Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStřípek II.
Autor
Gora
Střípek II.
Jdu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -
odbočím za roh jako před čtyřiceti lety
na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí v Chebu
Po dvoře jezdí dívka na kole
Nikdo na světě nemá krásnější vlasy ani kolo -
pomyslí si a zvedne nosík ještě výš
Oknem z jejich domu uslyšela akordeon:
čtrnáctiletá Pavla dobře hraje navštěvuje hudebku
Nevlastní otec a matka Pavly
dívky s očima ve tvaru mandlí ( inzerát – osamělý starší muž hledá vdovu, děti vítány )
se chystají na procházku
Otčím blahosklonně pochválil sváteční oběd
zavěsil fotoaparát na krk alias býčí šíji
usměvavou mámu na silné předloktí
a půjdou sladěným krokem ke splavu v podhradí
jako každou neděli
Dívka dala z okna signál kamarádce ze dvora:
měly dobré dvě hodiny na poslech Schellingera a Rottrové
z gramofonu u nich v obýváku
při uždibování nadýchaného knedlíku mytí nádobí
a prohlížení časopisu s manekýnkami
Čas na blízkost přátelského porozumění...
Do roka se dívka s kolem nechala ostříhat na kluka
cítila se tolik … dnes by řekla cool
Pavla hrála na akordeon stále méně
měla mnoho povinností a hudebka taky něco stála
Každý večer otčímovi omývala nohy
vkleče u smaltovaného lavoru polykala slzy
prý se moc cpe knedlíky a buchtami bude tlustá
Máma se už neusmívala Mlčela
Pavla posílala kamarádce vzkazy plné neurčitého smutku
tajnou poštou ve světlíku z obyčejné krabice od bot…
Dívka s krátkými vlasy odešla z domu na studia
Pavlu nevídala a nikdy ji už neměla potkat:
prý zoufalý čin puberťačky - otrava matčinými léky
Běžela ke krabici ve světlíku - musí tam být nějaký vzkaz vysvětlení
Nic … našel snad dopis někdo dřív?
Když se máma Pavlíny odstěhovala
viděla dívka souseda na schodech s nezbytným foťákem
a neznámou ženou která měla dcerku
Záhy opustil dům byt kulatý balkón do náměstí
s ozvěnou harmoniky
38 názorů
Jirko, děkuju. Mám radost!
Tahle má tvorba /sbírečka/ vznikla jako dárek mojí mamce k 80. narozeninám, to byl hnací motor dát dohromady své střípky z dětství v Chebu.
Už jen pochválím. Všechny tři střípky jsou opravdu hodně půvabné, spojuje je, jak už jsem napsal u Střípku 3 empatie, nadhled a parádní odstup, přestože jde nepochybně o odpozorované situace, které v tobě musely zanechat osobní názor. Ale tím umným odstupem, náhledem jsi dala vyznít plynulé poetické lince. Navíc jsou bohaté dějově všechny tři Střípky a u každé obsažené epizodě se zdržuješ jen tu nejnutnější dobu, jinými slovy prokazuješ cit pro délku verše a rytmus.
Hugo Ramon
29. 05. 2017Fakt měla krátký vlasy? :-)
Marcela.K.
24. 05. 2017Tenhle střípek se spíš zasekl...než zablýsknul :-(
Opět (podobně jako předchozí střípek) psáno velmi nezřetelně, ale tentokrát je (aspoň pro mě, možná pod vlivem předchozího střípku) námět odhadnutelný. Zdá se mi to tentokrát až moc stručné, heslovité, ale hrůza z toho trochu jde.
K3: koukala jsem na internet, kdo psal básně v próze, a jsou tam i zvučná jména - O.Březina, K.Hlaváček, ale i Mácha:-) Takže to existuje. Díky.
Josephina: Otázka do pranice? Takový lit. útvar je. Nebo ne? Báseň v próze. Spíš otázka pro literární vzdělance aby to pojmenovali. Jinak pro to to ale nečteme. :).
Ach jo, tak tyhle střípky už nikdo neslepí, je to steně jako s mlýnkem - když s ním točíš pozpátku - nemele...
Jo, ale já si přece na povídky troufám:-) Jen mi tohle z nějakého důvodu sedlo více jako miniatura - jen fragment, střípek, prostě.Jsem ráda za názor i první tři slova.
Je to hezký - ale vlastně něco jako povídka. Aneb otázka do pranice - ten kdo si netroufá na povídku, napíše raději něco jako báseň? ;-)
Připadá mi to jako filmový scénář. Při četbě může člověk,který má fantazii ,uvidět hodně pěkných obrázků. Tip.
Evženie a vesuvanko, děkuju za čtení, tip a komentář, včera se mi nedařilo poslat svůj dík:-)
Evženie Brambůrková
15. 05. 2017Dobře jsi to napsala. Takové vzpomínky jsou jako hluboké vrásky. /T
Souhlasím s Dodolou. Pro mě to jsou básně. Sice nezvyklé ale o to zdařilejší. Docela by mě zajímalo co by tomu řekli básníci. Měj se.
Dodolo, já nevím, co je to za /ú/tvar...nevím,jen nějak skládám slova:-) Děkuju za ta tvá:-))
Ireno, proč próza, to je báseň, a moc povedená, básnické prostředky jsou použity odvážně, přitom citlivě
blacksabbath
15. 05. 2017smutné....ale krásně napsané.........zachytilo se drápkem.........*/***
To jsou takové poklady ze vzpomínek. Dát do alba, jistě jich máš víc. Moc smutné a moc hezké.
Smutný zápis o dětském přátelství. I tak, stručně, heslovitě se dá napsat drama, které zůstává v člověku navždycky.