Príjemné slnečné popoludnie

áno, vnímala som to ako komickú situáciu, škoda, že to vyznelo drsne a vyvolalo negatívne reakcie voči tatinovi, čo už

Trochu drsné, zdá se mi, ale věřím, že skutečně odposlechnuté,  a že to v té reálně situaci ani tak drsně působit nemuslelo, spíš komicky.  Ze psaného záznamu ta nadsázka ovšem není dost patrná.  

Klid a domluvy přesně, ale někdy to fakt bylo těžký to ustát. Je zajímavý, že i Tvoje holky /stejně jak ti naši kluci/ lecoc docenili až...

Petrtritritri, teším sa...aj na dievčatá platil kľud, doteraz spomínajú, že by radšej dostali jednu po papuli, ako tie moje nekonečné rozhovory, až neskôr tento prístup ocenili

Jo a taky absolutní souhlas s komentem marcely. Na křik kluků se vždy u nás osvědčil klid.Ale chápu že každý to má - /měl/ jinak.

život sám... velmi tomu taťkovi rozumím, už brzy přihodím o těch našich výrostcích něco podobnýho. :)

vďaka, Marcela, som rada, že si napísala svoj názor, len som mala potrebu zastať sa otca,málo takýchto trpezlivých stretám, ako bol tento, ak sú ešte trpezlivejší, som len rada

gabi, zajímal tě názor všetkých... tak jsem napsala ten svůj na text, jak tu visí. Netřeba ho dovysvětlovat. Je mi celkem jasné, že ten otec by asi na své dítě nenasr...

Jenže to je to, co mě vytáčí...

Měla jsem tři děti a samozřejmě byly situace, kdy bych vyletěla z kůže, ale říci toto?

Jednou si můj mladší syn lehl v samoobsluze na zem a řval, chtěl bonbony, které jsem mu odmítla koupit. Byl mu asi rok a půl, starší, pětiletý se jen díval. Zaplatila jsem u pokladny, mladšího nechala řvát na zemi. staršího poprosila ať pohlídá za kasou nákup. Vrátila jsem se v klidu, zvedla to ho vzteklýho uřvance a odnesla ho do auta. Žádný výprask, ani řvaní. Jen klidné ne a odměřené chování. Výsledek? Už to nikdy neudělal, věděl, že mu nějaké lehání si na zem nepomůže.

Musím podotknout, že ještě lépe takové situace zvládal můj muž, který, když viděl, že mi tečou nervy, dokázal srovnat děti sám a nikdy na ně "nesral". To vím zcela jistě. Je kliďas a má velký dar - děti i vnoučata ho za to milují...a poslechnou ;-)

ročné dieťa v náručí a divoké chlapča, ktoré by pri potoku nestálo a nepozeralo sa ako tečie vodička...a záver som začula iba ja, povedal to portichučky sám pre seba a samozrejme, že len čo odovzdal malú mame, bežal za ním

 

Nevyčerpal. Nefandím mu. 

Copak dospělý chlap neunese roční dítě v náruči?

Prostě línej otec, kterej čeká, až mu žena donese langoš pod nos, mezitím namlátí synovi a závěr... no nemám slov.

nie, Luboš, neserem :) rovnako na zvedavcov, zaujímajú ma názory všetkých

aj ja vnímam "jemu" ako zdôraznenie pri výbere z možností

Gabi, to chce šampaňské – my jsme se v něčem shodli! Mám úplně stejný názor na použití „jemu“ v případě popisované interakce mezi otcem a jeho potomkem. Doufám, že mi na můj názor nes... ;-)

vďaka za názory, všetkým

mohla by som upraviť, ale jemu mi príde také dôraznejšie - že práve jemu, nie prckovi...mu by tam tak zaniklo, si myslím

Nejen v dnešní době či dnes běžné scénky nejen v príjemném slnečnom popludni.Dítě je v jostém zcela normálním období. MYSLÍM SI TEDY JÁ. Od dob, co děti existují....HI..HI...JENOM SE MĚNÍ S DOBOU REAKCE DOSPĚLÝCH.

Jé, tak tohle by pro moje nervy nebylo. Asi to osud moc dobře věděl, když mi zařídil bezdětnost... A osobně sa domnievam, že to tatino s tím utopením a jeho případnou nulovou aktivitou a zájmem nemyslel tak úplně vážně. ;-)

:)

 

iba také malé "kozmetické " poznámky-Chlapček sa myksuje, vzpiera,- skôr by som asi použila slovo myká, vzpiera / aj keď aj myksuje je správne.../ rovnako fandím jemu- Fandím mu. / - toť len naozaj malé poznámôčky, ktoré sú mi foneticky asi prijatelnejšie. 

Já taky (jestli se do toho můžu míchat) fandím jemu.

slabý otec

 posílám úsměv, mírová cesta mě pobavila :-)