Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkno života
Autor
Evženie Brambůrková
Uvízlá v časoprostoru
hledím oknem svého mládí.
Vím jistě, že se nevrátí.
Už to vypadalo, že stačí
natáhnout ruku a uchopit.
Stoleté hodiny
odbíjejí rok za rokem.
Stačí úkrok jediný a pryč je čas,
kdy neměli jsme jediný šedivý vlas.
Dívám se oknem,
do slunce padá déšť,
ze země stoupá pára,
stoupám s ní světlu blíž.
Neboj se, jsem zpět,
než se probudíš.
14 názorů
Evženie Brambůrková
13. 07. 2020Děkuji, MilaneH, i takové chvíle jsou. :-)
Evženie Brambůrková
01. 04. 2020Děkuji, občas se něco vydaří. :-)))
Evženie Brambůrková
13. 03. 2020To je pravda, ale snad nebudeme jen vzpomínat.
Evženie Brambůrková
13. 03. 2020To jsem ráda, Čudlo.
Hezká poetická vzpomínka. Mládí je lrásné, ale je třeba užívat si i dalších období života.
Evženie Brambůrková
13. 03. 2020Luboši, pařit se musí. Ovšem jen decentně, ale nepřetržitě.
Evženie Brambůrková
13. 03. 2020Čím jsem starší, tím se mi ty doby zdají hezčí. :-)))
blacksabbath
13. 03. 2020hledím oknem svého mládí.............*/*****
Meli bychom se snazit, aby okno naseho zivota nebylo moc zasvinený…
„ze země stoupá pára“
Jak te, Evzi, znám, tak jsi do tohoto verse rafinovane ukryla výzvu, abychom si v pozemském zivote aspon obcas trochu zaparili. (smajlík s ne skelným výrazem)