Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLucka v mlze slov
Autor
Abelquin
Na kusu papíru nalezený fragment. Napsané v září 2018 na literární dílně v Centru pro rozvoj péče o duševní zdraví. ;-)
Miluju to nakrčování nosu v intimních chvílích a ještě víc se podílím na pravdě, kterou žiju. Vypadl jsem ze slunovratu, už mě nelámou v kole. Rád bych ti podal ruku, Lucie, ale má kapsa, kde ji schovávám, je plná otvorů. Děrovaná a vzrušující. Udělat tři kroky je pro mě těžké, ale jdu stále vpřed. Nikdy se, Lucie, nevracím k minulým chybám a posílám ti přes telefon lásku, zatímco mlčím.
Druhý mluvil Karel, bylo to také o Lucii, ale moudrý jsem z toho nebyl. Třetí byl Jenda, pak Aleš, a až jako poslední, když už se skoro stmívalo, se udělala Lucie z mých slov i dýchavičných zámlk, z mého pera a z mého řízku. Z mého podávajícího, zaškrceného a exemplárně se trestajícího já. Chci tě, zašeptal jsem, a chlapci vyprskli v hlasitý jekot, řehot, vytryskly z nich všechny slzy jak nespletená příze, vykoupali se v mých slovech o Lucii, jak kdyby před nimi stála. Její Evino roucho se jim lepilo na rty, na oči, na přirození a na zdraví.
17 názorů
A: nečetla jsem kvajovo vyjádření, je mi líto, že sis je vzal tak osobně. Byla bych ráda, kdybys zde publikoval, tvůj text se mi líbí, ale to již víš...
Kvaj: A jak by to souhlasilo? Ostatně nechápu, jak tady někdo takový může dělat redaktora prózy. Z jeho tvorby např.: "Vojmír Dank si na ulici zapálil cigaretu a s kouřem se mu do hlavy vkradla myšlenka. Zatímco však dým i se svými stovkami škodlivin v klidu vklouzl do plic, myšlenka vpochodovala okovanou botou do mozkových závitů a zupáckým hlasem se ho zeptala: „Jak to žiješ, člověče?!"
Ostatní: Děkuji za občasné kritiky, ale už tu publikovat nebudu. Už delší dobu jsem sem dával jen věci, které ve své tvorbě považuju spíš za marginální, ale přece jen jsem v poslední době začal být trochu více nakloněn myšlence, že tu literatura někoho zajímá. I když jsem se setkával spíš s nepochopením, nebral jsem to nijak tragicky. Kvajova slova ale nejsou jen nepochopením, jsou přímo útokem. Čekal bych takovou reakci pod diskuzí na internetu, kdybych je četl, čekal bych ji i tady, ale že je takový člověk nějak institucionalizován mi přijde jako skandální. Jak je možné, že tu vy druzí můžete po jeho boku působit? :-) Nechci psát víc o jeho díle, na které jsem se teď podíval, někomu se to možná líbí, já mám z toho pocit slohovek, možná je to nějaká závratná ironie na druhou, na třetí, na čtvrtou. Určitě to teď nevidím objektivně. ;-)
Nalezeno v Centru pro rozvoj péče o duševní zdraví? No jo, to by souhlasilo.
Dočteno, leč nepochopeno. Mám z toho v hlavě zmatek, takže bylo-li to (vyvolat zmatek) autorovým záměrem -- možná jako součást nějaké terapie -- pak se to povedlo. Přeju lepší čtenáře.
Hej, ale proč jako ne ;).Mě se to asi líbí celý, teda, osobně tam taky vnímám ten jakejsi rozpor, nebo jak to nazvat, možná příliš ostrej přechod mezi náladou prvního a druhýho odstavce, ale koneckonců právě ten mě vytrhl z obvyklé chyby přliš dychtivých čtenářů, a sice podvědomého předjímání toho, co asi přijde dál - což by bylo prímový i samo o sobě; text pak tomuto pocitu stejně zdatně sekunduje.Už jsem to někde říkala, ale opravdu mě baví tvý umění práce s formou :).
tak já tomu rozumím, jen že bych u prvního odstavce klidně četla dál a dál...
Dík. Mně připadalo zábavný. Jak se po prvním hlubokomyslném odstavci to jako rozbije, ale to bych tam nesměl do toho druhého psát ty metafory. Takhle to fakt není ono, neplní to ten předěl a prostě to vypadá jen jako horší. Já v tom viděl nějaký smysl, ale myslím, že aby to bylo předatelný druhým lidem, musel bych to změnit. :-)