Přítel

Tady ovšem souhlasím, Zeanddrichu E. Děkuji za návštěvu.

Myslím, že jsi udělal dobře, žes to nechal v próze

Lakrov, děkuji.

Po celou dobu čtení mi to přijde jako nekrolog, jako smutná vzpomínka psaná tak lehce, bez patosu. A pak přichází poslední odstavec, stavící předchozí text do úplně jiného světla. Tip.

Provedl jsem ještě drobnou opravu: název hospody jsem umístil do úvozovek.

K3, i tobě díky za návštěvu a za komentář...

Memory, někdy se mi zdá, jako by jsme byly všichni účastníci té reklamy, nebo divadla, ono je to asi jedno. I mě se text líbí.

Především chci všem poděkovat za čtení mého textu, speciálně pak děkuji těm, kdo zde zanechali své komentáře. Cením si zájmu, který mé dílko vyvolalo o to víc, že jsem takovou odezvu ani nečekal. Je to přece jen drobnost a na textu by šlo určitě ještě pracovat.

Prosecký, Slezsko jsem vynechal, přestože tam jistě jsou také nějaké léčebny, pro přehlednost. Vím, že je to chabý důvod k vynechání jedné ze tří historických zemí našeho státu... Je to těžko omluvitelné opominutí. Napsal jsem, že jsme pili rum, ale měl jsem na mysli tuzemský rum, čili tuzemák, nikoli pravý rum z cukrové třtiny. Cena lásky, k tomu bych se snad radši ani nevyjadřoval, to je lepší zkoumat přímo na místě.

Kočkodane, trojorte a California Memory, zrovna jsem dočetl knihu Zdeňka Mlynáře "Mráz přichází z Kremlu," je to autobiografická zpověď jednoho příslušníka generace českých komunistů narozených kolem roku 1930. K této generaci náleží také Milan Kundera. Jak Mlynář, tak Kundera zanechali ve svém díle výpověď o generaci "věřících komunistů", včetně prozření ke kterému časem dospěli. Velmi zajímavá je i poněkud groteskní scéna, kterou Mlynář popisuje na konci své knihy, když líčí své vyloučení z KSČ. Myslím, že pro mnohé z těchto "věřících komunistů," bylo konečné prozření a definitivní rozchod se stranou spojen se silným pocitem úlevy. Kundera to ostatně popisuje ve více svých románech.

 

 

Vyvolala ve mně vzpomínky. 

„Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista.“

 

I mě toto spojení zaujalo. A vlastně celé dílko.

Možná ona veselá mysl souvisí s neexistencí členství ve straně. ;-)

Příběh tvého přítele se mi líbí - věřím ti, že existoval:-) Škoda, že mu nebylo dopřáno dojít do Další Lhoty.

Opatruj jeho básně a neprodávej...

Jeden reálný samotář ze Šumavy by tady na Písmáku byl. Jmenuje se Darmo-šlap a já jsem si napřed myslel, že píšeš o něm.

Nezáleží jen na těch, kteří se třeba posmrtně stanou slavnými jako třeba tvůj žíznivý zrzek Vincent. Záleží na všech, protože myšlenky a inspirace se rozlévají lidskými dušemi jako nekonečné moře, nemají začátek ani konec, někdy nějak v někom vykrystalizují a jindy vůbec ne.  Nezáleží na tom, jestli tvůj přítel reálně existoval, důležité je, že ho máš v hlavě.  Tip.

Měl však vždy veselou mysl a nikdy nebyl komunista.

...to spojení mi pobavilo... :)

Přečetl jsem se zájmem a  kdybys byl nablízku, bylo by o čem vyprávět.