Pozdní sběr krásného starého listí

Starý havran zakrákal

poslední báseň večera

sehnul se pro ten šíp

a oslepen náhlým vzplanutím

vykřikl rozechvělým hlasem

sténajících trpících otroků

Zadržte tu dámu!

 

Mimoděk zahleděn do sebe

vynechal obvyklé střetnutí

s děkovnými pohledy

vnímal jen praskání

hořícího dřeva

uvnitř svého těla

 

Proč tleskají vstoje

což ještě nechápou

že pro pozdní sběr

krásného starého listí

jsou hvězdy nad stromy

nejlepším publikem?

 

Znovu chtěl vykřiknout

již vyřčenou větu

ale jen tlukoucí srdce

deroucí se na povrch

zašeptalo naposledy

Zadržte tu dámu

 

S hasnoucí nadějí

pohlédl ke vchodu

kudy se přichází

ale také schází

a poté co uzřel

v rámu z veřejí

znamení na kříži

vydal se na cestu...

 

V ruce klobouk s její vůní.

---