Na chatě

En,

já jsem verše katolických mystiků četla proto, že mě zajímalo, jak vypadají básně autentických mystiků, když prý takový Březina si mystika jen hrál. - Jsou to vztahové, téměř milostné verše a jejich skutečnou podobu si mohu jen přibližně představit, protože neumím španělsky.Zabývala jsem se také Gongórou a v jeho případě jsem studovala nejen originály sonetů, ale na španělských webech také to, jak znějí, když je recituje špičkový španělský recitátor. ...Překlady jsou jen velice mlhvá nápodoba originálu, Jen zřídka se stane, že verše překládá špičkový básník a když se to stane, většinou zas vznikne jen překladatelova vlastní krásná báseň dost vzdálená cizojazyčnému vzoru.

Um, přiznám se, že mně se básně T. z A. ani J. od K. moc nelíbí. Teda až na jeho geniální Temnou noc a pár dalších. Ale oni nehleděli na to, jestli se jejich poezie (Janova svého času dost odvážná) líbí nebo nelíbí. Stačilo jim, že vedou dialog s Bohem. Vlastně nejen v poezii ale v celém životě. To my obyčejní smrtelníci něco takového zažijeme jen v záblescích. Ale už ten závlesk stačí odbourat rozčarování ze zájmu/nezájmu čtenářů a posluchačů. Kteří paradoxně někdy přece jen pochopí, až je mi to záhadou. Naopak jiní, u kterých bych pochopení toho díla čekala, nepochopí nic.

Ale vlastně se až tak nedivím. Je tu spousta děl, která jsem nepochopila vůbec, teprve když jsem se k nim náhodou a pak opakovaně vrátila, otevřely se mi oči až jsem zírala a nechápala. Jak jsem mohla být tak slepá.

To určitě ano - duchovní poezie byla v minulosti a může být i dnes dialogem s Bohem.   Kdo ale tady na Písmáku četl třeba jen jedinou básničku od Terezie z Ávily ?   Buďme realisté - jen já a ty. Pokud člověk píše duchovní poezii, musí počítat s tím, že ho téměř nikdo nebude číst. A já jsem vždy chtěla být popovou nebo folkovou básnířkou.

No tak FB - to teda hodně štěstí. Nerozumím, proč by na Tvaru atd. nemohly koexistovat různé "formy a druhy". Takový Majakovský "si to moc bral", ale dodnes má své čtenáře, není jen "školním" básníkem.

Já myslím, že poezie je tak trochu dialog s Bohem (nebo aspoň múzou) a pokud to tak člověk bere, nehledí na odezvu dobové kritiky jako na určující kritérium, maximálně ji bere jako korekci. Jak říká mystička a příležitostná básnířka Terezie z Avily: Bůh je - a to stačí. Trvalo mi dlouho (a pořád trvá) pochopit, že to platí ve všech oblastech života. 

Když jsem se kdysi na Písmák napojila, bylo to kvůli tomu, že můj dlouhodobý mailový dialog s Milanem Šedivým skončil neřešitelným konfliktem. Doufala jsem, že tady bude možné diskutovat třeba o možnostech české neodekadence nebo o českém neoklasicismu. Teď už vím, že to vůbec nepřichází v úvahu. Od básníků kolem Tvaru se už chci jednou provždy odříznout a až někdy během zimy dokončí opravu knihovny, zkusím svoje básničky nabídnout "normálním lidem",rozhodně už ne soudobým literátům. (Ale člověk musí projít slepými uličkami, aby pochopil, že jsou slepé. Musí uvíznout v mrtvých ramenech.) Asi zkusím FB. 

Um, pokud tě neopustí múza, určitě si nějakou cestu na Písmák najdeš, vázaných veršů, ať "civilistních", klasických nebo neoklasických je tu málo, několik málo lidí tu drželo laťku, byla by škoda, kdyby jeden typ poezie podlehl tlaku doby. I ve veřejnoprávních rádiích se pořád hraje klasika, ne náhodou se jí říká hudba pro menšinového posluchače, "menšinový" posluchač, divák, čtenář byl ostatně ohrožený druh v každé době.

