Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvobodně
Autor
Marcela.K.
17.listopadu 1989 jsem byla v osmém měsíci těhotenství. Čekala jsem své třetí dítě.
Byla jsem tehdy dost zkušená matka. Uměla jsem rozdělit tři banány mezi dva kluky.
Uměla jsem ušít ze zbytků látek prodávaných za pár korun zimní kombinézu. Dokonce jsme od trafikantky sehnala skvělou Burdu se střihem, který padl. Sice mě stála o trochu víc, ale zase jsem si předplácela naději, že příští vydání opět „seženu“.
Seděla jsem ten konec roku před televizí a hltala zprávy.
Nikdo ode mne tehdy neočekával perfektní přípravu vánočního cukroví a dokonce mi mé břicho pomáhalo ve vánočních frontách. Vždycky se nějaká dobrá duše z řady ozvala : „Mladá paní, nečekejte. Běžte dopředu.“
Jo, advent a břicho…to je radost čekat!
Čekala jsem s napětím.
Brečela jsem u televize, když Marta zpívala Modlitbu.
Brečela jsem, když národ cinkal klíčema...
Nemohla jsem ani uvěřit tomu, kolik lidí zná Otčenáš, když se modlili společně s knězem Malým tu velkou, nádhernou modlitbu křesťanů na Letenské pláni.
Dceři se na svět moc nechtělo a o šestnáct dnů si prodloužila pobyt v teple u mámy.
Když jsem po týdenním pobytu odjížděla z porodnice s tím, že mi primář říkal: „Ještě máš čas. Přijeď za týden, jen nejezdi ve středu, to mám schůzi Občanského fóra…“ Smála jsem se.
Byla jsem šťastná, že moje děti už nezažijí to co já.
Nikdy je nevrátí soudružka učitelka zpátky ke vchodu, když ji při příchodu do školy pozdraví: „Dobrý den.“ Nebude od nich vyžadovat místo pozdravu, který je doma naučíme, povinné, školní: „Čest práci!“
Nikdy se nedočkají toho, že by jim ve škole ředitelka sdělila, že je na pedagogickou školu nemůže přijmout, protože by měly špatný vliv na děti (v mateřské školce), protože vyznávají křesťanské zásady života.
Když se naše malá konečně narodila(4,5 kg, 53 cm), nebyla to středa.
Narodila se ve svobodném roce, v lednu 1990.
V první třídě, při divadelním vánočním představení, přiběhla na jeviště jako andílek s bílými křídly a hvězdou na čele, aby všem lidem zvěstovala tu báječnou novinu: „Dnes se vám narodil Spasitel. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách položené do jeslí…Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle…“
Tedy ne pokoj lidem dobré vůle, ale dobrá vůle lidem.
Všem lidem dobrá vůle, na zemi pokoj.
Vzdát Bohu čest znamená zůstat věrný tiché a nezištné lásce.
16 názorů
Morticia Adams
30. 01. 2021Pěkný příběh. Silné i vtipné momenty.
Marcela.K.
19. 12. 2018Víš co, ten tip si zase vem. Jestli to dokážeš. Kvůli tomu jsem to fakt nekomentovala...ach jo.
Marcela.K.
19. 12. 2018Jo, před deseti lety ti to tak "nevadilo"...tipoval jsi to.A pak, že se lidi nemění...
Až do příchodu té "propagace křesťanství", která z toho září v závěru, se mi to dost líbilo.
i ja na ten čas spomínam ako na niečo jedinečné, čo sa už nezopakuje, mala som malých synov - 3 a 5 ročného, vozila som ich na námestia na sánkach, všade okolo úžasná energia, ústretovosť, ohľaduplnosť...som rada, že sme boli súčasťou, aj keď mi je smutno, že z toho takmer nič neozstalo...
Marcela.K.
22. 11. 2018Když ale v Bibli je to takle. Takto přece nemůžu :-)
Jinak dík za zastavení.
....
4,5kg a 53 cm - jo Yane, to že byla fakt přenášená, i když víc to dokazovaly nehtíky ;-) protože její bráchové byli taky kousci:-)
Křesťanské "vyznání" s pararelní úvahou. Svoboda je nejcenější s nabitých hodnot. Dobrá připomínka.