Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKompenzační poezie
Autor
Movsar
Dávná představa o poezii jako dílu ducha, které se jako bůh v dětských představách vznáší na obláčku jen proto, aby bylo světu k dobru, nejspíš stále převládá. Romantismus se svou posedlostí hledáním génia ji značně posílil a posílil tím i esencialistické nahlížení předmětu básnění: autor obdařený výjimečným nápadem ukazuje na střed řeči, pravou podstatu jsoucna.
Víme už, nejméně od poloviny minulého století, že řeč nemá žádný svůj střed a pevnou strukturu a zejména že nejsou žádné pravé podstaty věcí, žádná neměnná pravda, nýbrž jen vzájemné shody na tom, co a jak je; jinak vyjádřeno, řeč nám slouží jako funkce vypovídání o světě, který by bez ní byl kdoví jaký; v podstatě o něm nevíme nic než tolik, co nám umožní zahlédnout občasný průsečík našich řečí.
Tak tedy poezie nikoli jako ukazování věčných pravd, ale spíše jako drobné ohledávání dočasných pravd. Anebo taky jako funkce.
Třeba jistý autor, jemuž poezie slouží coby kompenzace manželského libida, které v dnešní partnersky rozeklané době již nelze spolehlivě nalézt. A tak chrlí svou ódu na ložnicové (ne)štěstí, nákupy v Tescu, smaženice k večeři, dovolené u moře a – téma z nejcitlivějších – plánované početí. Kdo by neslyšel temné mručení autorovo nad světem, který se proměnil v těžko žitelnou poušť nedorozumění, musel by být hluchý. Jemnější uši by pak mohly mezi zkyslými tóny zaslechnout i bolestný nářek člověka poraněného touhou zastavit čas a vrátit se do rajského stavu přehlednosti, pevnosti slibů a svazků, světa předem definovaného společenskou smlouvou. Nic z toho ale není možné: nablýskané útulny ložnic, nákupy, večeře u televize, nekončící dovolené a množení už ztratily kouzlo trochu nudného tmelu dvou lidí, staly se nejistou a - spíše než nudnou - hrozivou součástí všedního chaosu.
A tak se autor jako bájný Odysseus ohlíží nostalgicky za svou rodnou Ithakou osmdesátých let, v nichž ještě smažená vajíčka voněla po lásce, ložnice po hříchu, nákupy a dovolené byly vzácností a děti radostí. Prý někde na opačném konci internetu mu odpovídá jeho žena, stejně posedlá psaním…
39 názorů
Ta pravda v úvaze obsažená by se dala říci několika poměrně krátkými větami. Aniž bych se snažil esencializovat (tuto úvahu), řekl bych, že Movsar předvídá přesun oblasti témat směrem vývoje společnosti a to jak národní, tak globální. Jenom svou úvahou trošku předběhl reálný pro to určený čas... Lapidárně řečeno: dočkáme se...
pasažier letu 1978
07. 08. 2018Pěkně napsáno. A Rudá Lebka nepochopila, že je to i o ní, o to víc zase kope kolem sebe...
Stárnoucí vlk
29. 05. 2018Rád jsem přečetl
Domnívám se velmi skromě, že pravda je spíše "vyvážená". Má v sobě jak "pevný bod" (substanci), tak i "pohyb".
Hegel - Vorrede:
IV. 1. Při studiu vědy běží tudíž o to, abychom na sebe vzali námahu pojmu.Ta vyžaduje pozornost na pojem jako takový, na jednoduchá určení jako např. bytí o sobě, bytí pro sebe, soběrovnost atd.; neboť to jsou takové čisté svéhybnosti, které bychom mohli pojmenovat »duše«, kdyby jejich pojem neoznačoval něco vyššího než duše.Pro návyk, který se drží vodítka představy, je právě tak nepříjemné, jsou-li představy rušeny pojmem, jako je to nepříjemné pro formální myšlení, které se rozumářsky pohybuje od jedné neskutečné myšlenky k druhé.Onen první návyk třeba nazvati materiálním myšlením, nahodilým vědomím, které je pouze ponořeno do látky, kterému je tedy zatěžko z látky zároveň ryze vyzvednout svou osobu a být samo u sebe.Ta druhá chyba rozumování je naopak svoboda od obsahu a ješitnost, která se povznáší nad obsah; na ni činí pojem nárok, aby podstoupila úsilí zříci se této svobody a ponořiti tuto svobodu do obsahu, místo aby byla principem libovolného pohybování obsahem; nechat jej, aby se pohyboval svou vlastní povahou, tj. osobou, pokud jest osobou obsahu sama, a aby tento pohyb pozorovala.Vzdání se toho, abychom svémocně vpadali do imanentního rytmu pojmů, zasahovali do něho libovolně moudrostmi, které máme odjinud, tato zdrženlivost je sama bytostným momentem pozornosti soustředěné na pojem.
Dodatek: "Řeč je božská" - má vyšší podstatu - tu bohužel postmoderna "zavrhla".
ad 1. prozradil jsi, že ti nic neříká, protože hledání pravdy je její klíčová myšlenka.
ad 2. odporuje. a ten apel směrem ke mně je poněkud úsměvný.
ad 4. tady jsi prvně hluboko. hluboko pod tou úrovní, na které ještě mám chuť diskutovat.
tvá naivní představa o myšlení, resp. filosofii jako pobytu v hlubině je v podstatě to, co jsem učinil předmětem kritiky. je tak dobře, žes nasadil příklad.
