Zmoklé ovečky

Soud

"A po pravé straně vidíte Městský soud," upozorňuje průvodkyně turisty. A oni otáčejí své hlavy a blýskají pohledy i aparáty. Místo, kde se jako při chemické reakci odděluje pravda od lži; a někdy dojde k hoření, které ale soudci pokusníci nevidí. Místo, kde umírají naděje pod značkou "To". Místo, kde je zlo zažrané do zdí, ale nikdo přesně neví, co zlo je; jen co o něm říká zákon. "A tady je hlava spisovatele Kafky," ukazuje průvodkyně o ulici dál. A hlava se otáčí a blýská, spolu s aparáty. 

Ptáčci gymnazisti

Drží si ji pod prsem a jako ptáček líbá do vlasů. Ona dělá jako že nic, už docela požensku. Gymnazisti v lenonkách a s vlasy na kastrůlek, nejvíc tak kvartáni. Je pátek, skončila jim škola, čekají na tramvaj na nekonečnou.

Zmoklé ovečky

Ve žlutých vestičkách jako ovečky kolébají se nábřežím. Školičkáři. Jdou plavat. Cachtavá hodinka ku radosti. Pak v bufetu paní učitelka každému koupí kremroli a pestré limo. A malá Rozárka si zas nebude chtít sundat nafukovací křidýlka, protože přece i ovečky mohou létat..

Revolucionářka

Město šumí večerem. Tramvají cestuje holka s našpulenými rty, fialovými jako dva tučné listy exotického kvítí. A zpod kabátu jí kouká nahé rameno a rusými vlasy roztouženě svítí. Někam do Braníku jede i ruská máma s dcerami, takovými jarňátky. Ta menší docela slabě cosi řekne a máma na ni: "Ššš..", jakože v tramvaji se nemá křičet. Starší s leninkou na hlavě a mobilem v ruce právě vede tažení digitální revoluce; právě útočí z barikád instagramu. Tiše.

Barrandovská Kleopatra

Žila v paneláku na kraji města. Každý den ta samá práce, koupit rohlíky na rohu a vystoupat do pátého patra. Nebyla šťastná. Barrandovská Kleopatra. A tak jednoho dne, s podzimem na dohled, nastavila prsa jedovým zubům hada. Namísto antické tragédie přišla dada: panika, vyklizená ulice i blízká školka, stovky titulků a strach v očích Lucie Borhyové. A pak se mamba našla. A nešťastnou nechali konečně umřít..

Tři Angolanky

Tři Angolanky. Ujíždějí tramvají podél řeky, už za tmy. Urostlá stvoření divočiny, ženství strašné stíny. Není velkého rozdílu narazit v džungli na hladového tygra, nebo na ně. Vystupují u sochy Palackého. Před neznámým buditelem tři vhlnoucí rozsedliny. A jsou jim lhostejné dějinné činy, myslí na lásku. A on, rozdrážděn vůní pohlaví, ztrácí kamennou tvář..