Black out smyslu

Black out smyslu

Byl to běžný den: snídaně v metru, káva do kelímku, prosklená kancelář v osmnáctém patře, práce, pauza na nudle v závodním bistru, práce; a nepřetržitá a všudypřítomná záře monitorů. Ajošino Tokugawa do toho svého hleděl právě desátou hodinu. A pak se to stalo: malý black out smyslu: nevěděl proč. Jeho kolegové pomalu odcházeli, někteří hrát pačinko, jiní do nevěstinců se silikonovými ženami, on ale dál hleděl do monitoru jako do prázdna. Nenacházel souvislosti, znaky, prostor i čas mu byly cizí. Konečně se sebral a odešel. Chvíli jen tak bloumal ulicemi Tokya, nahlížel do automatů a obchodů s vším, co člověk nepotřebuje. Koupil francouzský sýr, protože věděl, že ho má ráda. Když přišel, sdělila mu, že s ním už nechce dál žít, vezme dítě a odejde; protože život osamělé matky jí přináší mnoho výhod a slast, nedodala už. Napadlo ho oběsit se na optickém kabelu. Pak si ale řekl, že i tak je život krátký a svět má mnoho rozměrů, i když smyslu jen poskrovnu. A za trojitými okny hučelo noční město se všemi svými hloupostmi, štrapácí, barvami a silikonovými pannami. 

Servírka z kraje světa

Začíná jí směna. V herně Kongo pod kostelem probdí další noc. Zas ti samí lidi: Vietnamec z večerky, dva chalupáři, majitel autoservisu a pár dalších vyděděnců; ty samé řeči: jak jí to sluší, jak pojedou na Bali, až padne jackpot; a ona se jim pochlubí, jak se jejímu klukovi daří v Praze; a ty samé alkoholy: pivo, frisco, stock, vodka. K šesté ráno spočítá pokladnu, pozhasíná. Nebydlí daleko. Ostatně Hejnice nejsou o moc víc než dvě ulice, kostel a pila. Usne k sedmé a vstane po třetí. Kafe, cigareta, rychle nasmažit řízky. A zas nanovo do džín, unavená prsa nacpat do blůzky. A v pátek konečně volno, vyrazí si do Liberce. S trvalou z kadeřnictví Nataša tam bude jako ryba ve vodě. Servírka z kraje světa.

Trocha rumělky

Trocha rumělky do oblak podvečera, taková kapka rumu do šodó. A někdy je ho víc, to když se kuchařce třese ruka, k radosti dětí. A někdy i červánků je víc, to když se bohu smekne ruka. K radosti a lehké opilosti milenců a snivců.

V Tanganika Fair

Griliášový biftek s jarní zeleninkou podlévaný vínem. K tomu řehotavé limo v ceně. A po obědě káva v želatině. Z reproduktorů kosmický orchestr Jakuba Pecky. A servírka příliš neskrývá cecky. Polední menu v bistru Tanganika Fair.

Milenci v krabici

Před Národním divadlem právě nakládají rakev s hercem. Jak z baráku dráty z davu trčí ruce s aparáty. Létají blesky, ale bouřka z toho nebude, jen fotky v novinách s trochou textu. Ty pak se vší péčí vystřihne žena v černém a uloží je do krabice. Už jich má ve svém zádušním bytě na tucet.

Snídaně u Tiffanyho

Tady neprovozují "snídaně u Tiffanyho", tady je věznice Pankrác, nápravně-výchovná šlamastyka. Nejprve sčíták, pak čaj do ešusu, rohlík, paštika. Snídaňové menu u stolku napevno spojeného se zdí. A nevedou se salonní řeči, ostatně hned vedle za gumovým závěsem je díra do země..