Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo nás čeká, co nám hrozí?
Autor
Oldjerry
Měl jsem být velrybou...
Autor CoT (Liter.cz)
Nechtěl jsem být námořníkem, ale stalo se. Teď se plavím s partou divných druhů podivnou řekou a čas se dávno zastavil tam někde u těch břehů, které by znamenaly život, kdyby někdo z nás věděl, jak přistát a zakotvit. Co je život? Hromadění a zapomínání. Nikdy ne přímá cesta. Anebo je všechno přímka, jen ji vnímáme tak, jak jsme zvyklí.
Bolí mě už hlava. Možností je tolik, že žádná nedává smysl. Hrabu se v detailech a uniká mi celek. Jako obvykle. Včera jsem vstal dřív a vypálil jim oči. Namaloval obraz utrpení. Chtěl jsem být umělec, jsem ztroskotanec. Ukusuji modré nebe, proto je ho tak málo. Všechny zítřky světa se slily v jedno šedé nic, v něco, co už není krásné ani nadějné. V trupu je díra.
Přeju si, aby přišel někdo, kdo se bude jmenovat Kárl, podá mi deštník, když bude pršet a řekne, že to bude dobrý. To je všechno, co už strašně dlouho chci. Vyskákali jsme bezmyšlenkovitě z lodi do řeky a všichni na sebe radostí křičeli, že jsme Jimi Hendrix, že jsme poušť, že jsme oblaka, že jsme všechno a cákali kolem sebe vodou tak, jak to dělají lidi, kteří se cítí být nevybouření, ale šťastní.
Naše nevelká loď se od nás vzdalovala. Proud unášel náš nechtěný domov pryč.
Už vím, co nás celou dobu táhlo ke dnu. Byli jsme to my.
---
Den se stává nocí
zavřete své oči
Nebudeme si předstírat, že svět je jednoduchý.
Je složitý, ale dokonale řízený do nejmenších detailů. To jen my, lidi, si myslíme, že je to chaos nikým neřízený, protože ani nemáme vyvinuté receptory na to, abychom pochopili byť jen okraj, konturu podstaty. Je nám ovšem k vývoji nutný jistý malý prostor volnosti...
Své, ač již domněle pokročilé chápání stavíme jako rozhodující hodnotitelský orgán, ač nejsme schopni dobrat se obhajitelného názoru například na to, čemu říkáme nekonečnost, nebo smysl života...
Pepíkovsky řečeno: víme houbes a děláme ze sebe machry. Vždyť ani nevíme PROČ?! tu jsme, nevíme, kolik je podobných civilizací ve Vesmíru, nevíme, jestli přímo u nás na Zemi není nějaká jiná paralelní civilizace, kterou nejsme schopni vnímat. Některé jevy tomu nasvědčují...
Nevíme ani, jestli před námi nebyl na naší planetě zkoušen jiný model…
Bůh může klidně být jen zase jiná civilizace - v údajných 14,5 miliardách let existence současného Vesmíru let vzniklá - třeba před dvěma miliardami let. Víš, kam by pokročila, kdyby nebyla prošpikovaná válkami a ničením vlastního životního prostoru ve světle nesporného technického pokroku jen za můj osmdesátiletý život? Škoda, že ten technický pokrok znehodnocuje společenský vývoj, ta nadstavba hmotného a technického základu.
To bude ještě proces na pár století, jestli lidi, ty obludy, si svůj životní prostor - a dokonce sami sebe - nezničí. Ve světle toho, co jsem napsal, se zdá být jasné, že na nás - jako sobecky soutěživém lidstvu - někdo zkouší nějaký civilizační model.
Bůh, nebo dvě miliardy let staří zelení mužíčkové, nebo bytosti existující na bázi nám dosud a možná navždy nepochopitelné....
Bůh, Bohové?
30 názorů
Beru na vědomí. Můj humor je pro mnohé lidi asi příliš drsný, jak co se vtipů týče, tak co se týče básniček.
Nezlop se - tyhle ftipy nemiluju, zdají se mi mezně vulgární. Vůbec přát si něčí smrt je snad pochopitelné jako reciproční reakce, jako odplata za vraždu či zabití někoho blízkého...
Zasmála jsem se, díky.
Já ti zase řeknu jeden drsný vtípek o postarších manželích. Jestli jsi ho znal, tak se omlouvám Není nejnovější .
Noc, starší manželé v manželské posteli. Ona dlouho čte knihu, pak ji zaklapne a ptá se : mám zhasnout ? On odpovídá : ty můžeš , ale světlo nech svítit.
Manžel si u snídaně čte noviny, manželka pije rajčatový džus.
Za chvíli se manželka polije a povídá: „Podívej se na mě, vypadám jako prase.“
A manžel na to: „No, vypadáš, a ještě k tomu ses polila...“
abiste neřekli, že jsem lakomí debyl
jerry ,
raději nějakými vtípky přispěj tady na Písmák . Určitě by se nás rádo zasmálo víc .
umbra - ale hovínko - to není mabnie, to je realistické uchopení možností, které jsou rtomu komu přístupné a dosažitelné. Já jsem též chromák II. stupně a můj přítel je nevidomý inženýr. Je mistrem republiky v hodu oštěpem, střelec s akustickým mířením, má tza sebou tandemový sesko padákem, sbírá vtipy - chceš-li moji sbírku jeho vtipů - mám je tři roky připravené, že je vydám knižně, ale zatím mi nevycházejí tyhle - rantále...
