Amundsenovi psi

„Bohužel, je nám líto, pane Puskás, už u nás od nového roku nebudete pracovat
nesplňujete požadavky pro chystanou diverzifikaci pracovních sil...“

Jsi starej
skoro mrzák
třicet let na jednom místě
přemýšlíš pomalu
a tvou největší chybou je, že žiješ
a že se nedáš sežrat…

Jen proto aby zapíchli vlajku do temene zeměkoule
jen proto aby byli první
jen proto aby ukojili svou ješitnost
napočítali si předem
dvakrát tolik psů
žádný okatý poníky jako ten naivní Angličan
kterej tam prostě musel zmrznout

„My měli psy
všichni táhli
rvali se, aby byli rychlejší než poníci
plácali jsme je po hřbetech
byli skvělí
jak se bili s tou mrazivou nekonečnou cestou
aniž by vůbec tušili
kam nás táhnou
aniž by vůbec tušili
že je jich dvakrát tolik…

-jinak to nešlo
museli jsme je sníst
horký vývar ze psa nám dával nejvíc síly
zbytek psů hnala nejvíc krev jejich bývalých druhů
pro mě to bylo hrozně těžké
miluju psy
ale pro ten prapor ve sněhu
pro ty fotky v učebnicích
pro mé
pro mé
a pro žádné jiné jméno
jsme je prostě museli sníst…“

„ Jistěže jsem s tím dopředu počítal
jinak bychom nepřežili“

Je mrazivý prosincový den
sedí na prvním nástupišti vlakového nádraží
v hlavě mu běží znovu těch třicet let
začíná padat sníh
velké pomalé vločky
bílé jak kosti amundsenových psů.