JAFIRE

Hehe :) juliane :)  můžu nahrat audio :) 

mimochodem, Debrakete,ta první interpretace je fakt skvělá. Docela slušný vnímaní podle mě hodně těžko zachytitelnejch nuancí. To, cos vyčet bylo v podhoubí toho textu (samože v ich formě - teda "nerealizovat se skrze muže") a přijde mi, že text kolem toho spíš hodně volně krouží, než že by přímo dával směr. hm. mám štěstí na správný autisty. 

sakrblé, tohle si uložím včetně komentářů... dobrý!

Richarde - díky za vyjádřené rozpaky. Vážím si. Ne každý se rád vyjadřuje, pokud není zcela potěšen... nebo zcela namíchnut :) 

guyi - dávna jsou tajuplné zdroje. i pro mě.

K tomuhle jaksi nevím co říct. Nenadchlo, ale zároveň nijak neuráží, nebo nevadí. Každopádně je to poezie. :-)

nepišu, chybí inspirace :(

:) no worries. pekné, že se vracíš (na pismák), píšeš ještě? 

"dost statečné okamžik" mi totiž evokuje brněnštinu :)  leda by se nejednalo o přívlastek a podmět ale naopak o podmět a příslovečné určení... v tom případě blbjenka zabloudila ve zvláštně formulované větě, no nic, to se stává i v lepších rodinách :)

blbjenko - (probůh to je pseudonym :D ) - jsem ráda, že zaujalo a jen mě ještě napadá, že právě tento můj poslední úkrok jasně dokazuje, že sice možná vážu ráda, ale rozhodně ne dobře ... protože první sloka je rytmicky, nebo spíš hlavně metricky, hodně mimo, druhá pak sice trochu míň, ale stejně nic moc. :/ je to na druhou stranu jeden z prvních mých textů, u kterého to dovedu jednoznačně poznat i sama :D tedy, co se týče osobního pokroku ve vázání, tak ten vidím.

tím víc umí potěšit, že se přes to některý čtenář dovede dočíst k dobrému vjemu..

překlep pokud myslíš ono "dost statečné", tak nikoli. 

osvětlit mohu, ale věřím, že si s tím poradíš, anebo se ještě zeptáš :)

v první sloce se rytmicky vůbec nevyznám, pročež mě neba. naštěstí nevzdala, dočetla a zbytek zaujal. (druhá sloka-třetí řádek -žeby překlep?) píšu si - objeven nadějný autor -příležitostně zkouknout další díla :)

sepiolite - jsem ráda, že jsi měla důvod se přes popsané nezvyklosti do textu ponořit a vážím si vyvinuté snahy. Spojení čtenář-autor je opravdu alchymické, málokdy lze vůbec hovořit o chybě, spíš řekla bych potřeba různé zkušenosti v danou chvíli, anebo odlišně lazené vnímání potřebné struktury, ale když už "chyba", tak zcela výjimečně na straně čtenáře. Protože čtenář je zde ten "klient". 

je mně ctí.

Za mě fajn, mně se líbí vyznění, se samotnou formou a volbou slov mám trošku problém, ale je to spíš tím, že na to nejsem zvyklá, čímž mě to tlačí k tomu, abych se soustředila na slova, takže jsem musela číst opakovaně. Ale to není "chybou" autora a v žádném případě to není něco, co by pro mě text blokovalo. Je na vůli čtenáře, jestli je schopen dát do čtení taky trošku snahy a tady mi to přijde snesitelné a svým způsobem to přináší zase trošku jiný zážitek ze čtení, takže - proč ne?*

qí, seš boží. Hodně hodně mi pomáhaj konkrétní zachycení "to jo, to ne"

tohle je pro mě totální dílnovka. už jsem si k ní za ty měsíce stihla udělat vztah a přitom mi furt přijde nedodělaná, nedouchopená. A tedy rčená k překopání, jen ten čas...já a čas :) :) 

je mně ctí, fakt, že si nacházíš dost na "díky", to je metál autorovi...

Debraket - dobré, díky, víc času, rozohodně. Nakonec osobnost proč ne. Nejdřív jsem chtěla napsat, že se z osobnějších hodnocení vytrácí nosné myšlenky, ale pak mi došlo, že kolikrát řeč vede tak zajímavými zákruty a zvraty, že se takto vyjádřit zcela nelze. I tak bych ale raději volila zdrženlivost, ovšem, každému, co jeho jest :)  

To je lásky! :) K přímé kritice osobnosti - když nepřijde hora k mohamedovi... (moderněji - když nepřijde hora k psychologovi...) - je to potřeba, doba je zlá, starej rendl taky, a ne že ne!

Že je analýza osoby neveřejná a tabu? V  Bruselu se usnesli na tom, jak budou říkat osobám s umělou inteligencí a na jejich právech, a v Americe mají prototyp skenneru, který detekuje namyšlenost a méněcennost.