En,

tohle je impresionismus. Popisovala jsem všechno přesně tak, jak jsem viděla, ale také , jak jsem tušila. Na té terase seděl synovec, který předešlého dne slavil jmeniny a pozval si pár přátel z práce, které si pozvat "musel".

Jistěže civilismus má své oprávnění. Vyjadřuji se v nadsázkách. Ani jsem nepočítala, že by tu jakákoli " militantní " básnička po mně mohla zůstat.Smažu ji v pondělí, z panelu jsem ji už stáhla.

Od půlky srpna na Písmáku končím. Zavírají knihovnu, kam jsem celé ty roky chodila na internet.

Všední, civilní téma, a přece přesvědčivě podané, přiblíží situaci, náladu, vtáhne... myslím, že úplně nesdílím tvůj názor na "civilismus" v poezii, velká témata je těžké zpracovat, aby nezněla pateticky, ale běžná každodenní nebo třeba i ta kuchyňská je zas těžké podat tak, aby nezněla banálně. Tobě se daří obojí, tak proč nečerpat z obou zdrojů?

Možná se mnou nebudeš úplně souhlasit, ale právě v těch banálních tématech je kus naší psychologie, a právě ten, kdo "buddhisticky" pozoruje své myšlenky a pocity, o nich dokáže něco napsat, nevšedně o všednosti, nebanálně o banalitách, prostě s nadhledem. Nebo ne?

Díky Štírko,

ta básnička je hodně o tom, že svět se skládá z detailů. Hodně teď uvažuju o tom, jak skládat svět z detailů. Náladovky se dají z detailů sestavovat dost dobře.

Evo,

díky za típek.

dadi,

díky za strohou ale hezkou pochvalu.

Evženie,

díky za tip.

fialko,

i rozmrzelost může přece být krásná. Co třeba šansony ? Jen málo z nich má nějaký pozitivní obsah. Bývají uplakané a plné sebelítosti a kdybych se já tak často litovala jako šansoniéři ve svých textech, hned by mi to někdo vyčetl a hned by mě veselé české dušinky nutily do smíchu.V šansonu je ale sebelítost povolená.

Ano, Leraku. Je to taková pololidová písnička. Možná folk dalo by se říct. Ale já píšu i mysteriózní pohádky jako třeba dnes.  

Diano,

ano - je to taková rozmrzelá náladovka. Všechno je v ní pravdivé , až na to, že v té plastové židli jsem neseděla já, ale někdo jiný z rodiny. Po jisté oslavě jsem vstala brzy, šla jsem zalévat a ten někdo seděl na terase právě tak, jak to popisuji.

Je to to, co zbude po dni zcela nabitem ... ale cim, to zjistis, az u toho oleandru... Je fakt, ze natrit radsi zabradli by melo pozitivni dopad... a dlouho.    Umis to setsakra dore podat !!! Obdivuji...

tip

jojo

/T

Ale kdepak rozmrzelé ! :-) Krásné,  výstižně napsala Diana.

Pěkná a proložená slovy lidové prostoty.

Moc krásné! To to sedí - forma, obrazy, nálada...*******

fialko,

tentokrát takové trochu rozmrzelé. Díky za típek.

Krásně napsané, těším se na další :-)

Právě tak jsem to myslela, někdy mi to ve verši splývá...

Ano, možná by to tak být mohlo. Já si vždycky jako bývalá recitátorka zkouším básně rezitovat. Mohla by to být taková pomůcka pro jiné recitátory.

Máš svůj zajímavý, čtivý styl -  v této básni bych přidala mezeru nebo velké písmeno vždy tam, kde by při použití interpunkce měla být čárka...např. před nikam

Jsem unavená nikam nechvátám

Knihomole,

díky za hvězdičku.

Marku,

 díky. Budu teď už psát jen vázaně tak jako ty.

/*

Moc se mi líbí svými obrazy, zvukomalbou, zpěvností...