Takmer štvormesačná

áno, Silene, spieva jej a keď pri nej zaspinkala, bola z toho dojatá

Ách, také něžné počteníčko tady, starká Gabenka...

A co teta Pepa, zpívává uspávanky, zpívává-li?

pro ty hle okamžiky mám slabost, velkou slabost

vďaka Jarko, ty náš adoptívní pradědeček :)

***

hanka:) to si ani netrúfnem spočítať

vďaka, Luboš, toto som potrebovala vedieť, inak by nemalo zmysel ťa chváliť, ak by si o tom nevedel...chválim aj tvoj múdry osobný počítač

***********************************

Gabi asi takhle – že by mne můj osobní počítač hned osobně zatahal za nohu a volal, že mi právě někdo dal tip za komentář, to ne. Ale když mi přijde reakce na reakci, tak si čtu, co jsem to přesně napsal a nad svým komentářem na případné čísílko narazím. A je pochopitelné, že se pak juknu, koho jsem až tolik zaujal. U tohoto dílka je to pro mě obzvlášť pěkně vypečené, když mi tam narostla trojka (ne trojky). :-) K této odpovědi tedy výjimečně připojím i poděkování za pochvalu (jinak si v podobných případech mlčky užívám příjemný pocit z polichocení).

presne, aleši, toto som čítala aj ja a uvedomujem si to, ako sa malá celá otvorí, uvoľní až oťažie, dlane roztvorené...a tvoje verše o Míši sú nezabudnuteľné, takže viem

rozhodíš ručky...to je při spaní u miminka důležitý symbol...naše Míša (adoptovaná v osmi měsících...) prvních několik dní spala schoulená do klubíčka... když poprvé usnula s rozhozenýma rukama, měli jsme velkou radost, že už se u nás cítí jako doma...

vďaka, ženy!

a tebe Luboško oznámi niečo, ak ti niekto dá tip ku kritike? lebo by mi ľúto, keby si o mojom ocenení tvojich nápaditých a vtipných komentárov nevedel

milé :-)

Co já bych za to dal, kdybych šel u ženských takhle z ruky do ruky. Obávám se, že bych Monice nechyběl ani po třech letech. A to už vůbec nemluvím o tobě... ;-)

Blízké...