Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední houby podzimu
Autor
Oldjerry
V listopadu na houby?
Každý si řekne: on se snad zbláznil… a víte, že ne? Už ani nevím, jakou stanici jsem měl naladěnou – hlásila, že opět začínají růst houby. To stačilo. Hop na sebe maskáče, finky, košík, nůž, šátek na čelo a už jsme jeli.
V...sakrajaksetojmenovalo… jsme vylezli a s košíky v ruce vzbudili pozornost dvou místních babek. Koukaly, koukaly, divdiv, že si neklepaly na čelo… Zkraje jsme se tomu spíš divili, ale když jsme došli do hloubi lesa a do stráně se opřelo na plné pecky listopadové sluníčko, listy bříz a javorů se rozzářily, bylo mi najednou jedno, jestli něco najdeme, či ne. Po hodině courání jsem měl v koši jednoho malého borováčka, jednu malou bedličku a užuž jsem byl rozhodnutý to vzdát. Syn – to jsem vlastně ještě neřek‘, byli jsme se synem – máchnul zeširoka do neurčita rukou: no jo, vezmeme to takhle obloukem zpátky…
Procházíme hustým smrkovým laťákem – lesíkem mladých stromů, navazujícím na pruh asi tak desetiletých borovic - a tu syn povídá, ptá se: ty tohle nesbíráš? Ohlédnu se a doslova čumím – v ruce drží praváka borového - dobře patnáct deka. Jak jsem tohohle mohl přehlédnout - a pak už to šlo ráz naráz – celkem patnáct statných hříbků a asi dvacet fialových čirůvek, rudočechratek, snad na nějakých dvacetitřiceti čtverečních metrech. Pak jako když utne. Ušli jsme zase pár set metrů s očima v trávě, jehličí a mechu, jenomže marně. Čechratky podvinuté, holubinky vrhavky, muchomůrky s červenými klobouky, další nejedlé druhy čirůvek a hodně, jenže…Podívej, povídám, končíme, to byla klika a ta se nebude opakovat.
Slunce prosvěcující ještě mezi stromy se sklánělo k linii kopců na obzoru. Otočím se a jak jsem zvedal oči z trávy něco mne přinutilo se vrátit a ejhle! trs… považte - v půli listopadu… trs václavek s tlustými nožkami jako mívají mladé hříbky. Ne na pařezu, ale ve starém listí… a další… a další - tu dvě, tam pět, ještě o kus dále velký trs asi patnácti hub. I když jsem bral jen ty nejlepší z plodnic, bylo jich půl malého košíčku - nakonec pět skleniček naložených v octě.
Tedy nakonec docela dobrý lov, ale houby dnes nebyly tím nejdůležitějším. Zato procházka po lese - už jsem si vzpomněl: u Hostíkovic to bylo! - a před očima ještě teď ta rozzářená stráň plná teplých barev…
Bude se mi dobře usínat.
13 názorů
> ...to tělo, mrcha - odchází dřív, než touhy...
I to moje ku-ku-ku--mrcha
Milé dívky a ctění borci - děkuji vám za projevy souhlasu a porozumění. Vzácné to koření mezi spory a invektivami. Už jsem nebyl v lese tři roky - to tělo, mrcha - odchází dřív, než touhy..
Ony tě ty houby asi chtěly v lese udržet, když se vždycky objevily až ve chvíli, kdy přišla myšlenka na návrat. Jestli ony nebyly očarované -- Černomilky (nebo Černobylky?) Tip.
Vidím, Oldjerry, že si znalec húb. Potešilo ma Tvoje krásne rozprávanie o zážitku, ktorý si zároveň aj mne pomohol precítiť. A preciťovala som ho veľmi pohodovo a sviežo, vďaka.
Štírko, vidíš, asi ano, ale prve jsem si to vůbec neuvědomoval... dík
revírníku - dík, ale tohle není o letošním listopadu... bohužel
Goro, Kočkodane, dík, že jste se zastavili
Janičko Haasová - děkuji, od tebe to těší ještě o kousek víc
MBurget - ještě jsem o tobě ani neslyšel a už ti tvrdě děkuji (děkujy) (:-D
MartinBurget
02. 11. 2017Takový klídek, proč se pokoušet o díla nevšední literární hodnoty, když trocha vyprávění stačí? Dávám tip.
Jardo, díky za hezké čtení - je to poetický. barevný obrázek podzimního lesa i s opožděnými houbami :-))). Hostíkovice neznám, ale našla jsem si je na internetu (poblíž Holanských rybníků - ty znám alespoň z pohledu. Myslím, že to místo nálezu hub není tak "profláklé", jako některá jiná místa v Čechách (například lesy u Holoiubkova na Rokycansku a další).