Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako lidi!
Autor
bixley
Lidé si odpradávna přírodu personifikovali. Řeka měla ramena, hora patu neboli úpatí a pohoří hřbet.
Postupně lidé tuto personifikaci stále vylepšovali. Tak třeba nejenže domy stály a louky ležely, řeka nesla listí, ale také stoly a židle měly nohy, domy útroby, brýle seděly na nose, boty tlačily, plameny olizovaly polena, míče skákaly, zkrátka všecky věci se chovaly tak trochu lidsky.
A dnes v této personifikaci zdárně pokračujeme. Jednak máme chytré telefony, ale také počítače, které, když přestanou fungovat, tak kleknou. Další přístroje, jako třeba pračky nebo myčky nádobí, zase občas blbnou. Letadlo na ranvej dosedne. Rtuť teploměru se v létě často vyšplhá ke čtyřiceti stupňům. Pokud zelenina zrovna není čerstvá, tak je unavená. Tramvaj a metro nás vyplivnou na konečné atd.
Už chybí jen pár kroků k tomu, aby se věci osamostatnily a začaly jednat bez naší kontroly.
A z nás, lidí, věčně sedících a zírajících do obrazovek mobilů, tabletů, notebooků a televizorů, se patrně časem stanou jen jejich pouhé dekorace.
26 názorů
Je to lingvisticky potvrzené, mluví se o takzvaném antropomorfickém principu v jazyce. Jen jsem to do důsledků domyslela... :-)
Probírám se tvým poměrně rozsáhlým dílem a tenhle fejeton, ač kratší, se mi jeví výtečný - obsahuje vtipné postřehy, nadčasové myšlenky v samém závěru, ze kterých mrazí:
Už chybí jen pár kroků k tomu, aby se věci osamostatnily a začaly jednat bez naší kontroly.A z nás, lidí, věčně sedících a zírajících do obrazovek mobilů, tabletů, notebooků a televizorů, se patrně časem stanou jen jejich pouhé dekorace.
S dovolením přidávám výběr...
Ale nejsi! Ty s jazykem pracovat umíš. Nejde všechny házet do jednoho pytle.
> Stačí poslouchat ajťáky...
Já je ani nemusím poslouchat. Stačí, co se ve mně samo líhne... Jsem taky jedním z těch prznitelů jazyka :-(
Díky moc.. Na té "mechanizaci" jazyka taky něco je. Stačí poslouchat ajťáky. Možná další námět?
První odstavec mi čimsi připoměněl dávné diktáty ze školních let; náš učitel vymýšlíval všelijaké takovéhle veselé slovní vazby, na nichž my, žáci, demosntrovali svou (ne)znalost shody podmětu s přísudkem. Z konce druhého odstavce na mě (a asi i na autorku) J.W., závěr pak přchází v jakousi nechvalnou -- leč dosti pravděpodobnou -- prognózu. Jenže to už tu budou žít jiní... a kdo ví nemude-li se místo personifikování jazyk ubírat k "mechanizování" (nebo "machinofikaci"?) Tip.
Dej pokoj! Ještě by se dělaly pohřební obřady ve stylu "Loučíme se s naším milovaným drahým Opelem, který nám byl vším, synem, přítelem a hlavně velkým pomocníkem. Budiž mu vrakoviště lehké!"
S tou personifikací je to zajímavá myšlenka. Ještěžě aspoň auta "neumírají". Hned by se našli jedinci ochotní upozornit majitele, že "auto neumírá, ale chcípe" :-)
bixley, máš pravdu. Nejen, že může přimět k zamyšlení, ba dokonce by měl. Tobě se to povedlo.
Na tom něco je, že vlastně žijeme v jakémsi postupném hororu, o kterém ani nevíme...
Bixley, ještě jednou se vracím- máš prima výživné komentáře, myčka i strašení mne rozesmály:-)
aleš-novák
05. 12. 2017někdy si říkám, jestli věci neuvažují podobně o nás, lidech...kdo komu vlastně slouží... dřív jsme si osvěcovali večer obličej baterkou a považovali to za strašení, dnes si svítíme do obličeje mobily a strašení to není...:o)
Fejetony se tu moc nejedí, by se dalo připsat. Tenhle je zrovna trefný. Tip.
Bixley, možná bys mohla přeřadit do Autor doporučuje, takhle v Dílně to rychle zahltí jiná tvorba...a je to škoda...