3x

:)

Pěkné pohledy. *

Ohledně druhé básně - no vida, líbí se mi, ačkoliv jsem si vlastně dosadil chybné vzorečky. Už jsem sněženky dlouho neviděl, tak děkuji za připomenutí. Přirovnání k člověku je skvělé a citlivě naznačené. 

Ohledně první básně se bohužel nechytám ani po vysvětlení, respektive chápu, ale v básni to nevidím - nevadí. Malý prostor ponechá někdy dostatek prostoru pro fantazii, není to na škodu.

Ke třetí básni - ano, takto vysvětleno již záměru rozumím. Příště se budu snažit být pozornější, ačkoliv za letmé bych své čtení neoznačil, snažím se básně navnímat - jen ne vždy se to dokonale povede. :) 

Víš jak vypadají sněženky? Ty přece na konci zimy rozkvétají, ale  přitom se sklánějí k zemi...a v životě je to skoro stejně... bílé vlasy, hlavy, co se sklánějí s pokorou k hlíně...na "líně" jsem tedy vůbec nepomyslela, to se mi tam nehodí :-)

Ta první je o tání...v noci sněžilo, sníh schoval sněženky a během dne zmizel - roztál

No a ta poslední k nim přece taky patří  - je o jaru, o děvčátku, které rozkvétá. Mají víc společného, než se při letmém čtení zdá...

Dík za komentář :-)

První báseň mě minula, druhá nabízí zajímavý pohled, líbí se mi i nenápadná hříčka hlíně/líně - což krásně koresponduje - je to i o známce odchodu (už není sníh, ale hlína), když se klaní květy, znamená to většinou, že vadnou, odchází - z tohoto haiku krásně dýše loučení. 

Třetí miniatura je citlivá a něžná, asi ne pro každého, ale ta slova umně vyjadřují cit - jen mi tematicky úplně neladí k těm dalším dvěma a nerozumím tedy jejímu zařazení.

Zajímavá je rovněž diskuze pod dílem - tyto tři básně tu tudíž vdechly život, a proto je dobře, že tu jsou! :) 

T.

No taklhle to až nemám. Vždy jsem byla spíš samotář, takže nikoho nepotlapkávám a "potlapkávání" víceméně nesnáším... 

Ráda si své pocity zapisuji.  Je to pro mě víc, než fotka. Pokud pak někoho sdílením potěším, jsem ráda, ale chápu i ty, kterým tento styl leze na nervy ;-) Píšu v podstatě stále jen o sobě a sobě. Proč? Třeba zrovna pro tu malou (až tu nebudu), co jí Zoubková víla vyměnila pod polštářem zoubek za lízátko....

Jsem tu už dost dlouho na to, abych věděla, jak to tu "funguje". 

Jasně, chápu to ... a je to milé a hezké tím, že se dokážeš podělit o svůj pocit... Je to o sociálním napojení na druhé, o přátelství a sdílení pocitů : na dálku... Řekla bych (a není to o věku, já to používám normálně...) “ děcka, jste moooc fajn a mám vás ráda...a myslím to naprosto vážně- jste pro mě lidi, které beru... ale : to nemá ( a asi by nemělo) mít nic společného s tvorbou. Je to takové přátelské potlapkání po rameni...

ale původně tento server měl ctít u lierárních výtvorů jejich : vypovídací hodnotu, přínos, originalitu, hloubku výpovědi, pravdivost, taky jistou jedinečnost podání... a další atributy... A tady je to - zdá se - jen o tom potlapkání či o studené sprše... o tom - jít s proudem... Tomu nemám chuť  přitakávat.

Přesto: zdá se mi pořád Písmák být nejlepší, z lit. serverů - tím chci říci : jsou mnohem horší- (ale já znám jen 4... a ne podrobně).

Vše je vždy o lidech...což s tím něco zkusit udělat... ?  (anebo už budu mlčet... protože mluvit=jen naštvat, či mláti prázdnou slámu...?)

Štírko, máš pravdu. A už jsem to psala zde 1.3., že je to pro mě jen hra a také občas nevěřím svým očím, když čtu některá "rádoby" haiku, která sbírají tipy patrně jen "na oplátku". Tomu tu nezabráníš a už dávno pro mě není počet tipů, či Výběrů tím, co zde určuje kvalitu.

Já si prostě jen "zapsala" jeden den. A důvod byl ten jeden zoubek mé nejmladší vnučky. 

Haiku - když se objevilo - bylo to něco lákavého - vždy je třeba zkusit nové...! Ale pak mi došlo, že vše má i svá hlubší pravidla a v tady předváděné podobě to je hra pro hru. 

A  tak jen žasnu, jak se všichni nad tím  rozplývají. A ač mě to mrzí, nejsem schopna v tomto druhu tvorby vidět nic pozitivního.

Někdy jsou to momentky, jako když vyfotíš pěkný okamžik. Tak to má stejnou cenu. Čili má . Ale nad čím se dokáží čtenáři rozplývat, to mě vážně udivuje. Ale : aby nedošlo k omylu : já tím vůbec nemyslím tato 3 konkrétní dílka! (K těm se nevyjádřím, nejsou lepší, ani horší, než ostatní. Prostě jen jsou ...)  

Porovnám-li tzv. Haiku se skutečnou poezií, s údivem se vždy dívám, kolik dotyční autoři nasbírají bodů a jak pochvalné kritiky se sypou do řádků.

jo, zoubková víla, i u nás byla, *

Atkij, díky. I když po pravdě, myslela jsem si, že víc zaujmou ty sněženkové. Proto bylo už oddělené, spíš jen jako dodatek k jednomu dni, kdy tálo a sněžilo a ... zoubek pod polštářem zmizel s nadějí, že hlína ještě počká ;-)

Za třetí haiku uděluji výběr.

moc pěkné***

Moc pěkné, milé :-)

Oprava: Loupám fazole...

Mandragoro, jsi zděšený mým komentářem? Může být. Mě už zde nic moc nevyděsí:)

Metafora se využívá hlavně u senrju. Ale leckdy je hranice mezi senrju a haiku, řekla bych, nejednoznačná. 

Už jsem Ti také psala, že jsem si na základě četných diskuzí, konzultací, vytvořila určitá kritéria, jimiž se snažím řídit. Tzn. co nejvíce jít cestou bez metafor. 

Po ránu křičí

na plné kolo děcko 

s kohoutem

(Seisensui)

Loupání fazole

a snažím se zbavit zlozvyku

pomlouvat lidí

(Hósai)

Na verandě růžička

sáronská a slepé dítě -

ten pohled bolí

(Širao)

Díky za komentáře. Nikdy jsem neměla snahu psát haiku, protože si myslím, že napsat haiku v češtině je opravdu nesmysl. Je to pro mě spíš hra, takže by se asi víc hodila kategorie" jen tak pro radost".

Vždy jsem ale měla to moje "české haiku" spokené s křehkostí a něhou. Baví mě hledat slova tak, aby splňovala limit 5-7-5. I když vím, že to v podstatě není vůbec nutné. 

Nebyla bych to já, kdyby to opět nebyl jen zápis mých pocitů...

Zoubková víla by se mohla vyjádřit i kurzívou. Mám z textu upřímnou radost. 

Ty ostatní také vnímám pozitivně, ale jsou až dost metaforické. 

Velice se mi líbí třetí text. Už tím faktem, že nepotřebuje nàzev a funguje i bez něj. 

Uvažuji o zpřítomnění:

dírka v úsměvu

pod polštářem našla lízátko

od zoubkové víly

Jen detail, možná nepodstatný. Tip.