Dobří synové národa

Dobří synové národa

Je půl deváté ráno a dobří synové národa odjíždějí budovat kapitalismus. Budou točit reklamu na džus, psát články do lifestylových magazínů, sjednávat výhodná pojištění, volat Londýn a Varšavu, náhodným kolemjdoucím nabízet investice na burze, počítat audit a kladivem rozbíjet atom. To vše až do soudného večera. V něm se pak sejdou k divoké partii squashe, aby dosvědčili, že jsou solí této země.

Migrant znásilnil aneb Znásilni mě něžně!

To turbulentní slovo migrant. Čtu dnes: migrant brutálně znásilnil německou studentku. Jako by rodilému Němci bránilo dobré vychování nebo spolkový zákon, anebo by patrně studentku znásilnil něžně, vždyť je čtenář Goethův. Ještěže máme tu kouzelnou řeč, s níž lze lacino podnikat takové kousky. Nakonec by stačila zkrátka: migrant znásilnil, a ničeho dalšího by nebylo třeba dodávat, protože ta dvě slova zanedlouho zkamení vjedno. Jak snadné je hýbat vášněmi. 

Malí bufeťáci

Vybaveny kapesným osmileté děti vysedávají v bufetech obchodního centra a krmí se tučnou stravou. Jsou to báječné chvilky malých gurmetů. Tady si tříbí vkus. Své dojmy sdílejí s kamarády, kteří zvolili jiné obchodní centrum anebo jen vedlejší bufet. Pizza, gyros, sushi, bigmac, Anděl, Palladium, Flora? Těžká volba tyto malé lidi provází od útlého dětství.

Ráno na Tutovku

Každé ráno vyrážejí na Tutovku tisíce lidí. Z Budějovické už to je jen jedna zastávka. V krásných šatech, s účesy podle poslední módy a telefony značky ajfon. Už od útlého rána budují kapitalismus. Jsou to lidé šťastného věku. A snad je i trochu mrzí, že na ně soudobí básníci nemyslí tak jako ti minulí, když psávali: „Je čas, je čas by každý z nás svou paži k dílu zved, tam, kde se napře síla v jeden ráz, tam pohne se svět.“

Člověk skutečnosti a člověk možnosti

V Muži bez vlastností Robert Musil připomíná dvě pojetí světa: smysl pro skutečnost a smysl pro možnost. Člověk skutečnosti se ke světu vztahuje jen do té míry, v níž jsou věci jasně dané. Člověk možnosti takto omezen být nechce a svět je pro něj i to, co není. Fejsbuk odhaluje až v kruté nahotě, kolik lidí žije jen skutečností. A některým se i ona zredukovala na tu nejhorší mizérii skutečnosti: obrázky dětí, řízků, koupelen, automobilů, svatebních ceremoniálů. Je to jako parodie na starý metafyzický mýtus „pravého světa“.