Pokud je chceš napiš e-mail na adresu jaroslav.campulka@tiscali cz
qí , jerry ,
i na balkóně se dá ledacos pěstovat .Třeba mnozí kaktusáři začínali s malým balkónovým skleníčkem a dotáhli to k sbírce , ve které je několik tisíc sbírkových rostlin . Ale to už je taková mánie nás postižených .
Cestičky tvých myšlenek jsou tvé vlastní... a tak to máme každý. Svět a život podle jednoduchý není a ty jako básnířka to asi vnímáš jinak - ona ta poezie je druh úniku z reality. Bílá růže v pr...i - odpustíš-li mi tento příměr. Hledámé něco krásného, abychom přechodně nevnímali fakt, že lidstvo jdoucí tímhle směrem zanikne za pár generací, když ještě předtím projde peklem, které si nikdo neumí představit... a nebudou to jen klimatické změny ale vyhlazovací válka bílé rasy - takový zánik Římské říše v celosvětovém měřítku umocněný klimatickou katastrofou. Jak šťasten bude ten, kdo již u toho nebude...
Prolog... za ten veliký dík, je bezvadnej... asi si ho vytisknu ?... Jinak je život složitej a bude do chvíle, než se vše převede v jednoduchost...protože pak to teprve bude znamenat pochopení... do té doby bude existovat jen párání se v detailech a hledání souvislostí... Lidé jsou tak různí... a tak různě na sobě pracují/nepracují. Někdo si dokonce považuje vět : jsem, jaký jsem...nebo : každej jsme nějakej... o "starém psu" raději pomlčím... Svět je ale jediné místo k žití, které máme... a tak bychom se k němu měli chovat... A my zatím s pochopením sledujeme honbu za současnou prioritou č. 1, což jsou prachy...
qí - ale jdidi, já jsem též panelovník, ale mám zahradu asi 4 km od domu ve stráni nad Labem... příští rok ji prodávám - je s chatou, nní jen holous, mám tam asi čtyřicet stromů třicet ozdobných keřů a tak půl aru pěstební plochy...
Kam se za vámi hrabu, děvuchy, na podzim jsem neryl, bo jsem marodil, tak teď vzdělávám zem. Ale máme vysetá račátka doma za oknem, cukety, papriky, a máme na zahradě dík poloze u lesa koberce fialek, chudobek, orsejů a dalších divokých kytek. Kulturní mají ještě čas - tulipány, narcisy, kosatce... taky bych potřeboval trochu rozkvést... sakra...
Já jsem včera cestovala po supermarketech , které mají zahradnická oddělení a dělala jsem velké nákupy . Už se těším , že to , co jsem nakoupila , budu dneska sázet . Ty máš taky nějakou zahrádku ?
qí ,
ty si můžeš dovolit cokoli . Nemyslím si ale , že bys třeba toužila létat letadlem nad Antarktidou zrovna v těch místech , kde to zakazuje americká vláda . - Máš ráda teplo , tak co bys tam dělala . - A ve vesmíru je dokonce ještě větší zima než v Antarktidě .
Myslím, že nejsme ani vesmírní kojenci . Trochu se zabývám konspiračními teoriemi a tak soudím , že si už neškrtneme ani ve sluneční soustavě natožpak za jejími hranicemi . Můžeme si dovolit dělat jen to , co nám někdo dovolí .
Každý názor je tu rovnocenný - neboť - přiznejme si - myslíme si, že něco víme, ale přes značné pokroky v posledním století se domnívám, že jsme takoví vesmírní kojenci, nevědomí a nesvázaní rozumem na úrovni sebezáchovy.
Většina z těch nejinteligentnějších lidí jsou agnostikové . Chápou , že svět je příliš složitý na to , abychom mu porozuměli . Na druhé straně ale zase není tak složitý , abychom ho nemohli zničit . Proto si myslím , že bychom měli přemýšlet hlavně o tom , jak nezničit svět . Tip .
Vracím se... Agáto5 - to je přesné: bohové...dali nám startovací podmínky - a teď, vy lidští machři ukažte, co dokážete udělat. Skvostné stavby, hudební a výtvarná díla hlubokého smyslu, 100x vyšší rychlost pohybu, než jakou vládnete přirozeně, sami... dosáhli jste za hranice svého životního prostoru... ale taky: ničíte ovzduší planety, znečišťujete vody - i oceány, spotřebováváte suroviny a potraviny, které při tom, že se množíte jak kvasinky za pár desetiletí nebudou pro všechny stačit.... jadernou energii zneužíváte jako potenciální prostředek na vlastní vyhubení, ale nejen vaše...
bůh či bohové na nás fakt kašlou a jen pozorují, jak špatně jsme pochopili, proč vůbec jsme - a to bez jakéhokoli mysticizmu. Lidstvo jako druh je banda sebevrahů a vrahů (protože i zvířata jsou entity).... nic na tom nemění, že existují výjimky...
Dobrý každý názor, protože pravdu nezná nikdo, tak aspoň pestré hádání z vnitřností ptáků... haruspikové... (:-D
Prolog je fakt báječný, jak říká agáta.
Takové otázky si asi pokládá každý. Já, ať už se snažím brát to jakkoliv optimisticky, vždycky se nakonec chtě nechtě musím přiklonit k naši sebedestrukci. Ale vždycky při tom věřím, že hrstka přežívších nenechá lidský rod vymřít totálně. Jenom bude muset udělat pořádný krok zpátky.a začí hezky popořádku od nuly, aby si to všechno kolem nás od nás dostatečně odpočalo.
Ale jestli to někdo řídí, či ne, nechám otevřený konec.
moc se mi líbí prolog :)
Bůhové na nás s... :) jak si to uděláme, takový to bude