Půjdu jí za svědka

nerozumím tomu moc

Tohle je na hony vzdálené sametu, kouše to jako šála z chilské lamy.

To svěděctví ti nezávidím, avšak pochopila jsem ten závěr spíše jako svědectví než jako "svědkovství"...? Báseň zdařilá *****, s oTEC se velmi ztotožňuji, to si budu dobře pamatovat.

dík

Líbí se mi báseň i tvoje role v příběhu.

Když jí půjdeš za svědka, pak je vše na dobré cestě. Tip.

Chápu a děkuji za odpověď. Ona má štěstí, že si tam bere trochu i Vás, když mu řekne své ano. Znamená to, že na všech fotkách svatebčanů u obřadu bude silueta vrby.

Ta vrba stejně veselá jako smutná,

cokoliv se stane, když je změna nutná :o)

Jak se říká, poezie je v očích pisatele, nebo čitatele.

.. když ani to ne, tak Nejmenovatele ;o)

jenom jsem to z angličtiny špatně přeložila 'beauty is in the eyes of the beholder' 

ono mé jití za svědka je podpora sebevědomí vyjádřením důvěry

Jarodějko, jasně, je to víc úsečná historie než poezie.

svatba je sice důkaz posunu, ale já bych ji neordinoval, vše dosud velmi křehoučké ... jen čerstvě zvládá sebe, veškerý růst je jen mnělce zafixovaný

A kdyby to byla báseň, byl by to Bůh, kdo  by šel dívce za svědka? Viz výše, co píše K.

Důvod, proč je malé o/m u rodičů se hned nabízel, ale byla bych raději, kdyby bylo mezi řádky víc možností, pokud je to báseň. Po přečtení diskuze to beru jako příběh. Líbí se mi ta část s vysokým napětím u špaget. Svatba je terapeutický úspěch. Zajímá mě, přesto, víc svatební dort, jestlipak si ho nevěsta dá

docela by mě zajímalo pokračování (např. o rok později... po třech letech... po deseti letech...)

Bůh* je mi svědkem, že nelžu, když píšu – tvoje dílko se mi hodně líbí.

(* použito hlavně jako vhodný jazykový partner ke slůvku svědek)

Jasně, rozumím, jsem zvyklý. Doufám, že jsem Tě moc nezklamal :)

hyeroglyf to je samosebou taky a i jakýkoliv další glyf

Zbora, omlouvám se, měl jsem tě za ženu (ne podle toho, že bys psal "žensky", ale podle Zbora, Gora mi řekla, že se pletu

Nevím...  spíš hieroglyf:-))

má - oTEC s nejmenším "o" vyjadřuje její vztah k němu, tenkrát, když jej obviňovala a nenáviděla, 

mATKA to samé

Zájmena mě nechávají víceméně chladným. Já mám úchylku na přívlastky vyjádřené přídavným jménem. Tam se dokážu vyřádit podobně jako ty na zájmenech :)

snad to ženich překousne, známe se

Ještě - má nějaký význam to malé a pak velké písmeno ve slovech mATKA a oTEC?

Bingo:-)), to je vtip měsíce...

to jsem netušil, zní mi jako ženský rod

Zbora je kluk:-), tedy aspoň na fotkách...

du kóknót na zájmena

díky holky, že jí půjdu za svědka, jsme domluvili dnes

Jsi mladší, ale neohlídal jsi zájmena:-(

Byl jsem o 42 vteřin rychlejší, Goro, heč! :)

Radovane, příběh /pravděpodobně z tvé praxe/  jsi napsal "bez příkras", tristní fakta /anorexie?/opřena o několik metafor, na mě zapůsobil. Poslední verš je překvapivě pozitivní, celkově zaujalo... mám ráda hutnou poezii.

Ještě kdyby se ti povedlo ubrat ze zájmen /je, jí, něho atd./, kterých je tam celkem dost:-)

Případ z praxe? Hodně drsný a syrový text. 

Osobně mám rád básně, ve kterých zbyl alespoň náznak lyriky. To není nic proti ničemu. S tímhle případem se asi moc lyricky vypořádat nedá... I když vlastně ano. Ten závěr celou tíhu alespoň trochu odlehčuje, vlévá do ní, aspoň mi to tak připadá, trochu naděje...