čtyři lžičky cukru?

Někdy se vzbouzím před budíkem
pozoruju oknem ulici
a všude je takový ticho
nahlas zívnu
nedám si ruku před pusu
 
poslouchám
jak někdo v dálce začíná rozsvěcet život

a všechno bude zase stejný

ulicí projede loď
ve vlnách se budou houpat záchranný čluny
a pár utopenců obsadí mý parapety

x

(namaluju ti beránka, vypadáš totiž jako princ)
a pak objevíme ameriku
ale nejdřív uvařím kafe
ty zatím vypusť ke stropu pár mlžných koleček

čtyři lžičky cukru?

na niti
klouže k lógru   
skřivánek

a venku nějakej ignorant tlačí kárku
plnou kopřiv

na plechových kolech

x

a země vrže v pantech
jak chroupe ořechy
je tak blízko až vidím její bělostný zuby
a jazyk černej
jako svědomí

x

sloupnu tě z kůže 
je ještě tolik věcí, kterým nerozumíš
a možná ani nikdy nebudeš
ale chci vidět tvoje kosti
davide
 
x

schovávám se ve skříni
jako každej podzim
pod zadkem vypelichanej kožich
pod kožichem kosti
pod kostmi skořápky
a pak teprve nebe

x

vím, že tam není
ale pořád k němu mluvím
rozněžnělá podzimem

k beránkovi

a klepu kosu