Pár nových a novějších

 

Varianta II (Balbec; úryvek dopisu)

 

Mohla bych uvěřit, že jsme to my.

Zároveň u Baltu, v Bulharsku,

anebo na břehu Otavy, kdes chvíli zaspal

a nyní jsme ztracení ve snu. Teď ale musím jít

otrhat přezrálý rybíz.

___

 

Vzpomněl jsem na Lovce mrožů –

v černé a bílé jak na pohřbu barev;

tu fotku ti zmuchlanou kdovíkam pošlu: chycený do sítí

v agonální poloze jak vytleskaný zpěvák:

Odobenus rosmarus: mořský kůň chodící po zubech.

Jednou ti napíšu, co na něm vidím.

 

___

 

Mořský kůň chodící po zubech

 

Napřahá železný kel, aby rozvířil bahno.

Vousisky pátrá po mlžích a krevetách.

 

Loví tu bouře: silnými provazy

táhne jej na břeh směr nádraží. V tankeru,

ropák se zmazaným rypákem, on!

bezvládně vláčený do tmy.

 

Inkrustován jílem,

vrásčité džíny si svleče až doma. V odrazu na pohled

masivní, zlý, starý savec.

 

Průvodčí míjí jej výmluvným obloukem.

Píseň, co zpívá si pod fousy,

vnímá jen několik masitých samic.

 

V hadrovém žaludku

má chutné kamení. Hlava je dočista prázdná.

Dneska mu netřeba víc.

 

 

Lovci mamutů

 

Ví jenom z doslechu, jak chutná mamutí maso.

(Řeznictví Permafrost

otvírá poprvé od doby ledové.)

Prý jako svíčka či voskovky. To se mu zamlouvá. Nervózně

ohryzává dětem rudou pastelku. Sám sobě připadá

jak lovec mamutů. Alespoň na chvíli silnější, větší.

 

 

Varianta I (estetika rozkladu)

 

Žena, co stříhala

obrázky, články a dopisy z cest,

lepí teď v kuchyni koláže. Říká jí: postrádám

šupiny, peří a stříhance nehtů.

Sleduje ji v roztržitém okně.

 

Kde v ní jen začíná, kde ona končí. Ovadly někdejší

                       zoufalé sliny a reflexy

promísit, podlepit

             naivní vzájemnost;

přisát se, fixovat

       polibkem příslušnost k přítomné rovině.

 

V kavárně U želvy četli se z Rilka.

Byla to marnost? Zachutnal po nich snad privátní vesmír?

Chybí mu detailní záběry tkání.

Žízní po zasutých detailech.

 

Příběhy jsou proplavené přesýpavým pískem. Zakletá?

Filtruje z ní digitální šum. Ztracená:

ano/ne v binárním kódu.  

 

 

Mezi ZOO a Botanickou; vyrostlas v Troji

 

Děda tě zaléval, babička krmila

palivem z prachu a ze starých knih. Co byla zvířata?

orgány svázané v kožených vazbách

                                              v Ottově naučném slovníku.

Nad tebou bujely živoucí herbáře – ukázkově!

Pod tebou vězely atlasy těl

                          oživlých k obrazu lidského systému.

 

Uvnitř i kolem byl zkrocený prostor. Kláro,

jsi Mezipatro! Pod tebou, nad tebou, v tobě:

kroucený, vězněný, stříhaný region

v zahradě rostlin a v zahradě zvířat.

 

Názorná zvířata, koridor za sklem:

nehybnost hnízdila v umělých skrýších, v kontrastu

s potoky lidí od pozdního rána. Taková bezmoc:

divoká šelma má vypité oči! Zvídavost, anebo zvědavost:

z hladiny potoka zírají odrazy; a vůbec –

zírání zatéká.

Kvalita očního kontaktu? vymytá. Za tváří gorily

bydlí jen rigidní prázdno. Nad kafem v kelímku

mluvme o etice. Datli prý do borky sepsali petice

za práva zvířat. Už bylo na čase. Klárka si píše do notesu:

v kostnatém řádu,

stvořeném k lidskému obrazu,

s potřebou vše řádně roztřídit – co vlastně znamená svoboda?

 

Zatouží přizabít vnucený systém.

 

 

 

____________

 

 

 

Učitel

 

Snad jenom zabloudil v divadle,

kde se kulisy pokouší zneškodnit herce.

Kdo tu s kým bojuje... Slyší křik dětí.

Do chodeb šlehají povely dospělých – s potřebou nastolit řád,

skutečnost naštípat do ostrých předmětů

                              pojených lepidlem přestávek.

 

Občas se bojí, že vyhoří,

že měkkou tkáň plíživě nahradí

             terakota, spraš nebo jiná hmota.

 

Zrcadlo, pověz –

na kolik způsobů lze zničit Sněhurku,

než bude konečně

                nejhezčí z vezdejších

atrap. Jak v tomhle divadle přežít…

 

Co všechno řadíme k fosilním palivům:

tmu, noc tak nabitou,

             že upírům sežehne radary.

Též ropu: slovo, co v překladu

                    znamená hnis – občas mu, nechtěná,

vytryskne do věty. Rázně si zavelí:

„Zhasni a spi. A pokus se pro jednou

nemluvit ze spaní.“

 

Jak často čerpá a tankuje zdroje? Sem tam je třeba si

                                 zaběhat, zašukat, boxovat – do pytle!

občas je třeba i žít.

 

 

---