plot

Hezká pocitovka. :)

Není zač. Jsem na tom podobně, taky mám rád poetické texty. Jinak ale krom jiného existuje označení báseň v próze, které by mohlo text do soutěže posunout. Ale nepřemlouvám tě, jenom že je to škoda.pro ten text.

K3 díky za komentář.

Mně je v podstatě také jedno, jestli někdo ten text vezme jako báseň a jiný jako prózu. Ono zapsat náladu není jednoduché, pokud ji chceš uchovat pro vzpomínku. O tom mé texty jsou, tak píšu.  Nemám ráda kolonky. I moje prozaické texty jsou z velké části poetické, protože vycházejí z mých pocitů....

Nevím, kdo je schovaný pod značkou Próza_měsíce a já nejsem, a ani jsem nikdy nebyla, soutěživý typ.  Myslím, že nebude tedy vadit ani to, když tam tento text nebude :-)

Je to zapeklité, viď? Báseň nebo próza? Mně to připomíná oboje a je mi celkem fuk, kam který text, ať už tvůj nebo někoho jiného, patří. Kvaj si asi jen rýpnul, jako reakce a docela se mu to povedlo a je to úsměvné. 

V PM by to klidně mohlo být. Mně by to nevadilo.

Tvůj text je milé pohlazení. Obsah mi je blízký a rovněž způsob vyjádření.

Já tě ale k ničemu nenutím, ani se s tebou nedohaduji. Napsal jsem, co mi vadí, zkrátka jsem vyjádřil svůj názor, ty na to však nemusíš brát zřetel.

Pro prózu... raději ne. Nechci se s nikým dohadovat, jestli to je, nebo není próza :-)

Alibistické? To si děláš legraci? Vím co píšu a proč a jestli Ti vadí, že úprava nahrává víc volnému verši, budiž, mohu to přepsat, ale nechce se mi :-)

Text se mi líbí. Mám na něj přibližně stejný názor jako Lakrov. Tip.

Co se mi ale nelíbí, je tvá věta z diskuze: "Trochu se v tom volném verši občas plácám, tak to radši nechávám v miniatuře." Přijde mi to alibistické, Asi bys měla vědět, co jsi stvořila. Když to má formu básně, strukturu básně, tak to bude báseň. Ostatně, kdo by ti měl klást nějaké meze pro volný verš? Próze se to podobá pramálo.

Mohu tuto miniaturu nominovat do soutěže Próza měsíce?

Je to takové roztomile opravdové.  Tip.  

Pokud by sis chtěla japonské pivoňky pořídit levněji ,pořid´si ty hlízovité.Ovšem samozřejmě to ,o čem psali japonští básníci byly dřevité ,roubované pivoňky importované původně z Číny ,kde tato rostlina má svůj původ.  Císařský dvůr si ale osoboval právo na všechny pivoňky ,takže byly v přírodě všechny vykopány a přemístěny do císařských zahrad . V počátcích pěstování pivoněk ,až už se tedy mohly prodávat a Harpagon císař si na ně přestal dělat výsadní právo ,stála jedna rostlina tolik zlata ,kolik činila její váha.

Pivoňky máme asi jen obyčejné. Ještě z let, kdy jsem byla dítě. Odkud je maminka vzala, netuším. Určitě pro ně nejela do Japonska:-) I když je divné, že z tmavěčervených jsou růžové...nevím, jestli se takhle dokázaly přebarvit samy :-) Jsou drobnější než bílé a vydrží déle, neopadají  tak brzo.

Jo, je to o prioritách. Celý to štěstí v životě...

V Japonsku ,např. právě v zenových textech se rozumí pod sekáním dřeva ,nošením vody a vařením rýže obyčejný život mnicha v klášteře.Mniši se totiž museli o sebe postarat sami . Bud´se věnovali zemědělské činnosti nebo žebrali. Byli ovšem i bojoví mniši.

Já bych si tu postel taky nekoupil. Žiju spartánsky ,ale je fakt ,že dost investuji do zahrady a to je svým způsobem taky luxus . Jedna japonská pivoňka dnes stojí až 1 200 kč.

Dřevo neštípu :-) ale rýži dnes budu vařit k obědu...

Rozumím, ale to je přece spíš křesťanský způsob vnímání života... 

Kdysi po revoluci se můj šéf rozčiloval nad reklamní nabídkou kovové postele v časopisu. Mě to tehdy rozesmálo. To jeho rozčilení. A on se mě ptal: "Marcelo, vás to neštve?! Tolik peněz za pár ohnutých trubek?!"

"Ne. Já si tu postel kupovat nebudu. Nepotřebuju ji ke štěstí."

Tak to mám nastavené..

Dík . Tvé komentáře mě těší :-)

Zen to asi není . Studium zenu může být zakončeno satori ,pokud je úspěšné . A satori je zrušení subjekt - objektového stavu. Osvícení ovšem dál žijí jako obyčejní lidé . Štípají dřevo ,nosí vodu a vaří rýži.Někoho ale může těšit dělat toto všechno aniž by studoval zen.

Od mnohých tady pořád čtu ,že život nestojí za nic ,že je všichni zklamali ,zradili nebo je už nikdo nemá rád. Ti lidé ale ztratili schopnost nejen se ze života radovat ,ale do hloubky ho vnímat. Tys tu schopnost neztratila a proto čtu rád tvoje básně.

:-) žiju jak umím, jestli je to zen, tak to fakt netuším ;-)

Zen se nestuduje . Zen se musí žít .

Díky za slova chvály, ale budhismus jsem nikdy "nestudovala",  i když Dalajlámu mám ráda :-)

Troch se v tom volném verši občas plácám, tak to radši nechám v miniatuře :-)

Pokud někdo dokáže volným veršem psát jakési reportážní básně ,jsi to právě ty. Tvoje zachycené postřehy mi připomínají první fázi budhistické meditace ,kdy je mysl nad myslí a jaksi pečlivě registruje všechno ,co člověk prožívá , jako by to prožíval někdo jiný.   Závěr ale posouvá báseň někam jinam . K nejistotě ,ke strachu k obavám , k něčemu ,co si zatím neumíme představit .  Myslím ,že ten text má celkově velmi vysokou úroveň . Tip.

Napůlpróza, napůl báseň. Poetické!

Jo, mám ráda tyhle chvíle, kdy podzim ještě hřeje ;-)

Dík za zastavení, milé čtenářky ;-)

V hnízdečku je vždycky dobře - ve skutečnosti i ve vzpomínce. Moc hezké, hřejivé...*

jj, podzimní nálada...  líbí se mi stahování košilky... milé :)

vzpomínky jsou jako teplý vánek...