Kri Krá III

Zátiší ve dřezu

včera, dnes i zítra…

 

…lopatky nomádů

odstřelovačka

lebky z trůnu Nadír šáha

Kája Mařík

Molotovovův koktejl

zbytek včerejší bolesti

 

Kri Krá rychle vstává z postele

nemůže se nadechnout

a tak začíná skákat přes švihadlo z ostnatého drátu

je to zbabělec

kdyby měl odvahu, půjde vyvenčit psa

ale nemá odvahu mít psa

proto raději horečně ořezává pastelky

a začíná malovat

chodníky s tvářemi starců

vesničany kuchající přemnožené kamery

válku škopků zelí proti krásným tanečnicím

bláto

zátoku vyžilých splývajících desek

a poživačnost rozzuřených stožárů

 

ruka mu hoří něžným modrým plamenem

pastelky před dokončením obrazu s chutí zamíchá do špenátové polívky

pozve sousedku paní Míčovou

která mu vždy pochválí znamenitou příchuť pastelek

a pak mu láskyplně ošetří paznehty na nohou

pokoj páchne octem

 

Kri Krá je jakž tak připraven vyjít do ulic

jediné o co mu jde

je žena

město nenávidí

nenávidí dav

nesnáší změny denní obvyklosti

 

ulice jsou prosáklé tmavou břečkou

sklopené hlavy

barvy

tolik barev

vypasené stonožky

v pruhovaných podkolenkách

vlaštovky kouřící doutníky Montecristo

tráva obcující s dlaněmi vychrtlých blondýn

 

Kri Krá se zastavuje u kamenné sochy malé pionýrky

chybí jí ruka

rudoarmějec je celý

Kri Krá cítí květiny a vítr

naproti pomníku je zámek

vedle kostel

Svatý Václav na portálu vypadá jako žena

 

Kri Krá chce ženu

chce ji hladit

chránit

cítit její dech

její orgasmus

celý svět

celý jeho ubohý vesmír

v hnědém semišovém sáčku

netouží po ničem jiném

než po jejím orgasmu

 

sedí pod starou břízou

je jako matka

dívá se kolem

a ví, že ji nepotká

že ho nic nečeká

vytáhne notýsek na slova

a začíná psát…

 

není nic horšího než přijít o bolest.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---