Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHANS CHRISTIAN ANDERSEN A ITÁLIE
Autor
vesuvanka
HANS CHRISTIAN ANDERSEN A ITÁLIE
Díla Hanse Christiana Andersena jsem četla poprvé v jedenácti letech, a to ve dvou svazcích jeho Pohádek a povídek, ilustrovaných Cyrilem Boudou. Knížky mě zaujaly natolik, že se k nim dodnes vracím - Andersen je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů.Těžko se dá popsat vše, čím si mě jeho díla už tenkrát získala. Byly to úplně jiné pohádky než ty, které jsem dosud znala. Přede mnou se otevíral nový svět zajímavých postav a postaviček z řad lidí, pohádkových bytostí, ale i rostlin, živočichů a dokonce i neživých předmětů, jimž autor vdechnul duši a nechal je promlouvat lidskou řečí. Příběhy procítěné, laskavé, ale někdy i hodně smutné. Mnohé povídky mě zaujaly velmi pěknými a poetickými popisy míst, kde se odehrával jejich děj. Bylo to nejen Dánsko a pobřeží Baltu, ale i země na jihu Evropy, zejména Itálie, kterou Andersen procestoval. Někde je to jen letmý dotek určitého místa, jinde sugestivní obraz.
Ve "Šňůře perel" píše Andersen o nejkrásnějších městech v Evropě, které už tehdy spojovala železnice, a kromě Kodaňe, Londýna, Paříže a Vídně zmiňuje i Neapol.
Stříbrný groš ve stejnojmenném příběhu cestuje po různých zemích včetně Francie a Itálie. Cyrila Boudu inspiroval k ilustračnímu obrázku, na němž je v pozadí Vesuv.
V povídce "Hrdlo láhve" najdeme zmínku o proslulém vesuvském vínu Lacrimae Christie.
Příběh "Bronzový kanec" se celý odehrává ve Florencii. V noci zde ožívá socha bronzového kance a vozí malého chudého chlapce - budoucího malíře po galerii. Socha bronzového kance je umístěna v chodbě galerie v Palazzo degli Uffizi.
Upoutal mě zde i popis krajiny i detailu města:
"Byl pozdní večer, hory pokrýval sníh. Svítil však měsíc, a měsíčná záře v Itálii osvětluje zemi tak, že je tam světlo jako za šerého zimního dne u nás na severu. Ještě větší, protože vzduch člověka osvěžuje, zatím co na sveru nás tlačí chladná šedá mlha....
"Na náměstí Piazza della Trinita stojí štíhlý sloup, a na jeho vrcholku stojí bohyně spravedlnosti se zavázanýma očima a s vahami v ruce..."
O Itálii se můžeme dočíst i v obsáhlejším příběhu "Přezuvky Štěstěny":
„... Chtěl bych tak spatřit překrásné Švýcarsko, cestovat po Itálii....
A tak byl na druhé straně, daleko v Itálii, mezi Florencií a Římem. Za večerního světla vypadalo Trasimenské jezero jako planoucí zlato mezi temně modrými horami, které je obklopovaly. Tady, kde kdysi Hannibal porazil Flaminia, držely se nyní keříky révy mírumilovně za zelené prsty...“
Obraz nejspíše italského města, nabízí povídka "Stín":
"...Jako všichni rozumní lidé, musil se zdržovat přes den v domě. Okenice i dveře zůstávaly po celý den zavřené, vypadalo to, jako by celý dům spal anebo jako by nebyl nikdo doma. Úzká ulice s vysokými domy, v níž bydlil, byla postavena tak, že tam slunce svítilo od rána do večera... Město ožilo teprve navečer, když slunce zapadlo.“
Vypovídající je příběh "Krásná", v němž sochař Alfred vypravuje o svých cestách po Itálii:
"....o barevné nádheře Itálie, o modravých horách, modrém Středomoří a blankytném Jihu, o kráse, kterou na Severu předčí jen modré oči severských žen..... Však bylo potěšení poslouchat, co pan Alfred vyprávěl. Mluvil o Neapoli, o pochůzkách po Vesuvu a ukázal k tomu barevné obrázky několika sopečných výbuchů... A vytáhl kresbu tužkou..."
Z tohoto vyprávění mi bylo jasné, že to nebyl Alfred, ale sám Hans Christian Andersen, který tu líčí svoje zážitky a dojmy. Ke "Krásné" jsem se vracela častěji a začala pátrat. Trvalo to delší dobu, ale a to co jsem zjistila, bylo pro mě překvapením.
Andersen o svých cestách psal a zápisky doplňoval svými kresbami, na některé se spolu podíváme.
Zastavení v Janově zachytil Andersen následující kresbou dne 29.září1833:
V Římě nakreslil dne 19. října 1833 Thorvaldsenův dům na Via Sistina:
2. března roku 1834 byl svědkem erupce Vesuvu, kterou zdokumentoval několikrát. Vybrala jsem pohled z pobřeží Neapole:
7. března 1834 nakreslil Tiberiovu vilu (Villa Jovis) na ostrově Capri:
Obrázek Ponte Vecchio ve Florencii nakreslil 12. dubna 1834:
Další obrázek je z Benátek, kde dne 20. dubna 1834 nakreslil pohled z hotelu Luna
Přála bych si, aby Andersenovy Zápisky z cest byly vydány knižně i u nás.
26 názorů
Honzo, děkuji za přečtení tohoto díla a skvělý doplňující komentář, který rozšiřuje mé obzory. Moc jsi mě potěšil. Už tenkrát při čtení Andersenových příběhů jsem vytušila, že si Andersen Itálii zamiloval. Často jsem se k nim vracela a občas se vracím i dodnes. Byly to kresby výbuchu Vesuvu sochaře Alfreda v příběhu "Krásná", které mě přivedly k myšlence, že příběh je částečně autobiografický a že Andersen nejen psal, ale i kreslil.
