Čo je nad vôlou?

Neobviňuji tě z povrchnosti, myslím, že jsi svou úvahu poctivě promyslel. Upozornil jsem tě na nedostatky tvého eseje. Jen zrcadlo. Je totiž rozdíl, pokud úvahu nosíš jen v hlavě, pokud si ji napíšeš pro sebe na papír a (!) pokud ji zveřejníš. Pro tu poslední možnost tvá úvaha ještě není zralá. Ty jsi ji napsal, jakoby lidé, kteří ji budou číst, automaticky rozuměli pojmům, jež používáš tak, jako jim rozumíš ty. Nerespektuješ, že mohou mít i (někdy úplně) jiné významy. Pokud nedefinuješ striktně termíny, dochází ke zmatení pojmů. Uvedu příklad: "Nad vším stojí Bůh." Bůh. Napsal jsem velké B, odkazuji tedy k monoteizmu. Ale kterému? Judaismus? Křesťanství? Islám? Všechno dohromady? Pokud bych byl bigotní katolík, automaticky dosadím Svatou trojici a ostatní aspekty ignoruji (nebo si je třeba ani neuvědomím). Pokud pisatel i čtenář jsou, třeba, křesťané, tak k velkému posunu pojmů nedojde. Co ale jestli byl pisatel chasid? Nebo ateista? Atd. Teprve až konkretizuji jaký Bůh, můžu se pustit do argumentace, zda je tvrzení pravdivé či ne, uvést jiný názor atd. Samozřejmě, můžu začít argumentovat ihned, od boku. To je však syndrom hospodského tlachání, to tě nikam neposune. Druhá věc. Úvahu chápu jako uzavřenou formu. Na začátku je teze a na konci nějaké řešení nebo anti-teze. Mělo by dojít alespoň k dílčímu posunu řešení. Tvoje úvaha se však vyčerpala pouze předestřením problému. Je to spíš otevřený námět do diskuse.

Rekvizitár: Teší ma, že som Ťa nasýtil. Zároveň však dúfam v Tvoje skoré vyhladnutie. :o) KikinaV.: Och. Ďakujem Ti. Nadobúdam dojem, že na túto a podobné témy ani nemá zmysel diskutovať, najmä po tom, čo si mi napísala. Jednoducho, ľudsky, a zároveň bez balastu. A ak sa aj bijú niektoré z mojich slov s niektorými z Tvojich, tomuto rozumiem. maskot: Prečo sa čo nesmie vracať? :o) "Když chci být spokojená, podřídím se vůli. Když chci být nespokojená, podřídím si vůli." - Môže niekto chcieť byť nespokojný? Je to vôbec možné? Quoniam: Asi hej. Mal som to dať skôr ako auditorium. Všetci ste ma potešili. Ďakujem.

Quoniam: Otázka v závere je otázkou do pléna zámerne. Chcel som poznať názory iných premýšľajúcich a či je vôbec možná odpoveď. Obviňuješ ma z povrchnosti. No ja nepodávam hotové teórie. Pochybujem o každom slove a myslím, že to je dobre. Priznávam nesystematickosť. Možno táto úvaha (?) mala zostať v zošite, možno nie a možno ma teší prítomnosť Tvojich výčitiek. Zo začiatku som Ťa chcel zasypať protiargumentmi, no potom som si uvedomil, že moje miesto je tak či tak v inom spôsobe vyjadrovania. Preto sa tam vraciam. Ďakujem Ti za zastavenie.

