Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNáčelník a ti ostatní
Autor
Gora
Náčelník a ti ostatní
Slunce zvolna šplhá do kopce nad špičky smrků. Papírna ve Větřní čechrá a pění tok Vltavy. Jako bezzubý obr ještě občas vypouští údolím nasládlé aroma celulózy a barví opar nad řekou na žluto.
Několik desítek zaměstnanců vešlo dovnitř areálu postranní brankou. Kavalerie autobusů u fabriky ráno o šesté a tisíce lidí na směnném provozu se staly jen vzpomínkou. Po úspěšných letech snu zakladatele Ignáce Spira o přestavbě mlýna na nejmodernější papírnu v Evropě dochází dech.
Silnice z Větřní na Rožmberk by měla být spíše pěší zónou než výpadovkou. Pulsuje pohybem svých lidí ve dne a o víkendech i v noci. Jejich život začíná tam, kde se za zrezivělou ohradou hromadí hory recyklátu rozmělněného na kousíčky. V bytových domech bez fasád, nalepených na úzké chodníky. A mezi dvěma tragickými světy jen ten plot. A na něm kocour s chundelatou srstí jako vyzvědač.
Dřevěné lávky ke vchodům a asfalt silnice pomalu ztrácejí jinovatkovou glazuru.
Muž s dlouhými bílými vlasy nametá úspornými pohyby na lopatu vajgly ze škarpy. Metr po metru, záda vzpřímená jako Náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Zbývá vetknout orlí pero do čelenky. Má autoritu a snaží se jít příkladem. Z okna vyhlédla jeho squaw, v ústech retko. Pohledem vyhodnotila situaci – ten její je teprve v polovině trasy. Zabouchla oprýskaný okenní rám a osladila první z řady dnešních káv, černých jak thér. Zbývá dost času na cigaretu se snachou, dcerou a babkou ve skromném obýváku.
Po snídani se trousí ven z baráků děti. Menší jen tak lítají kolem, po silnici, která je jediným- nebezpečným- hřištěm. Starší zamířily do bunkru. Kousek odtud stojí torzo vodárny, na kraji kopcovitého lesa. Puberťáci tady bývají bez dozoru. Obsadili betonovou zídku, pod zadkem kartony papíru, a podávají si jedinou cigaretu. Do školy chodí jen občas, když už je moc zle. Nuda, tady i ve škole. Doma taky. Věčně poslouchat, jak děda makal dvacet let ve fabrice na rotu, obřím papírenským stroji. Jak s jinýma chlapama házel o noční polena z vagónu na hromady.
Ani ta vlečka se dřevem už dávno po kolejích nejezdí.
Do rozvalin bunkru konečně zasvítilo slunce. Zmrzlá lidská ptáčata posedávají, schoulena v zimních bundách. Nastavila obličej dopoledni a mlčky, s přimhouřenými víčky a cigaretou mezi prsty, vyhlížejí jiné časy. Pes Arapáš občas štěkne na projíždějící auta s lyžemi a koly na střechách. Letošní lyžovačka na Lipně pomalu končí. Jak blízké i vzdálené pro děti z bunkru...
36 názorů
Jardo, tak mi ho ten větřínský člověk nějak připomněl, ten film a tak:-)) dík!
Dzravím.
Zase jedna z tvých momentek. Hezké uklidňující čtení. Potěšilo mne tvé přirovnání s Kukaččím hnízdem. Mám ten román velice rád a vracím se k němu. Viděl jsem ho i v 86-tém zpracovaný Pardubickým divadlem. Rád na to vzpomínám.
Když to čtu, je to jako když mám ty "blekhauzy" před očima a začíná mi být líto, že je to tak dlouho, co jsme tam byli naposled. Jo, má to atmosféru onoho "městečka plného indiánů", z něhož ovšem ostatní vnímají povětšinou jen blízkost řeky a památkové rezervace. Tip.
Tahle věta: ...Snu zakladatele Ignáce Spira o přestavbě mlýna na nejmodernější papírnu ve střední Evropě po úspěšných letech dochází dech... je dost složitá. Možná změnit slovosled; dát ...po úspěšných letech... na začátek.
Hugo Ramon
29. 03. 2017:-)
To místo znám jen jako vodák sjíždějící Vltavu. A sedí mi i ten styl smířeného vypravěče, že lidé přicházejí i odcházejí, vše plyne stejně jako ta Vltava.
blacksabbath
27. 03. 2017zase jsi mě vtáhla do děje......*/**
Evženie, děkuju, ty to ghetto znáš? Byla tam nedávno i nějaká ministryně:-(
Karle, děkuju, Železnou patu ještě neznám, ale dost věcí od Londona ano...výborný spisovatel:-) Díky
Evženie Brambůrková
24. 03. 2017Díky tobě jsem tam zase byla. /T
Dokonale vykreslená atmosféra. Já teď čtu Železnou patu od J. Londona, jestli znáš, z podobného prostředí. Jakoby to tam do jejího soukolí pasovalo.
Doslova sugestivní počtení. Kdyby takové fejetony tiskli v novinách, tak je zase začnu kupovat! Výborně! ****
Karpatský knihomoľ
24. 03. 2017/*/*/*
zvědavče, děkuji za tvoji zvědavost a zájem:-)
co s tím- prostředí Větřní dobře znám, pět let jsem tam žila...jen vím, že nově zřízená klubovna pro mládež zeje prázdnotou:-( a podíl v regionu celkově si vybralo několikeré prodání papírny a výrazné utlumení jejího provozu...
zasiahla si ma, pripadá mi to perfektne napísané
a čo s tým?
Zamýšľam sa, že je škoda, že sa na toto len mlčky pozeráme a smútime - dávame tomu šancu, alebo sa nič s tým nedá urobiť?
Pěkně napsaný a hodně smutný příběh se vzpomínkou. Irčo, málo slovy dokážeš vtáhnout čtenáře do atmosféry místa i děje. TIP
Pavle, ten náčelník je ještě ze staré školy- byl zvyklý pracovat, zatímco...
Moc dík.
Tuším, že je to náčelník nepřízpůsobilých... (nějak mě děsí, že se množí geometrickou řadou) /**
Další ze serie malých příběhů, spíš obrazů s krátkým dějem v nichž obraz má navrch. Umění se koukat... jen místo toho vykřičníku na konci bych udělal tři tečky. No jo... co --- já? *
Kočkodánku, zasmála jsem - díky za čtení a veselý komentář ve smutné realitě:-))
Krásně umíš, Ireno, shrnout do miniatury tolik děje! Při tom do ní pojmeš i kus slavné historie. Tip.