Do díla lze fotku nebo obrázek vložit jen překopírováním z jiného webu. Dříve šly obrázky vkládat přímo do díla a dokonce i do kritik (teď se dají uveřejnit jen v soukromých zprávách).
Jano, budu se muset asi častěji podívat do tvých starších textů. Tento článek mi připomněl náš týdenní římský pobyt. Andersem itálii přímo miloval. Velmi rád při svém římském pobytu navštěvoval řeckou kavárnu Café Greco, která byla už od 18. století místem, kde se scházeli a debatovali význační světoví umělci, kteří byli, stejně jako Andersen, Keats, Shelley, Baudelaire, Goethe, Gogol, Liszt, Stendhal, atak dál, všichni okouzleni atmosférou římského "centro storico". Zde se Andersen také blíže seznámil a Elizabeth Browningovou, autorkou nádherných "Postugalských sonetů". Ta kavárna je jen malý kousek od Španělských schodů, což je takové ikonické místo každého turisty. A dole pod schody je na jedné straně anglická čajovna Amy Babbingtonové a hned naproti muzeum velkých přátel, romantických básníků Shelleyho a Keatse. Keats v tomto domě i zemřel. A tak jsme si tam se ženou sedli a zažívali neobyčejnou atmosféru kosmopolitního Říma. Tak tohle mi vše proběhlo hlavou, když jsem si pročetl ten článek.
Ale jedno mi, prosím tě, vysvětli. jak se ti povedlo sem dát fotky. Já se o to pokouším zcela marně.
Umbratica, moc se omlouvám, že odpovíám tak pozdě, asi jsem nedostala avízo, a tak až teď dodatečně moc děkuji za zastavení a velmi pěkný a zajímavý komentář :-))).
Narriel, děkuji za zastavení a milá slova :-))). Pro mě bylo velkým překvapením, že Andersen kromě psaní i kreslil. Trochu jsem to vytušila z jeho povídky "Krásná", v níž sochař Alfred na návštěvě nadšeně popisuje svoje cesty po Itálii a ukazuje kresbu výbuchu Vesuvu.
Itálie zase z trochu jiné stránky, ale proto o nic méně zajímavě. Hezké a povedené ;).
Z knížky ,o které píšeš,mi četli rodiče v dětství také. A.obrázky se mi líbí a sám A.by asi byl schopný své knížky si ilustrovat.
Andersen byl ale i v Česku a byl celkem unesen. Vojáci z Prahy právě odjížděli do jakési války a stráně kolem trati byly plné pestrobarevně oblečených lidí,kteří se s vojáky loučili a mávali jim šátky. A taky čeština připadala A. velmi exotická. - No to se ani nedivím. Tip.
Růženko, zdravím Tě a děkuji za zastavení :-))). K myšlence, že Andersen kreslil, mě přivedla jeho povídka "Krásná", v níž popisuje nadšení sochaře Alfreda z návštěvy jihu Itálie, Alfred si dokonce udělal náčrtky výbuchu Vesuvu. Vyprávění na mě působilo velice sugestivně, navíc Andersen procestoval Itálii, a tak mě napadlo, že povídka je částečně i autobiografická. Andersenovy obrázky jsem našla až díky internetu.
Marti, zdravím Tě a děkuji za zastavení a milá slova. Přeji Ti krásné Velikonoce :-))).
Jani, Andersena mám také moc ráda, to jeho oživování neživého, také to ve svých básních občas dělám, díky za upomínku na něho *
dadadíku, děkuji za zastavení a milou odezvu. Zdravím Tě a přeji hezký víkend :-)))
Jirko, děkuji za zastavení, milá slova a výběr :-))) Zdravím Tě a přeji hezký víkend :-)))
fialko, děkuji za přečtení a milá slova. I já Tě ráda čtu :-))). Zdravím Tě a přeji hezký den :-)))
Evi, dodatečně Ti děkuji za přečtení a milou odezvu. Pro mě zjištění, že H. Ch. Andersen také kreslil, bylo překvapení, takže inspirace k napsání díla, přišla okamžitě. Zdravím a přeji hezký den :-)))
Irčo, Peter, Luboši, Romane, Dodolo, Diano a Inko,
děkuji za přečtení a milá slova i zájem, který mě potěšil :-))). Pátrala jsem ještě na internetu, zda Zápisky z cest přece jen nebyly vydány, ale marně. Je to škoda, věřím, že o knížku by byl zájem. Myslím, že hlavní problém je v tom, že Zápisky z cest nebyly přeloženy do češtiny. Zdravím a přeji hezký den :-)))
Vesuvanka, píšeš vlastným originálnym štýlom, si úplne "svoja", nezameniteľná, vďaka za rozšírenie obzorov a pribléženie pekných obrázkov
Jani- Vesuvanko, prave jsem Ti napsala vše...a “on” mi to smázl ...! Tak jen: děkuji za krásný nový výhled jedním ze Tvých oken !!! Zápisky bych také uvítala. A hezký jarní den :-)
Zaujalo mě srovnání měsíčné noci v Itálii s šerým zimním dnem na severu. Děkuji za přiblížení známého spisovatele i z jiné strany, taktéž jako kreslíře.
Karpatský knihomoľ
22. 03. 2018Iná téma ako zvyčajne ale spracovaná krásne. Ako modré oči severských žien.
Tvůj příběh o pátrání v cestopisu po autorovi kreseb H.Ch.Andersenovi doplňují zdařilé obrázky proslulého pohádkáře...moc pěkné.