Jizvy

Pěkně děkuji za tak příznivý komentář a tip.

Je v tom kus "zelené neděje", ale ne takové té revolučně burcující, která často vede k nesmyslným závěrům, aktivitám... či absurdním předpisům. Spíš to probouzí nápad zamyslet se nad tím, co děláme a kam by to mohlo dovést, kdyby... Dětem do čítanek by se takovéhle úvahy měly dávat (možná, že už tam jsou). Tip.

Překvapilas mě, jak jsi zas blízko k pravdě. Je jistě fakt, co píšeš: že nejde o nevinnost, čili nejsem v tom tak nevinně, jak si myslím, ale ta forma sdělení mi pravděpodobně vyplula z podvědomí proto, že byla nejblíž mé představě, tak prostá a přiléhavá. Musím ale přiznat, že jsem právě Zahradníkův rok spíš jen nedbale přeběhl, než že bych se do něj moc začítal. Ale on to má někde podobné i v románech a detektivkách.

Memory, teprve ažs mě na to upozornila, vidím, že máš s tím Čapkem pravdu. Tak abys věděla, i mě kapánek rozladilo, že se mu to tak podobá. Ale jsem v tom úplně nevinně, stačí? A díky.

Karpatský knihomol' - díky za tip.

Děkuju, Jano, přesně, jak říkáš, to celou dobu v přírodě pozoruju.

Krásně napsaná zajámavá úvaha. Příroda si bez člověka poradí. Ono stačí sledovat třeba jen opuštěnou asfaltovou silničku nebo chodník, na nichž se vytvářejí praskliny, jimiž prorážejí rostlinky... TIP

Phylogyny: Taky tady u nás v pohraničí je množství takových příkladů, kdy si příroda (většinou les) bere zpátky, co jí kdysi člověk vzal, a někdy je to za těch sedm desítek let od války už docela pohlcené, k nepoznání, skoro jako by tam nikdy žádná salaš (někdy i dům) nestály.

lastgasp: Přemku, úplněs mě dojal svým komentářem. Cítím zadostiučinění z toho, že sám si těch věcí všímáš a dáváš mi tak za pravdu.

Přiznám se, že mi při čtení taky naskočily fotky Černobylu. A taky našeho opuštěného mlýna, tam už se příroda zakousla, často si fotím...

Moc hezky napsané myšlenky. Dobře se čtou.

Velmi rád čtu tvé příběhy, zkušenosti i vysvětlení přírodních jevů, zvláště o lese. Tak srozumitelně vyprávěné složité pojmy a pochody se málokde najdou. Dáváš k tomu takovou optimistickou atmosféru a víru v obnovující sílu přírody, nezatracuješ, jen lehce varuješ a při tom ukazuješ cestu jak neublížit ale pomoci udržet dědictví nejcennější, les, prostředí, život v něm. Velmi často a již dlouho jezdím Strakonickou a ten rozvíjející se porost na svazích dálnice mi potvrzuje vše co si napsal. Těch každoročních změn si nelze nepovšimnout. Pozorovat to může každý, jen někdo tomu dá zajímavý obsah a sdělí to ostatním. Za to ti děkuji.   

Je fajn, Luboši, že sis už zvykl.

Já jako součást přírody jsem také prokázal obrovskou dávku přizpůsobivosti – zvykl jsem si na tvoje dílka. Úplně zbytečně dodávám, že jde o humor. Malý důkaz: :-)

To je svatá pravda, Alegno. Ještě aby se tak i každý choval.

Andělko, děkuji za komentář.  A oběma vám za tip.

Já si vzpomněla, jak v roce 65 byl zcela jinak než my, současní eko - nemyslím to slůvko ironicky ani ve zlém -  fascinován dálnicí spisovatel Mňačko. Dlouhá bílá přerušovaná čára. Důkaz, že jediná JISTOTA V ŽIVOTĚ JE ZMĚNA!!!!

člověk je také součást přírody

To je fakt, Musaši. Mám za celý život spoustu podobných zkušeností o přizpůsobování organismů změnám, které způsobil člověk, nebo třeba živel, to je jedno. V tom je právě ta jistota, že příroda si vždycky se vším poradí. Dík za tip.

Každý, kdo se trochu někdy zabýval procesem sukcese, ví velmi dobře, jak rychle by se les vrátil zpět tam, odkud byl lidmi vyhnán. Netrvalo by to tisíciletí, jak si někteří naivkové představují. Trvalo by to jen pár desetiletí.Jak vypadá takový návrat lesa v praxi, to třeba ukazují rozsáhle kontaminované oblasti kolem Černobylu.

Taky nesnáším dálnice.  Ale jezdím po nich. To přiznávám. A taky musím říct, že jsem se tak troch kdysi podílel na biologických programech záchrany obojživelníků, kterým dálnice přeťala biotop. Bagrovaly se nové umělé tůňky, stavěly se umělé skalky z plochých kamenů pro ještěrky, jen s vybudovanými podchody pod dálnicí je to trochu komplikované.

Je ale fakt, že až těleso dálnice trochu zestárne, až trochu povyrostou stromy a keře vysazené po vybudování dálnice, vytvoří tahle stavba stejně jako třeba železnice biokoridor uprostřed lánů fádní "kulturní stepi", čímž myslím naše pole. Mnozí živočichové, hlavně ptáci, se velmi dobře porostům kolem dálnice přizpůsobili.   Tip.

Renato: Určitě příroda žádné umělé zásahy nepotřebuje, jen člověk. A děkuju za pochvalu.

Prosecký: Podle mě je chvályhodné, jak zacházíš se svým pozemkem. Je jistě šťastná náhoda, že do těch končin JZD nestálo za to zasahovat, k tomu je tam trochu vláhy, a proto může příroda vývojem směřovat k lesu.

Já myslím, že příroda zásahy člověka nepotřebuje. Člověk v ní dělá zásahy pro sebe. Důležité je, aby je dělal s mírou. Moc hezky napsaný text a krásná úvaha. T.

Zaplaťpámbu, že pořád baví! To rád čtu.

Jardo, tvé texty kromě skvělé češtiny nepostrádají napětí, ale hlavně úvahy, a to vše mě na nich pořád baví...

To jsem tím zrovna říct nechtěl, ale máš vlastně taky pravdu.