Miluji smysluplnou konverzaci

                                            ,,Osobo, neviděla jste tu Marušku?"

                                            ,,Ále, proč bych lezla na hrušku."

,,Vypadáte moc dobře, paní Hejlková," povídá spokojeně oční lékařka. ,,Kapek na ten zelený zákal máte dost a tak zavoláte, jen když to bude nutné."

,,Ano, ano, vy mi zavoláte," huláká babička. Slyšela jen jedno slovo, doktorka mluví dost potichu.

,,Ne oni, ty zavoláš, kdyby se něco dělo," velmi nahlas promluvím já. Stejně je to zbytečné.

,,Tak vy mi zavoláte," babička spokojeně odchází a osazenstvo ordinace doufá, že to zase vyřeším.

                                              ,,Ale ne, Marušku, dceru mojí!"

                                               ,,Že se lesní včely rojí?"

,,Koupila jsem ti novou sedačku do kuchyně, a je k ní i menší stůl a dvě stoličky," informuji o novinkách.

,,Tak to si nechám tenhle,  je určitě větší," brání stůl, který toho hodně pamatuje.

,,Ne, to by vypadalo ošklivě, na to budou stačit ty dvě staré židle," vnucuji svůj hezký nákup.

,,A má to vůbec lavici?" To už mne fakt dorazila.

,,Ne, nemá!!!! Jsem blbec, který koupí jen nepotřebný stůl a dvě štokrlata!!! To už nemyslíš vážně."

Přiznávám, že mi poněkud ruply nervy.

                                               ,, Neviděla jste tu děvče? Dcerku?"

                                               ,,Že tu číháš na veverku?"

,,Přitluč ještě ty latě na dveře a plaňku u vrátek do lesa. Jirka to nikdy nestihne." To je mi jasné.

Přijede na oběd a v podvečer odjede. Nemůže tu spát, má prý krátkou postel. Jiný by si koupil dělší, ale na to také nemá čas.

Já tu můžu spát, mám také malou postel, ale jsem o hodně menší.

,,Nemohl by Fanda pořezat to dříví na cirkulárce?" Babička by zaměstnala i mé přátele.

,,Ne, nemohl. Má své práce dost."

,,Zas tolik toho nemáme."

,,Možná, kdyby to byl můj milenec, mohla bych ho vydírat příslibem kvalitního sexu."

,,Myslela jsem, že jste kamarádi," spadla babičce čelist.

,,Ale není." Uzavřu debatu a jdu dělat něco jiného, podobně zbytečného, jako přibíjení shnilých planěk na padající plot.

Naložím na kolečko vyhrabanou trávu a staré suché rostliny a uháním k lesu. Je tam malé ohniště a babička tam shromažďuje suché větve na spálení. Budou si s Jiříkem opékat buřty. Snad si vezmou i konve s vodou.

Možná se zítra dozvím ze zpráv, jak shořel náš les. 

Až do Cvikova.