bych ve třetí větě od konce čárku před AŽ. Díky za romantické dílko:-)
Evženie Brambůrková
04. 03. 2017Romantika budoucnosti? Pak by to bylo moc hezké. :-)
I když ten přeplněný autobus je současnost.