Podle všeho stojíš o odbornou kritiku své úvahy. To přenechávám jiným, fundovanějším, ale tvůj příspěvek mě donutil zamyslet se nad tématem a tak si dovolím připojit skromně i svůj názor. Několik myšlenek, co jsem si tady přečetla, je mi blízkých. V podstatě v něčem dávám za pravdu všem. Domnívám se, že v každém z nás je jenom jedna vůle, ať už jí říkáme podle situace, ve které se nacházíme, vůle, snaha, chuť, odvaha, ochota nebo síla k životu nebo k řešení jakýchkoliv běžných problémů. Její intenzita kolísá u každého z nás během dne i celého života převážně v závislosti na stupni uspokojení našich potřeb. Pokud budu unavená a hladová, nebudu mít chuť a sílu cokoliv začínat. Instinkt mi napoví, že pokud se vyspím a najím, budu silnější a s větší chutí vyřeším problém, který má tak větší pravděpodobnost úspěchu. Jsou ale jedinci, se kterými nepohne nic. Ani dokonalé podmínky, ani stresující nedostatek minima, nevybičuje jejich vůli k činnosti. Proto soudím, že intenzita vůle je nám živočišně vrozená a sama nás vede a řídí. Ale nakonec je to přece jen „kvalita myšlenek“ a zkušenosti, co nakonec určí, jakým způsobem se naše vůle projeví. A v tom je právě ten paradox. Vůle ovlivňuje vůli. Rozum stojí proti instinktu, citu. Uroboros, had který sám požírá svůj ocas. Naše „kvalitní myšlenky“, jsou nám zdrojem pochybností, zda-li smíme, chceme, můžeme jednat tak, jak jsme v prvním impulsu zatoužili. Mohou nás povzbuzovat , potvrdit naše chtění, zdůvodnit nám ho, nebo naopak se nás pokouší zrazovat a nutí nás potlačit, utlumit a přehodnotit své reakce. Těžko říct, co je správné a čemu dát přednost. Je obtížné, ne-li dokonce nemožné určit, čeho má být více a čeho méně. V tom jsme každý jiný. Bylo by hezké, kdybychom mohli stejným dílem používat obě tyto lidské schopnosti, ale je to věčný a nekonečný boj v nás samých, který nemá vítěze. Nemyslím, že by intenzivnější život znamenal vzdalování se dokonalosti. Dokonalý stav je, podle mě, něco jako nekonečno. Existuje, lze ho spočítat, lze ho vyjádřit nehmotnou ležatou osmičkou, ale nikdo ho neviděl, nikdo ho nedosáhl, nikdo tam nebyl. Můžeme se pouze snažit se dokonalosti přiblížit a to právě intenzivnějším životem. Různé církevní řády (při vší úctě) se pokoušely a pokouší napomoct intenzivnímu poznání v různých oblastech tím, že umožňují oprostit se od balastu všedního dne, od všeho, co by mohlo odvádět pozornost zbytečně jiným směrem. Zdá se mi, že takto jen na čas je možné získat určitý náskok na cestě k poznání. Dříve nebo později se musí projevit nedostatek všeobecného rozhledu. Hledání dokonalosti je cesta za poznáním bez začátku a bez konce, ale dobře, že po ní jdeme. Tak jsem se nějak rozkecala, sorry .. :-)) A tip si zasloužíš … za nápad, za inspiraci k zamyšlení..

najtažšie je podriadiť sa vlastnej vôli

jojo........to víš....

Prvně kritika formy. Myšlénky posléze. Neodkazuješ odkud svou úvahu čerpáš. Což může být konkrétní zdroj, odkaz na duševní-duchovní směr (do čehož zahrnuji i filozofii), vlastní zkušenost atd. Rovnou flákneš na začátek jakýsi axióm a co ted? Vylámat si na něm zuby, rozstřílet ho, nebo souhlasit? Pokud by to, co tvrdíš v prvních dvou větách bylo obecně známé, tak takový úvod není potřeba (když např. začnu mottem "In vino veritas" není třeba okecávat, že jde o anonymní latinské úsloví), což, dovolím si tvrdit, v tvém případě neplatí. Není mi jasné z jaké podstaty čerpáš. Dále v textu odkazuješ mlhavě na Schopenhauera. Máš na mysli nějaký konkrétní spis, názor, nebo je to jen bonmot typu "jak říká Nietzsche, co tě nezabije, to tě posílí"? Nedaří se mi vykutat z tvé úvahy koncepci. O čem vlastně je? O vůli k životu? O schopnosti meditovat? !!! Neobsahuje závěr !!! Co to je za úvahu, když jsi k ničemu nedospěl? Zůstala ti otázka do pléna, nabízíš dilema, ne řešení, aniž ses o něco pokusil. K obsahu. Operuješ s pojmy, které jsi nedefinoval. Co to je ona "dokonalost" v první větě? Já osobně si dokonalost definuji jako sklenutí protikladů (že je to sklenutí harmonické beru jako samozřejmost). Je to to, co jsi myslel? Asi ne. Jak chápeš pojem "vůle"? Já ji nechápu jako něco autonomního, čemu bych se měl podřizovat. Naopak vůle je nástroj, který VŽDY vědomě používám. Tudíž dilema (zda se/si vůli podřídit), které jsi ve své úvaze nastolil podle mne neexistuje. Možná jsi měl na mysli něco jiného, bohužel jsi své pojmy nevysvětlil. Z těchto důvodů se nemůžu vyjádřit k tvé úvaze jako k celku. Alespoň tedy jedna poznámka. To že je něco bez pohybu, neznamená, že je to mrtvý. Mysl meditujícího je taktéž bez pohybu - a myslím, že to můžu nazvat dokonalým stavem. Hezký den.

