Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJaro
Autor
trojort
„Tenhle svět, kdy je to postavený na nulách, jedničkách a dvojkách se mi nelíbí,“ řekl kamarád.
„Jsou to jen jedničky a nuly,“ řekl jsem já.
„Já myslel, že jsou tam i dvojky.“
„To je sazka.“
Stáli jsme na chodníku a kolem nás elegantně přefičela na kolečkových bruslích dlouhonohá dívka.
„Tady máš ty dvojky,“ řekl jsem.
Otočili jsme se jak panáčci na stolním fotbale.
Dívali jsme se za ní, jak mizí a měli úsměv na rtech, protože se nám líbí krása.
Bylo z ní cítit, že si je vědoma svojí krásy.
To vědomí bylo krásné samo o sobě, protože se nepokoušelo válcovat svoje okolí.
Bylo nepopiratelné.
„SPADNUL JSEM Z VEJŠKY ROVNOU NA PRDEL,“ řekl chlap, co dopadl vedle nás na chodník.
„Viděli jste ji?“ řekl nadšeně.
„Stará mě vystrčila z okna. Tenhle tejden už potřetí. Tak už tady začínáme mít opravdový jaro,“ třel si s úsměvem kostrč a vracel se do vchodu věžního domu.
11 názorů
...newim co ale něco mi to připomíná...... Áha! Už wim!! to su celý já!!! :D
Mi se zase líbí, jak našeho dědu z Anglie bolí po tydnu v Česku za krkem :))) a to není zalvislé na ročním období.
Evženie Brambůrková
09. 04. 2020Jaro je krásné.
Chlap s bolístkou na kostrči,
rychle zpátky domů frčí.
Ví, že ho zas stará strčí.
Rány se mu rychle hojí
a pohled z okna za to stojí.
"Ach, vy muži. Někdy jste jako rozverní školáci"..........*/**