proč bychom se netěšili...

Prosím tě,
jaká řeč tu může býti ještě o lásce,
když na pole jde Kain a každá mez
se před ním třese hrůzou, že jí zase odorá,
aby na ní nebylo už místo troskavcům,
a já viděl staré čmeláky, jak se chytali za hlavu,
že jim přeryli česno až po samý plod,
jejž nebylo možno už přestěhovat,
i přišly myši a zakously se jim do medu
a do potomků, a šípek, který kvetl,
když máj si mrazíkem barvil líce do růžova,
ten jsi vysekl, padouchu, takže slavík
nemá pro svůj vznešený zpěv důstojného okolí
a včera mi řekl – slyšíš, Kaine? –
včera se i zapřisáhl, že sem víckrát nepřijde,
místo růží dýchat tvůj benzín a líh
a z tvých výpalků dědit prašivinu,
čisté vody už tady není, ani co by jednou hrstí nabral
a v tom že se má zpívat?
Silnice rozšířils, pravda, ale hned do nich vrazils
švestky a jabloně a cos nechtěl: zároveň i rakovinu,
neboť Bůh nebývá posmíván a On, Štědrý, si přál,
aby každou cestu na této zemi lemoval strom,
který vydrží pětsetkrát déle než hospodářské družstvo anebo dojná kráva,
topol, který vládne třem obzorům!  …..  (Deml,1939)

Prosím tě
jaká řeč tu může být ještě o lásce
když se stala dávno sprostým slovem …
uběhlo málem osmdesát let od tvý básně
a můžu ti říct že družstva jsou už pasé
dobytek vidíš akorát tak v tývý a na horách
skoro jak ve svátek si připadám, když peču řízky
a na polích babišřepka  jo to neznáš
taky se ale třesu hrůzou po ránu
v příkopech občas ještě šípek zahlídneš a petky
ty taky neznáš a buď rád
slavíka? tak akorát ve snu básníka
a čmelák? Jeden mi loni umřel na prahu, nevím proč
Kain dostal rakovinu, už je v pánu a páni berou víc než dřív 

protože prachy jsou moc a moc jsou prachy

Jen se jim neříká páni ale Babiš  Kellner  Křetínský…
I na Slovensku by mohli vyprávět o daňových úlevách DUSLO ŠALA
BRATRU ZA 58 MILONŮ EUR
a ten nám sestavuje vládu a prej že bude líp
 No jo ty vlastně nevíš, že jsme tu malou zemičku v srdci Evropy
rozpůlili  i hymnu naší
až z toho máme schizofrenní stavy
 
.. o migrantech jindy, jednoho tady nemůžu vydejchat
nejspíš bych poeticky nezněla…

ale topoly , Jakube,
topoly mi rostou za domem
a šumí mi tu celej den že bude hůř že bude hůř 
protože Bůh už tenkrát odešel a nikdo ho víckrát neviděl
a mezi náma   se mu vůbec nedivím  (Agáta,2017)