Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZelí pro Magadan
Autor
Movsar
Zelí pro Magadan
Ještě není ani deset a z holešovické vývařovny jde pach kyselého zelí. Štiplavý opar, co kojí sny hladových. A o kus dál, dole v Bubnech na garmošku preluduje ruský tulák. V prstech tisíc tónů, v zubech růži pro Magadan a v břiše hlad. A shora padá ta vůně zelí. Tak ještě chvíli hrát, už jen chvíli hrát…
Velikonoce na nádraží
Na nádraží se hýbou světy. Do všech světových stran vyrážejí tisíce. Vždyť budou Velikonoce. Vydýchaná kupé, kelímky s kávou, bagety, noviny a hučící laptopy. Všichni se těší: zas po roce budou Velikonoce. A z docela jiného světa smutný pohled beránka.
Možnost vidlí
V přesně takové kupě sena jsem jako děti rádi skákali a nedbali možnosti vidlí. A přesně takovou před staletími namaloval Bosch a zvědavci ji teď okukují v Madridu. Za Prahou nedaleko trati kupa sena, prostá a jasná jak na pivu pěna. Jen žádné děti kolem a žádný bláznivý Jeroným s paletou. Dnes patrně náhoda podobná srážce s kometou.
Kluk z plakátu
Na stolku kupé reklama: "Založte si svůj účet z mobilu, stihnete to do příští zastávky, AirBank" nabádá načesaný kluk z plakátu, z úst křeč marně napodobující úsměv. Někdo mu fixkou přikreslil na čelo kříž. Lidový komentátor byl ještě laskavý.
Náměstí v Benešově
Jen nesměle si svátky berou náměstí v Benešově. Pár stánků a ještě míň lidí. Krajky, kytičky, svíčky, medovina. A pak dorazí americké džípy s bílými hvězdami, veteráni velké války. Chlapi v khaki uniformách dětem nabízejí chewing gum. Náměstí se zalidňuje.
Johnny a Rudi
V těch džípech se tenkrát prohnali kusem Evropy kluci zdaleka, na hlavách barety, v srdcích kuráž. A mezi nimi taky Johnny z Arkansasu. Měl to rád v polním baru, hrál krásně na kytaru a taky dík kokosovému úsměvu měl od Paříže k Plzni pár dětí a vůbec svatozář. Pak mu handgranát roztrhal tvář. Ten zahodil Rudi Chladek, stejně starý kluk z Hlučína, co ho na konci války oblékli do šedivého munduru. Rudiho pak s hakenkrajcem na zádech oběsili na vratech stodoly u Žatce a doma v pohraničí ostříhali vlasy jeho holce. Válka není to, o co by měl člověk stát.
Světice
Ve Světicích rozkvetly snad už všechny stromy. A na pozemku zbohatlíka i palmové ratolesti mučedníků. Jen žádný svatý poblíž, nejvýš tak prach a žoužel na ně usedá.
Dobrá zpráva
Rozhlasem přešla zpráva: obézních lidí je na světě už víc, než těch hladovějících. Zdá se, že vše se v dobré obrací. Tak ještě nakoupit, o svátcích supermerkáty na celý den zavřou!
Road to Hell
Krajinu tady vylili asfaltem. A je ho už všude moc. A politici protestují, že málo, a úředníci si myjí ruce v inkoustu smluv. Ne, je toho moc. A je to Road to Hell, jak podmanivým hlasem zpívá Chris Rea. Kolik toho ještě Zemi naložíme?!
Maturantky
Jaký kouzelník namíchal tuhle směs? Slunce, těžký vzduch vlaku a tlukot pražců uspávají jako laudánum. Nepospávají jen studentky, které pilně jako včelky přelétají od řádku k řádku svých skript. Zdali z toho bude hustý med vědění, nebo jen kaše informací, to s konečnou platností rozhodne až maturitní komise.
Před Libní. Motorák a expres
V dálce strakaté činžáky Libně, stojíme uprostřed polostepi, prvně se řítí expres, spoj 1. třídy. V našem motoráčku z Benešova jen skromné poměry: pár pospávajících lidí, nějaké děti s maminkami, předčasně nervózní maturantky a jeden básnivý právník. To v expresu vládne jiný kolotoč: píšou se mejly, vyřizují byznys kólingy, sledují nejnovější bijáky. Kde vůbec vylisovali tyhle čuráky?! V Číně, Americe?
Desetiletí milenci
A Vltavskou kráčejí desetiletí milenci. Černovlasé děti ulice hladové za láskou. Ona si ho drží kolem pasu, v těsných džínách kroutí zadkem jako zdrobnělina vulgárního slova. On má bílé kecky a kšiltovku. A zpod ní nekouká dvakrát bystře, žádná sova. Ale kdo by nepůsobil zmateně, odváděn desetiletou cikánečkou kdovíkam…
9 názorů
Je to bezva znepokojivý pocit starostí co s životem. Literární paleta obrazů naděje i zoufalství. Já skláním čelo.