Ano jiskří se. To je dobré.
1) Nietzsche a definice nihilismu? A jak to souvisí s pojetím pravdy?
2) Ne bod 1 a 3 si neodporuje. Klidně si žij na povrchu, ale nepiš povrchně, ani nemysli povrchně!
3) Podstatou života je nuda a prázdnota a právě skrze umění proti tomu člověk bojuje. Že se v dnešní době lidé nenudí? Hehe. Musí být celý průmysl - zábavní, aby lidi na chvilku zabavil.
4) Poctivý pojem je pojem, který dává smysl, je rozumem uchopitelný a definovaný. Mnou vyjmenované Tvé pojmy jsou jen nesmysly. Střed řeči neexistuje a řeč musí mít strukturu, aby byla sruzumitelná.
Tajemství bytí člověka se skrývá v esensiální bytnosti svobody.
Hehe. Šamanský jazyk umí neroušek taky, ale nedá se tím nic sdělit.
zdraví neroušek a polepši se. *****
já zas netuším, co je to "poctivý pojem". každý z tebou jmenovaných obratů je poměrně ustálený v humanitních vědách, řekněme u určitých autorů. a i pokud by nebyl, není na škodu přicházet s novými termíny. filosofie, jak prosazoval deleuze, není reflexe, nýbrž vynalézání pojmů.
ad 2. narážel jsem pochopitelně na nietzscheho, ne na a.s., a na jeho definici nihilismu. tu skutečnou, ne tu populární ve stylu "nic není".
ad 3. hloubka je přesně to, co nehledám,. žiju na povrchu. v tomto si odporuje tvůj bod 3 a 1.
ad5. lidi by s tebou asi nesouhlasili, že se cítí prázdní a znudění. spíš asi naopak.
PS. Více poctivosti v pojmech: pravá podstata jsoucna? Střed řeči? Esencialistické nahlížení předmětu básnění? Řeč nemá pevnou strukturu? Poezie jako duch? Vůbec nevím, o čem je řeč.****
1) Poezie jako druh umění nikdy nesloužila k hledání pravdy, ani věčné ani dočasné. Pomáhala pouze nalézt krásno a vydržet tíhu života.
2) Od 19. století že víme, že nejsou neměnné pravdy? Chtělo by to přesněji, protože i Schopenhauer věřil v neměnné pravdy.
3) Úvaze chybí hloubka, nenašel jsem nit, o čem je vlastně řeč.
4) Ano doby se radikálně mění, za pětadvacet let se svět změní k nepoznání.
5) Ano nárust poezie a touhy po poezii může být jistou kompenzací, za prázdnotu a nudu lidského života.
zdraví neroušek.*****
Trochu mimo proud dosavadní diskuse musím přiznat, že i já celkem jednoznačně píšu kompenzační poezii. Abych si ujasnila, co cítím, co mě trápí, co si myslím o světě kolem... samozřejmě proto, abych "upustila páru" a občas zaznamenala za záclonou sotva znatelný pohyb proudu Poezie.
aleš-novák
26. 04. 2018myslí si to dál...
aleš-novák
26. 04. 2018jojo, rebel bez příčiny...:o)
:)) lizprdelky jsou důležitý, jinak by tu chcíp pes ... starat se jen o sebe
Jituš, to je folklór, masakr vypadá jinak... :) a to r.l. občas umí.. nějak vyměk
R.L ...a komáři spolu s R ypoušem L idožravým, jsou taky pěkný parchanti.
pochopils to špatně, nám se movsarovo dílo taky líbí... tedy nechápu, proč lidi urážíš... "divná" bylo míněno ironicky
jinak mě urážet můžeš, já jsem splachovací, ale je to zbytečné - movsar to napsal skvěle a ty si se obořil úplně na nesprávný lidi, ale to už je asi tvůj folklór...
Fašisto. Chceš mi brát právo cokoli říct? Proč si mě ve svých zvratkách vůbec bereš do huby. Ty kompenzáči všeho
R.L.
Miroslawek
24. 04. 2018atkij: kompenzace... jako obvykle :)
Staleté hodnoty upadají ne snad pro jejích nefunkčnost, ale jen pro to, že už tady jsou podezřele nějak MOC dlouho. Nudu si lidé rádi zaměňují s pokrokem. Desatero se rozvolňuje "dvojsmyslnem."
Lide se (snad) dokáží shodnout, jen ve společně prožité bolesti a útrapách. Renomovaní odborníci melou každý jinou pravdou i fakty a na nás, laicích, kteří máme o věci jen povrchní přehled se chce, abychom posoudili, kdo z nich má pravdu?
O těch slovech. Čeština je krásná. Je prima, že život mužeme slovy definovat v mnoha pocitech a podobách. Někdy mi ale přijde, jestli slov nemáme příliš. Někteří idioti (v mnohém politikové) jimi plýtvají. Kdyby slov ubylo, tak by byly vzácnější. Ti, naduživatelé, kteří by se chtěli zviditelňovat a ohlupovat, by se mohli vyjadřovat a předvádět ve znakové řeči.
Samozřejmě je to nadsázka. Ale už to, že tady pindám bezůčelně dlouho naznačuje, že na tom něco možná bude?
Aššurballit
24. 04. 2018presne. zivot je peklo
Aššurballit a pán panda, milý Zdendo. Líbí se mi, jak jsi to napsal. Tak nějak píše Viewegh
*