:o) Človek je človekom pre svoje chyby. Sú ľudia (a občas k tomu klesám tiež), ktorí vravia, že nič nerobiť znamená nič nepokaziť. Zabúdajú (-am), že vtedy popierajú (-am) seba samých (-ého). Veď čo by bolo s individualitou? Vďaka.

:o) Tiež som to trochu cítila nejak takto... MTR

Dokonalý stav je stav bez pohybu, je mŕtvy - to ma zaujalo :o) - väčšinou sa skôr zaoberám dokonalosťou, ktorá je dokonalá preto, lebo smeruje od nedokonalého k dokonalému - mení sa, pohybuje...:o) Premýšľať alebo kopať jamy* - jo ! ( Veta za všetko. ) Celkovo obdiv k štýlu, nie sú to žvásty o ničom, ako by sa mne v tomto žánri celkom isto podarili...:o)

Ktosi mi povedal, že o tom rozhoduje "kvalita myšlienok". Po tej odpovedi som však ostal hladný. :o) hermit: Myslím vždy tú istú vôľu. Páči sa mi, ako si to napísal s tou dilemou. Neustály boj, ktorý tvorí (či spoluvytvára) individualitu. ... Mythus: Píšme si naďalej. Bývam prekvapený takými otázkami, čo sa vynárajú...

Hermítku :o))) Dianka: Niečo na tom bude. Ale ako sa môže človek intenzívne sústrediť na poznanie, keď sa zamestnáva inými činnosťami? (Asi to treba striedať...) Vďaka všetkým za zastavenie. Ale ako to je s tou otázkou na konci?

Co o tom rozhoduje? Máš pocit, že je v tobě víc vůlí? Některá tvá a některá, které by ses mohl podřídit? Já myslím, že je (v individuu) jen jedna vůle, a to je vůle, ve které je obsaženo vědomí. Ale jestli správně té otázce rozumím, tak si myslím, že Odpově´d nemá. Ono právě možná z toho sváru, jestli p r o r a z i t, nebo p ř i j m o u t asi vznikl člověk, z toho, že se takhle ptá. Sám v sobě to dilema řeším v posledních letech čím dál víc, a nijak jsem se nepříibližil k řešení. :-) Kam namířit vůli? Kde uhnout a kde se probourávat? Ideální řešení neexistuje, možná na konci kosmu. Ale ten asi není, protože nikdy nebyl, jak to tak vypadá. Ale baví mě takhle uvažovat, díky.

...viem o čom hovoríš...však sme si často písali...a strašne mi to chýba! ...a odpoveď: ako hermit (neexistuje) alebo je to vlastne tá naša vôľa...niekdy nevieš ako je to zariadené...možno to aj tak má byť...keby sme vedeli príliš veľa, boli by sme bôžikovia...a to predsa nechceme, mať takú zodpovednosť... :) sokelu! veď ja ti tak rozumiem...a práve prechádzam aj takým obdobím, kedy sa ma križujú takéto myšlienky... mám rád... deni

Bezvadný! Čoveče, včera jsem zrovna četl rozhovory s J. L. Borgesem, kde se shodou okolností dotýkal stejné oblasti. Nejste nějak příbuzní? :-)

K zamyšlení...děkuji :) Můj upřímný t*

podvolím sa mojej vôli ... :-)

dobré, fakt dobré...!*

Já si myslím, že mezi intenzivním soustředěním a intenzivní činností by měla panovat rovnováha. Jak jinak si ověříš, žes získal moudrost v klidu tichého soustředění a ne jen iluzi?