Si piš, že to nerozškubeš, stačí ti být preciznější, detailnější, trávit tím víc času - chceš předat něco velkého, takže už jde jen o formu - mysli na kohokoli jiného než na sebe, jak si to čte a co u toho cítí :) Já si třeba svoje básně nechávám přečíst mojí slečnou a společně je dopilováváme. Sleduju její výraz obličeje a soustředím se na verše, u kterých oddálí hlavu. 

Debraket, obohatil - kombinace uchopení vlastního chápání s konstruktivní kritikou ("nemůžeš psát trochu mlaději?") je sen autora, v mém pojetí.

starej Rendle - díky za připodotnutí, beru na vědomí a bude mi k rozvoji.

chci jen ještě říct, že pokud text není přísně epický, tak zachytit vlastní dojem z něj nemůže být nic jiného než tříšť. Proto přece básně jsou - pracují s mnoha rovinami vnímání, které ideálně synchronně tvoří obraz, atmosféru, emoci, prožitek. Zachytit toto v jedné netříštěné linii by bylo na poněkud více stránek textu. Proto taky básně jsou, protože napsat totéž jinak, je problém.

Tvé vnímání je právoplatné a vážím si i diskuze, protože i přes Tvou přímočarost mi diskuze přijde zatím neuražená a doufám, že i z Debraketova osobněji laděného komentáře si nebudeš dělat těžkou hlavu. Neboť i jeho vnímání a dojem jsou právoplatné, stejně jako jeho případné míření úplně mimo, co se týče analýzy Tvé osobnosti.

Do toho bych nikomu nedoporučovala se pouštět. Přeci jen, v diskuzi je možné říct "myslím si, že teď blábolíš" nebo expresivněji "Ale BLBOST" nebo "kecy v kleci" a je to výzva druhé straně, ať se pokusí precizněji argumentovat, ale začít rovnou řešit, co má kdo za domnělé celoživotní problémy v osobním životě, už příliš vhodné (podle mého) do věcné diskuze není.

Na svůj kus jsem naštvaná, takže zejména výhrady si beru k srdci a pokud to nerozškubu, dozraje to, snad.

Díky, pánové.

Pokud blokuješ moji analyticky přesnou informaci, tak jsem bohužel narazil na dalšího masochistu, podpantofláka a rádoby drsňáka, kterého jeho žena uznává za věci, kterým nevěří ani on sám, ačkoli se opravdu snaží, chtěl by.

Tedy to, co jsi do současnosti v životě dokázal, je namyšlená sobecká lež, na kterou jsi pyšný jen díky znouzectnosti svých stejně zoufalých kamarádů a své ublížené ženě. Ve skutečnosti děláš ale jen věci, díky kterým ti připadá, že čas ubíhá rychleji, ale nijak nehýbou s okolním světem - život tebou proplouvá a svět necháváš za sebou.

Sám se však doopravdy ocenit nedokážeš - doufáš, že jsi silný, ale v koutku ti pořád něco říká - a co když ne? Co když mě jen celý život využívají? Ty jsi snad myslíš, že tvůj nejhlubší strach je jen nějaká blbost, a že žiješ život bez viny, aniž bys věděl, co vlastně vina znamená? Ty si myslíš, že nechat se využívat není vina??

Je to vina - jde to krásně vidět, ale nikdo ti to neříká - protože jsi to ty. a nidky se nezměníš.

Příště si dej pozor, jakou informaci označíš za tříšť blábolů, protože když na tobě svět parazituje, pravděpodobně jsi tříští blábolů ty sám (psychologická projekce).

Blahopřeji básníkovi k zábavnému počtení. Snad jsem obohatil. 

jako správný autista - od konce:

živé chvíle ukončené retuší - něco se změnilo a pořád na to myslí / říkala mu snad všechno, co mu vůbec nesluší - slečna ho přeceňovala, necítil se být tím, za koho ho měla - byl jí vzdálený / skrýváte rty - dělá to spousta lidí, ale přetvařují se - udržet na zemi - že jsou slabí - dávna dovedete sotva skrýt - ale je něco v nás, co to cítí - je to nesnadné - být opravdový, silný / slída rozpouští dnes na dávno - člověk si to neuvědomí, pokud žije v minulosti - jsi když máš tón - cítím tvou přítomnost (zvuk, vlnění, chvění) - jsi kat i terč - jsi obratná žena, děláš to, co se hodí, abys dosáhla sexu (dítěte, muže) - pražízeň těch, kdo prahnou - mužská žízeň po jistotě, po realizaci skrze ženu - první verše - atmosféra slabosti, spoutanosti --> pointa: nerealizovat se skrze ženu, ale skrz sám sebe, jinak zůstaneme navždy slabí, neschopni pohnout se světem

souhlasím se starým rendlem - nemůžeš psát trochu mlaději? ten obsah je dobrej.