Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semotiv je často velmi nejasný
Autor
trojort
Nikdy jsem nepředpokládal, že se trefím.
Jen se mi líbilo to vzrušení, protože v každém muži je ukryt lovec.
A taky blb.
To už si prostě neseme sebou.
Měl jsem prak a střílel olůvky, co zbyla v kůlně po otci, který byl rybář.
Vždy jsem otevřel prudce dveře verandy a vypálil do houfu vrabců.
Fakt jsem nepředpokládal, že bych se mohl trefit.
Tehdy bylo ještě hodně vrabců.
Kam se ti ptáci vlastně poděli?
Byly jich mraky.
Slyšel jsem od jedné paní, že až zmizí vrabci, tak bude konec světa.
Nějaký proroctví.
Určitě z toho zase nic nebude.
Takže jsem vypálil.
Bum!
Já se trefil.
Vidím, jak jeden z těch ptáčků neodletěl.
Jen tak pomalu padal na zem.
Jako voják.
Nemohl jsem tomu uvěřit.
Vyrazilo mi to dech.
Zjistil jsem, že to ani nebyl vrabec, ale nějaký krásný ptáček, který se přimotal do jejich společenství.
Bylo mi z toho na nic.
To jsem přece nechtěl.
No to říká spousta vrahů.
Jak to ale mohlo jinak skončit, když jsem použil zbraň?
Jen jistá naivita dětství mi byla omluvou.
Pohřbil jsem ptáčka na naší malé zahrádce pod oknem kuchyně, kde matka pěstovala kopretiny.
Prak zahodil.
PS.
Každopádně jsem zjistil, že se nedá střílet jen tak nazdařbůh, a myslet si, že nic netrefím.
17 názorů
Připadá mi to jako Raskolnikovova zpověď na veřejnosti. Přiznal ses a ulevilo se ti. Tip za tu otevřenost, které se spousta lidí neodváží.
Vrabců je sice méně než dříve, ale pořád jejich počet je na venkově poměrně vysoký. Jejich počet se snížil hlavně proto, že potřebují k životu křoviska, kam se mohou ukrývat před dravci. Loví je hlavně krahujci a těch je u nás spousta hlavně když je v severských zemích krutá zima.
Roky přes zimu krmím ptáčky a tak mám o nich celkem přehled.
Silný příběh, s velkým lidským rozměrem. Trochu mi ale vadí podle mě dost odfláknutý způsob zpracování, který celý ten námět docela shazuje. Všechny ty okecávací obraty typu Nemohl jsem tomu uvěřit. Vyrazilo mi to dech. Bylo mi z toho na nic. To jsem přece nechtěl posládané hezky za sebou, kdyby to náhodou čtenář napoprvé nepochopil, by se podle mě daly podat pomocí popisu daleko působivějším způsobem, než jen přímočarým pojmenováním psychického stavu. Některé pasáže působí jak ze školního slohu: Takže jsem vypálil. Bum! Já se trefil. Vidím, jak jeden z těch ptáčků neodletěl. A značka P.S.: se píše možná do dopisů. Sem se vážně nehodí. Je to šloda, protože tyhle drobnosti zabíjí krásné pasáže, kterých je v textu hodně.
Evženie Brambůrková
27. 11. 2019To je pěkné, že ses poučil. Mnozí to neumí.
A kdybys trefil vrabčáka ... ? :) krásní ptáčci z toho vždycky vyklouzávaj, max sem tam klec ... no, skoro vždycky :)
také očisťujúce, niečo ako spoveď