Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTen báječný ženský svět
Autor
Movsar
Potkal jsem sportovkyni. A ta mi řekla: „Všechno je to o hlavě.“ Byla jako vtip sám. Potkal jsem jinou, a ta mi dala tři meruňky z vlastní úrody. Pak mi řekla, že má zmražená tři vajíčka, pro všechny případy. To léto jsem si meruňky už nedal. Potkal jsem operní sboristku. Bydlela obklopena zámeckým kýčem, žila svůj sen přestárlé princezny. Potkal jsem ženskou s třemi děcky, dvakrát rozvedenou, co chtěla čtvrté. O pátém si dosud nebyla jistá. Potkal jsem pár čtyřicetiletých polopanen, co pištěly, když jsem se jen přiblížil, neboť erotika je čirá hrůza, pokud to někdo nevěděl. Potkal jsem takové, co jedly jen bifteky, pily argentinské víno a jezdily výhradně taxíky, i když neměly než dluhy. Potkal jsem takové, co ve čtyřiceti „hledaly někoho na kolo a na brusle“. Potkal jsem takovou, co mi v telefonu na uvítanou řekla: „To jsem se dobře přežrala.“ A skutečně, ani její postava nelhala. Potkal jsem Slovenky, co mě považovaly za českého okupanta a namísto touhy erotické je svírala touha po pomstě. Potkal jsem cestovatelku, co byla všude na světě, ale nikde nenašla ani zrnko poezie. Potkal jsem takovou, co mi v závěru psala krásné zprávy: chcípáku, ubožáku, nic nemáš, nic neumíš, nic jsi nedokázal. A když jsem jí po několik týdnů na takové milé zprávy nedával žádnou odpověď, napsala mi: „Už mi nepiš!“ Potkal jsem taky takovou, co měla v oblékání vkus, krásnou tvář i tělo, a když jsme prvně unaveni leželi a rozprávěli, prdla si. Ženský svět je prostě pestrý.
14 názorů
přistupuji k tomu nietzschovsky - přitakávám tomu. ještě nedokážu tančit na tuhle hudbu, ale třeba se to naučím.
díky, holky.
a: ony to jsou (byly) tak různorodé typy, že jě těžko dát k sobě jako magnet nebo kus železa a aplikovat na ně/mě tohle rčení. prostě pestrá směsice. navíc ne všechny jsem víděl podruhé, takže o přitažlivosti vůbec těžko hovořit. stejně tak nemohu za jejich poněkud nechutné či výstřední zvyky.
sepotvkorunachstromu
29. 08. 2017:) máš asi smůlu, nebo co..
..já ti tip dám..páč se mi to líbilo..pobavila jsem se..jen škoda že nepoužíváš odstavce..text by byl přehlednější..
ještě mě to se láká zpátky se trochu si pokecat :) ono je to těžký, svýho času jsem narážela na samé slabochy. Bylo to zvláštní, přišlo mi, že jsem magnet na typy mužů, kteří se ke mě ale vůbec nehodí.. ale opak byl pravdou. hodili se, protože já byla ta silnější, která si se svým životem poradila. No a to přitahuje ne stejně silný jedince, ale naopak ty slabší. Tím nechci ani ty slabé nijak zesměšňovat, opravdu. Každej jsme nějakej, že jo, ale otevřelo mi to oči. Prostě k sobě přitahujeme to, co si svým chováním zasloužíme. Ponaučení jsem si z toho vzala, jsem sama. Ne proto, že by se nedalo s tím slabším žít, ale protože je život tak krátkej a čím jsme starší, tím je co? kratší.
tak si myslím, že i ty přitahuješ určitý typ žen, které se k tobě hodí. nic ve zlém :) každej si prostě k sobě přitáhneme to, co vysíláme.
gora je skvělá, ti dala tip :) já znám takovou, co peče buchty, uklízí od rána do večera a běhá kolem rodiny :)) fakt!
Blochův citát chápu jako oslavu nespokojenosti. K tomu, co jsi napsal, je těžké něco dodat, proto jsem si vypůjčila moudrost jiného muže...
z neodtatku kategorií jsem to řadil jako úvahu, ale byla to spíš oslava. nespokojenost ne. nespokojenost (s muži) kje spíše ženskou záežitostíé. s blochem se tedy neshodnu. ostatně, psal to jako takovou pradaoxní hříčku.
To, co má smysl na lásce, je hledání jediné ženy v podmínkách nespokojenosti se všemi. /Jean-Richard Bloch/