drátkování

se zakloněnou hlavou
pojídáš svůj čas
viníš jazyk
že ztrácí chuť dojídat 
nahmátneš stařenu a překročíš s ní práh

vlčí chvění chtít se poddat
rejům z okna
do hlasivek
napíchnout je na parapet
a výt prahům
že jsi
obě

Mezi námi stojí obloha
ty říkáš, že je napadaná do mých tužeb
vstříc
to je to slovo, které tady leží
heboučké pápěří na dvou různých stínech
zahýbeš prsty a směješ se té rozdílnosti

stařena přejde práh tisíckrát ladněji než včera
tolik tváří za oponou!

vyvlékneš se z nočních košil
půjdu s tebou…

řekni sýr a nedýchej

 
někde tady je
schovaná za úsměvem za vykotlaným zubem
kdy všechny oči světa zamíří do té díry a prohloubí ji ještě víc
a vytahaná prsa ustrnou v naznačených hrotech
někde tady je
v noční košili odkojené noci
řídkého mléka
řevu

ze zamíchaných fotek rodinného alba probublává láva

vydrátkovaný práh vyfukuje prach

nahrbená okna slibují výhled do srolovaných ulic 
ulice slibují den
den slibuje další den …

sliby se ženou za stařenou
jsou jako správně nakynuté těsto
když do něj strčíš prst

dutě

vydechne