Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProti zákonům
Autor
Edvin1
Proti zákonům
Dnes ráno, ještě než se slunce vyhouplo nad obzor, jsme s manželkou běželi po naší trase mezi domky a zahradami. Běžel jsem po špičkách po chodníku, dával jsem pozor, abych dopadal doprostřed každé páté dlaždice a aby mě do své pasti nechytla nějaká uvolněná. Manželka běžela po hladké cestě; jeden pád a naražený palec jí stačil. Chládek a pohoda v šeru, kdy všichni ještě spí.
Náhle ticho přerušil hlas kosa. Je jich tu plno, ale tak silný a tak krásný kosí zpěv jsem ještě neslyšel. Počítal jsem kroky dál. Ale hlas se ozval znovu, prudký a naléhavý. Risknul jsem pád a vzhlédl. Tak sto metrů před námi dopadl strakatý kocour černého kosa, ale ten sebou házel a řval, nezastavil se ani na chvíli a dravec po něm sekal prackami, aby ho dostal do pozice, ve které by se mohl zakousnout. Kolem nich v asi pětimetrové vzdálenosti kroužila kosice, zprvu poletovala, ale potom se kolem zápasících začela válet, táhla za sebou nejdřív jedno křídlo, pak druhé, předstírala zlomenou nožku a celou plejádu jiných úrazů, jen aby si jí kocour všiml a nechal se odlákat od jejího nebohého manžela, kterému už docházely síly i dech. Ve vzduchu poletovalo peří jak černé, tak nahnědlé, a kocour to přibarvoval šedobílou.
Vyrazil jsem vpřed. Kocour si mě v zápalu boje nevšiml, nebo mnou pohrdal a věděl, že mi unikne, ať běžím seberychleji. Když jsem byl jen pár metrů od nich, dostal konečně kosa pod obě pracky. Kos zapěl svou vlastní pohřební píseň. Byl to trylek, který by probudil i největší spáče. Kocour vycenil zoubky a... už jsem stál nad nimi. Teprve teď mě zaregistroval, sekl po mě pohledem plným nenávisti, ale nechal kosa ležet a zmizel ve své zahradě.
Kos, pořád hlasitě naříkaje, se odbelhal ke své kosici, a ještě na asfaltu si upravoval svůj notně pošramocený vzhled. Kosice mu pomáhala ukládat peříčka na své místo. Pak se oba zvedli a odlétli na nejbližší střechu. Když manželka doklusala, ještě tam seděli a vzrušeně si cvrlikali. Jakpak se v jejich jazyku asi nadává?
Běželi jsme dál. „Co bys udělal, kdyby neutekl?“ zeptala se mě manželka po chvíli. „Nakopl bych ho,“ odvětil jsem. „Ty hrdino,“ odpověděla v rozporu s tónem svého hlasu. A pak dodala: „Víš, že bys jednal proti zákonům přírody, ty ochránče ptáčat?“ Nechal jsem to tak. A mé instinkty, to není příroda? pomyslel jsem si. Ale neřekl jsem nic.
Stejně, když dávají v telce film z přírody, kde se, dle vkusu autorů, tedy lidí, střídají převážně záběry kopulace a zabíjení, fandím těm slabším. Těším se, když buvol nabere na rohy lvici, nebo sob přisedne vlka. A v běžných zprávách mě nejvíce potěší, když se dozvím, že zase jednou nějaký diktátor dostal po fraku. Ať už je to proti zákonům jakýmkoliv.
18 názorů
Hezký fejeton, bylo-li to tedy jako fejeton míněno. V určité fázi čtení mám taky dojem, že je to tak trochu zásah proti přírodě, ale ale taky fandím kosovi, takže mě potěšilo, že se dal do pořádku. Kočky holt mají jíst konzervy... a odkud se do nich bere obsah, to nechťějme vidět :-) A závidím schopnost běhat, která mě před časem opustila. Tip.
lvice ani vlk nemůžou za své instinkty, ale při býčích zápasech fandím býkovi
Nehraji si zde na znalce! O předstírání zranění ve zvířecí říši je dost běžné a stejně je tomu i u jiných "praktických" instinktů párování. O tom jsem se vůbec nezmiňoval. Je pravda, že inteligence některých zvířat je obdivuhodná! Jen jse mi někdy zdá, že z lásky jim přisuzujem věci, které hraničí z dětinstvím. Ale tento příběh není zcela autentický a je psán i v nadsázce. Ještě jednou jse omlouvám. Jen jsem byl nejistý. Děkuji za odpověď.
Lerak: Jedná se o fikci, ne o ornitologické pojednání v odborném časopise. Samička tedy smí o svého druha tak trochu lidsky pečovat. :-) Na druhou stranu - to předstírání zranění je taky dost neobvyklé jednání, jak na ptačí rozum, pro mě velmi lidské, a přesto se to děje.
Těší mě, že se Ti to dobře četlo!
atkij: To"jsem" si prověřím, a dojdu-li ke stejnému závěru, opravím. Díky za upozornění a pochvalu! :-)
Omlouvám se předem, jestli jde o příběh v nadsázce. Jsem jen střízlivým milovníkem zvířat (a docela znalý ornitolog.) Opravdu věta "Kosice mu pomáhala ukládat péříčka na své místo" mi zní u tohoto druhu učelově zromantizované. Tak trochu Komisař Rex. Jinak opravdu pěkné počtení!
Kočkodan:
Hut ab, mein Lieber!
Kvalitně dvojjazyčně jsem tady před lety viděl básnit ještě někoho. Polsko-česky. Nevíš, kdo to byl?
Bin beeindruckt! :-)
Moc moc krásně napsáno. Působivě, napínavě. A tvůj postoj naprosto sdílím. A navíc si myslím, že to je typický lidský přístup. Potěšilo. ********
Čistě z formálního hlediska bych klidně vypustil první, poslední a možná i předposlední odstavec, mají tak trochu už jiné téma a bez nich by toto vyprávění bylo i velmi krásnou povídečkou. Ale i tak je to hezké, moc hezké čtení.
To je jasné, že se musí stát na strabě slabších, jsi můj člověk, Edvine:-)V následující větě bych trošku poopravila - přehodila bych poslední a předposlední slovo:-)
Ať už je to proti zákonům jakýmkoliv.
aleš-novák
15. 12. 2017lidský přístup k zákonitostem přírody? hmm...ale je fakt, že jsem taky fandil kosovi...:o)